Virginia Woolfová: 70 let od sebevraždy

Virginia Woolfová se narodila 25. ledna 1882 v Londýně jako Adeline Virginia Stephen. V kulturní rodině, kde žila mezi vlastními i nevlastními sourozenci z matčina předchozího manželství, se Virginii dostalo domácího vzdělání (zatímco její bratři byli později posláni na Cambridge) a zažila i první tvrdé otřesy, jako bylo sexuální zneužívání ze strany nevlastních bratrů nebo smrt matky. Tehdy se taky poprvé psychicky zhroutila. V domě v londýnské čtvrti Bloomsbury, kde žila po smrti otce se sestrou Vanessou a dvěma bratry, se začátkem dvacátého století začala scházet skupina umělců a intelektuálů s kritickými názory na viktoriánskou společnost. Tento neformální spolek zvaný Bloomsbury Group fungoval až do druhé světové války a po celou dobu provokoval konzervativní vrstevníky svými tehdy kontroverzními postoji k umění, náboženství nebo sexualitě.

Roku 1912 si Virginia vzala jednoho ze členů skupiny, Leonarda Woolfa, s nímž žila až do své smrti. Spolu koupili ruční tiskařský stroj a založili nakladatelství Hogarth Press, kde nakonec vyšlo prakticky celé Woolfové dílo. Její první dvě knihy Plavba (1915) a Noc a den (1919) byly ještě dost tradičně realistické, ale se třetím románem Jákobův pokoj (1922) už se Woolfová přiklonila k experimentálnějšímu, psychologizujícímu stylu, který rozvinula ve svých nejslavnějších dílech.

Mezi ně patří její následující kniha Paní Dallowayová (1925), která pomocí joyceovského proudu vědomí impresionisticky popisuje jeden den v životě několika postav, nebo další zásadní modernistické prózy K majáku (1927) a Vlny (1931). Ve fantaskním (a svém zřejmě nejpřístupnějším) historickém románu Orlando (1928) se Woolfová vyrovnává s milostným vztahem s blízkou přítelkyní Vitou Sackville-West a analyzuje otázky genderu, identity a tvořivosti.

Spisovatelé Lyton Strachey a Virginia Woolf|foto: Public Domain Photos

Těm se ostatně věnovala i ve své rozsáhlé esejistické tvorbě - Woolfová je autorkou víc než 500 esejů. Vyjadřovala se mimo jiné k problematice žen-spisovatelek, k obtížnosti prosazení se na poli ovládaném téměř výhradně muži, k nesnázím při hledání vlastního svrchovaného způsobu vyjádření, který by nekopíroval zažité maskulinní přístupy, a v neposlední řadě k nerovnoměrně distribuovanému vzdělání. Stejně odvážně a osobitě, jako přistupovala k tradičnímu literárnímu kánonu, se Woolfová stavěla i k genderovým stereotypům.

Poté, co dokončila román Mezi akty, propadla opět vážné depresi, která ochromila její tvůrčí schopnosti. 28. března 1941 se v dopise na rozloučenou manželovi svěřila, že už nemá sílu v boji pokračovat, poděkovala mu za veškerou lásku a podporu, naplnila kapsy svého kabátu kamením a utopila se v řece Ouse poblíž jejich domu.