Vítězství jako utopická vyhlídka – Viktor Ori debutuje nádherně surovou deskou, která nedává nic zadarmo

Oriho debut pohání zkušeností poučená plačtivost a nádherná ohlodanost a o jednotlivých skladbách lze směle říct, že je každá jiná. Od noise rocku po doomové písničky, od spolupráce s Katarínou Málikovou a Adélou Mede, po hostovačku Dominika Suchého (Tittingur, label Weltschmerzen) – mnoho pestřejších a po všech stránkách intenzivnějších desek tu v roce 2024 nevyšlo.

„Je pro nás typická sebelítost,“ říká Viktor, když přijde řeč na aktuální společenskou situaci na Slovensku, kde se na veřejných protestech potkávají tak nepravděpodobné dvojice jako Fvck_Kvlt a Paľo Habera. „Kritická situace nás v něčem určitě spojila.“ Sám pak připomíná, že jakkoliv tvorba jeho alba vycházela i z velmi temných míst, poslední rok tvorby byl pro něj pozitivní.

„Trpět za svět je v něčem sebestředné,“ zmiňuje Viktor, jehož deska je ale bolestně napojená nejen na osobní témata, ale i společenské dění a jeho důsledky. „Mám rád všední dny, pondělky, realitu,“ říká. Ať už rok 2025 přinese všednost libovolného typu, album Lepsie nebolo nikdy dobre nebude může být silnou oporou i vítaným únikem.

Jaká cesta vedla od Shallov k plnokrevnému debutu Viktora Oriho? Co má rád na kapelním životě, a co mu naopak nechybí? A v čem vidí sílu kreativní scény kolem kapel, jako jsou „drbnutí“ Berlin Manson?