Vydejte se do neznámých vod a objevujte strašlivá tajemství se Sunless Sea
Před Sunless Sea mělo malé britské studio Failbetter Games na kontě jen téměř neznámou, ale o to víc kultovní webovou hru Fallen London. O to víc překvapivá byla pak úspěšná kickstarterová kampaň, která umožnila přenést jejich nečekaně barvitý svět odehrávající se v podzemní jeskyni Neath, do které netopýři odnesli viktoriánský Londýn, na obrazovky počítačů. A protože po roce a půl vychází Sunless Sea jeho první a poslední DLC, je vhodná doba si připomenout jednu z nejosobitějších nezávislých her současnosti.
25. 12. 1887: Vyplouváme. Za sebou necháváme uklidňující svit lamp Padlého Londýna. Moře je rozsáhlé a neodpouští, bojím se, co nás v temnotě oceánu čeká. Ať stojí bohové při nás!
Sunless Sea není revoluční hra. Není inovativní v herních mechanikách, nekomentuje principy žádného ze zavedených žánrů ani není technologicky oslnivá. Má ale atmosféru, která se dá krájet jako hutné mlhy moře, na něž se v ní budete v kůži neohroženého kapitána vydávat, objevovat nové země a umírat. Je to potřeba říct hned na začátek – Sunless Sea neodpouští. Je to hra poměrně těžká, občas zdlouhavá, kvůli svým kořenům vycházejícím z interaktivní fikce značně textová. Pokud jí ale dovolíte zalézt pod kůži, prožijete s ní nezapomenutelné cesty do barvitě vylíčených krajin, dalekých měst a dech se vám bude tajit při nástrahách, které si na vás jeskynní moře – pojmenované poeticky Unterzee – připravilo.
28. 1. 1888: Nad plachtami se tyčí sochy Solných lvů, námořníci je postupně rozebírají a odvážejí zpátky do londýnského Bazaru ozvěn. Někde pár mil na východ končí hranice mapy.
1. 1. 1888: Výprava do nitra Tajících ostrovů si vyžádala několik životů. Vpřed mě žene jen víra v nesmrtelnost, kterou mi přinesou mé objevy. Píseň o širém moři, která ho navždy v myslích všech zapíše v celé jeho kráse, hrůze i obrovitosti. Motory na plný výkon, vzhůru dál, za horizont!
Na začátku si vyberete kapitána (či kapitánku nebo i genderově neutrální postavu), jeho minulost (na výběr je třeba básník, voják nebo filozof) a váš životní cíl. Ten může spočívat od přízemní slávy, či bohatství po nesmrtelnost nebo budete hledat kosti svého zemřelého otce se záměrem vystrojit mu konečně řádný pohřeb. Začínáte v podzemním Londýně se základní lodí a dostanete první úkol od admirality – prozkoumat ještě poměrně blízký korzárský les, ostrov postavený na čtyřech vysokých skalách tyčících se z vody.
12. 1. 1888: Varchas, město tisíců zrcadel, ostrov Aestival, na který proniká spalující svit z povrchu. Blyštivé diamanty ukryté v písečných dunách, proroctví ze vzdálených zemí, tisíce popsaných stran bloku smáčeného slanou vodou. Stvoření, o kterých se na ulicích Londýna mluví šeptem, nevyslovitelná tajemství vzdálených břehů. Až se vrátíme domů, můj syn uslyší o tom všem.
Postupně objevujete další a další části mapy, odhodláváte se dál a dál a přitom vám neustále klesají ukazatele zásob jídla a paliva. Pokud vám jedno dojde, prohráváte, nebo se minimálně musíte uchýlit k řešením, o kterých se ve slušné společnosti nemluví. Během cest si taky musíte hlídat stupnici strachu, kterou vám zvyšují jednak různé cesty, kterými se v příbězích na navštívených ostrovech vydáte, ale i samotný pobyt na mořské hladině.
17. 1. 1888: V noci k nám přilétla jedna z hvězd, jejíž svit nahlodával mysl i srdce. Musel jsem násilím přikovat oči mých mužů k palubě. Teď nesmíme selhat.
Váš kapitán disponuje pěticí vlastností, z nichž každá značí sílu jiné části osobnosti – zrcadla důvtip, železo sílu, srdce odvahu, stránky vědomosti a závoje lstivost. Jakmile zakotvíte v přístavu, dostáváte na výběr z různých interaktivních příběhů, ve kterých musíte volit mezi několika možnostmi, přičemž hodnota zmiňovaných vlastností určuje šanci na úspěch v konkrétní volbě. Když vám tak třeba začne po palubě pobíhat smyslů zbavený námořník, srdce a železo určují vaše šance na jeho zneškodnění silou, nebo naopak to, jestli se vám podaří mu domluvit.
25. 1. 1888: Dochází nám zásoby, země je v nedohlednu a poslední torpéda jsme vyplýtvali, když nás napadla pirátská fregata. Modlím se k bohu soli, aby nám ukázal cestu. Někteří z posádky už se zbláznili – museli jsme je přivázat ke stěžňům nebo zastřelit.
Jednotlivé příběhy jsou přitom sepsány s odzbrojující literární kvalitou. Failbetter Games se už se svou webovkou Fallen London naučili, jak správně vybírat autory, se kterými spolupracují, a na výsledku je to vidět. Hutné texty doplňují spíše schematické ilustrace, které by ale vlastně nebyly ani potřeba. S datadiskem Zubmariner je navíc původní hra rozšířená o podmořský svět s jeho vlastními příběhy a nástrahami. Ať už to je kostěný přístav Scrimshander, v němž vám správce doku při kotvení oznámí, že z něj bez určité oběti nikdo neodejde, nebo tajemná ledová pevnost Frostfound, do níž se v jednom velmi náročném questu podíváte, u všech se vám bude tajit dech, jako byste tam, na lodi rozkolísané mořskými víry, byli.
28. 1. 1888: Zbyl jsem jen já, můj důstojník a pár věrných. Ostatní jsme museli sníst... tahali jsme zlámané sirky... obtížně nacházím sílu pokračovat.
Za silnou atmosféru a pocit obrovského rozměru, který celé Unterzee má, se ale platí v podobě pomalého tempa. Sunless Sea tak není pro ty nejnetrpělivější povahy. V základním módu je navíc poctivé roguelike, ve kterém po jedné smrti končíte téměř nadobro – pokud jste si zaplatili lepší dům a závěť, můžete alespoň v pokrevní linii pokračovat a nechat vašeho dalšího kapitána něco zdědit. Naštěstí jde ale hru přepnout na lehký mód, který vám umožní častěji ukládat a zpětně nahrávat, přičemž jeho aktivací se připravíte jen o možnost splnění jednoho z achievementů.
30. 1. 1888: Proklel jsem bohy, převrátil oltář ve Whitheru. Spása je nadosah. Domovské vody od nás dělí chlad severního moře a maják nedaleko nemrtvých kolonií.
Ohromná velikost všeho ale zároveň znamená, že pokud budete chtít prozkoumat všechny ostrovy, příběhové linky a osudy postav, vydrží vám Sunless Sea na opravdu dlouho. Ke splnění některých questů je sice nutné nesmyslné a opakované popojíždění sem a tam, a protože je založený na náhodě, občas vám systém hry v té nejhorší chvíli podrazí nohy. Neuspějete při testu s 80% úspěšností, utrpíte třetí zranění a zemřete? Smůla, měli jste být opatrnější. Zároveň je ale právě tahle naléhavost jedna z věcí, která vás u hraní Sunless Sea bude držet. Atmosférická hudba, velmi propracovaná práce se světlem a stínem doplněná o nezbytný lodní deník, ve kterém se čas od času objevují zápisky od nevinných po značně znepokojivé, to všechno dotváří pocit ztráty uprostřed nehostinného světa.
31. 1. 1888: Motory se zastavily, spálili jsme poslední barel a mé smrti budou přihlížet světla Kostěných útesů. Mé myšlenky jsou s těmi, kteří budou v mých stopách pokračovat a naplní osud našeho rodu.
Sunless Sea se tak daří rozdmýchávat příznačně lidskou touhu po objevování, se všemi nebezpečími, které s odvážnými cestami do neznáma souvisí. V barvitém světě, který je jakousi fúzí lovecraftovských hororů, steampunku a čehosi nezaměnitelně britského. Když oficiální podtitul říká „Ztrať rozum, sněz svou posádku“, nelže, protože ve světě Sunless Sea je to jednak zábava a jednak si při pádu do hlubin šílenství vzpomenete na všechny ostrovy, jejich podivné obyvatele a planoucí vzpomínky, které jste při svých cestách nasbírali. A zkusíte to znova. Protože horizont čeká a někde dál, daleko za ním leží neznámé země, plné dosud neobjevených tajemství.
1. 2. 1888: Je konec. Přijímám tě, hloubko bezmezného oceánu. Jen ať na mě nezapomenou. Jen ať...
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
