Výtvarník Lukáš Karbus: Ve městě nemůžu být moc dlouho
„Malující venkovan nebo zemědělec,“ zaznívalo často na adresu jednoho z finalistů aktuálního ročníku Ceny Jindřicha Chalupeckého. Lukáš Karbus totiž po dokončení Ateliéru malby na brněnské FaVU v moravském městě – jak by mnozí čekali – nezakotvil, ale vrátil se do vesničky u České Lípy k hospodářství. Město mu rozhodně nechybí.
„Už od druháku střední školy jsem intenzivně maloval skoro každý den, sklářská škola byla zaměřená taky výtvarně, měli jsme základní kresbu atd. A někdy ve třeťáku jsem si uvědomoval, že úplně nevím, co budu dělat, kudy se vydám, nakonec z toho vzešla brněnská FaVU. Ale kdybych se nedostal zrovna na tuhle školu, možná bych brousil sklo,“ říká Lukáš Karbus v rozhovoru na Vltavě o své cestě od oboru vzorování a broušení skla na Střední průmyslové škole sklářské v Novém Boru ke studiu malby na FaVU u profesora Mainera. „Sklo používám při adjustaci kreseb, rozměrných papírů, tak k tomu jsem se vrátil, ale jinak výtvarně s ním nepracuji,“ reaguje Lukáš na otázku, jestli se ke sklu někdy vrací i dnes.
Čas na umění musí Lukáš podle vlastních slov dobře plánovat a rozvažovat. Přes den pracuje na statku nebo třeba na poli, má-li energii, večer usedá do ateliéru k malbě. Severočeská krajina se odráží i v jeho akvarelech na papíře. O tom, že by maloval klasickou cestou, tedy třeba v plenéru, zatím neuvažoval, respektive na to nemá čas. „Nechávám se inspirovat starými mistry anglických škol, které jsou hodně zásadní. Pak i českým uměním, i když akvarelu se většinou umělci věnovali spíš jako doplňku. A krajinomalba mě zajímala napříč staletími.“
I Lukáš Karbus se – stejně jako Vojtěch Fröhlich, Pavel Sterec, Barbora Kleinhamplová a Pavla Sceranková – účastní doprovodného programu Ceny Jindřicha Chalupeckého 555, kdy se během pěti měsíců na pěti místech republiky představuje všech pět finalistů. Lukáš celý program otevřel v květnu v Kamenickém Šenově na místní střední škole. „Měl jsem tam přednášku o vlastních kořenech na střední škole. Přišlo mi to důležité, protože Šenov je jedna z posledních čistých a ryzích sklářských škol, které se zaměřují na výtvarnou práci. Tak jsem si myslel, že by to studenty mohlo zajímat. Docela mě to překvapilo, mnozí měli celkem jasno v tom, co by rádi dělali, že by chtěli zůstat u sklářského řemesla – tak to je pak velké štěstí,“ dodává umělec, který jak se přiznal, nedávno objevil Pucciniho Toscu a teď mu v ateliéru hraje Maria Callas.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
