Vzdělávací politika českých vlád nás vrací do středověku

Mezi odborníky i veřejností sílí kritika politiků a úředníků, kteří nejenže zaspali nástup silného populačního ročníku, ale velkou poptávku po gymnáziích a dalších kvalitních oborech poskytujících všeobecné vzdělání ignorují dlouhodobě. Situace je špatná nejen v méně rozvinutých regionech, ale i ve velkých metropolích, a řešení zjevně není v dohledu.

Matouš Hrdina|foto:Barbora Linková, Český rozhlas

Vládní představitelé při současném pozdvižení zoufalých studentů i rodičů argumentovali tím, že míst na středních školách je celkově dost, a kdo se tedy nedostane na gymnázium, zkrátka se spokojí se střední odbornou školou nebo učilištěm. Co na tom, že nesčetné expertní posudky a analýzy dlouho varují, že zastaralý systém učilišť i celého středního školství neodpovídá nárokům současného trhu práce, že replikuje a upevňuje společenské nerovnosti, že Česko nemůže být dlouhodobě zemí montoven a že osobní i veřejný pokrok a blahobyt vytvářejí především lidé se širokým spektrem dovedností, kteří se budou umět přizpůsobovat rapidním změnám ekonomiky a technologií.

Odborné názory jsou ignorovány, a debaty o nutné reformě se většinou zvrhnou do blahosklonných kázání o tom, že gympl si zkrátka zaslouží jen ti nejlepší, a pokud je na ně snad letos ještě větší přetlak, život holt není fér a z potenciálního lékaře, ekonoma nebo překladatele bude číšník či cukrář.

Jsou to názory, které vyplouvají každoročně. Stále více je tak zjevné, že detailní popis i řešení problémů máme dávno na stole (nebo se stačí podívat pro inspiraci do zahraničí), ale změně brání především hodnotové a morální nastavení předních českých politiků, které se u nich dlouhodobě projevuje bez ohledu na stranickou příslušnost.

To nejhorší na vzdělávací politice současné i řady předchozích vlád totiž je, že se neřídí nejen daty, radami expertů a praktickými ohledy, ale ani žádnou logickou vizí a ideologií, kterou by kdokoliv z jejich voličů doopravdy vyznával. Rozhodně ji nelze označit za levicovou, protože to by si samozřejmě vyžadovalo mnohem větší důraz na rovnost, solidaritu a překonávání systémových nerovností. Paradoxně ale není ani pravicová, protože odmítá podporovat kreativitu a podnikavost, nereaguje na společenské i ekonomické tlaky, znemožňuje lidem razit si cestu k úspěchu podle vlastního uvážení a určuje jim životní cestu proti jejich vůli.

Ze všeho nejvíc je to tak politika bez nadsázky feudální. Jejím výsledkem je zkostnatělá, zaostalá a nehybná společnost, kde má každý své pevně dané, neměnné místo. Hranice společenských tříd dokážete překonat leda výhodným sňatkem a masám špatně placených a nevzdělaných nádeníků vládne úzká skupinka elit žijících ze zděděného majetku a privilegií, ke kterým se počítá i kvalitní středoškolské vzdělání. I tato novodobá šlechta se sice bude mít relativně mizerně a bude jí unikat plný blahobyt rozumnějších zemí, ale pořád se může utěšovat tím, že stejně jako táta a děda vychodili prestižní gymnázium, které je přece určeno jen těm nejlepším.

Jaké problémy odhalil nástup silného ročníku 2008 do středních škol? Dozvíte se v komentáři Matouše Hrdiny.