What a Lovely Day! Čtyřicet let postapokalypsy s Šíleným Maxem

03387744.png
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy 03387744.png

Muž beze jména, nebo také s mnoha různými jmény, z nichž nejslavnější je Šílený Max, se už 40 let prochází zdecimovanou pustinou a naráží na barbarské kmeny vyrostlé na troskách zhroucené civilizace. Příčina kolapsu i podoba postkatastrofické společnosti se mění, osamělý bojovník silnic ale zůstává. Všechny 4 díly filmové série Šílený Max můžete tento týden vidět v kinech Aero a Scala.

„What a Lovely Day!“ Tento výkřik sebevražedného člena fanatického kultu z filmu Šílený Max: Zběsilá cesta si vzalo pražské kino Aero a brněnské kino Scala za název akce, která se bude konat paralelně v obou sálech v sobotu 27. dubna. Obě kina promítnou za sebou všechny 4 díly legendární filmové série Šílený Max, která patří k nejklasičtějším titulům žánru klimatické fikce. Diváci, kteří jsou unesení z famózního nového dílu Zběsilá cesta, si tak mohou připomenout, že všechno, co je na čtvrtém pokračování dobré, už v nějaké podobě bylo i v předchozích dílech.

Šílený Max: Zběsilá cesta s přímým vstřikováním „nitráku“ do vědomí

03387741.png

Trochu bizarní filmografie australského režiséra George Millera obsahuje kromě oscarového animáku o tančících tučňácích Happy Feet, druhého dílu prasátka Babe nebo rozverných Čarodějek z Eastwicku také jednu trilogii, která definovala žánr chmurné postapokalyptické „halucinace“. Mluvíme samozřejmě o dobrodružstvích Šíleného Maxe, původně motorizovaného policisty, kterému se proměnil filmový svět pod nohama.

Každý ze 4 filmů série má samostatný příběh, který je do velké míry nezávislý na předchozích i následujících epizodách. Pouze v prvním díle z roku 1979 má hlavní hrdina něco jako osobní příběh, v dalších epizodách už se zjevuje jen jako mytický westernový osamělý muž beze jména, ale zato s mimořádnými schopnostmi, jak si v tvrdé době zajistit přežití. Všechny 3 filmy spojuje relativně vážný zájem o to, jak by mohla vypadat lidská společnost po globální katastrofě, fascinace postapokalyptickým designem, ale také dechberoucí automobilové honičky a přehlídka špičkové kaskadérské práce.

První Šílený Max z roku 1979 byl nadšenecký nezávislý projekt začínajícího australského režiséra George Millera. Dnešní diváky může překvapit, jak moc se liší od klasických postapokalyptických akčních snímků. Film sleduje spíš pozvolný rozklad civilizace a připomíná filmy s motorkářskými gangy nebo násilnické thrillery o hrdinech, kteří přebírají spravedlnost do vlastních rukou. Autoři byli inspirovaní tím, jaké důsledky měla ropná krize roku 1973 na motoristy v Austrálii. Australané obecně milují auta a motorky a ukázalo se, že jsou schopní téměř čehokoli, aby své čtyřkolové a dvoukolové miláčky udrželi v pohybu.

03209892.png

Producentům se nicméně podařilo film prodat do americké distribuce, kde se z něj stal divácký hit. Hned o 2 roky později na něj Miller navázal druhým Šílený Max 2 – Bojovník silnic, který měl velkorysejší rozpočet. Hlavní hrdina, který je v prvním díle policistou s vlastní rodinou, se tu proměňuje ve westernového osamělého tuláka bez minulosti, cestujícího po zdevastované pouštní krajině. Civilizace se také zcela rozpadla na osady vybudované kolem přírodních zdrojů a divoké loupeživé tlupy, které na ně útočí.

Třetí díl Šílený Max a Dóm hromu z roku 1985 stál ještě víc peněz. Přestože to byl komerční úspěch, dodnes je to díl, který spousta diváků odmítá. Zejména kvůli jeho druhé polovině, ve které se Miller odchýlil od drsného akčního stylu druhého dílu a místo toho vypráví vyloženě mytologický příběh.

03209905.png

Na další pokračování jsme si museli počkat 30 let. Podstatnou část z té doby nicméně Miller věnoval přípravám čtvrtého dílu. Projekt rozvržený do detailů s maniakální pečlivostí byl nakonec natočený v roce 2015 pod názvem Šílený Max: Zběsilá cesta. A je to jeden z nejlepších akčních filmů této dekády a zároveň jeden z nejpropracovanějších fikčních filmů o světě po globálním kolapsu civilizace vůbec. Zatímco třetí díl Maxe stál 10 milionů dolarů, rozpočet čtyřky byl 150 milionů. Millerovi se podařilo dostat propracovanou vizi budoucí společnosti se spoustou významných detailů do vyprávění, které je v podstatě jedna dlouhá akční scéna.

Přes výrazné žánrové a dějové rozdíly všech 4 filmů je několik věcí zásadně spojuje. Už první díl sice vznikal v guerrilových podmínkách a natáčel se na australských silnicích bez povolení od úřadů, ale vynikal místy neuvěřitelnými kaskadérskými scénami. Natáčení automobilových honiček trvalo stejně dlouhou dobu jako točení celého zbytku filmu a obrazy destrukce aut a motocyklů už tady působí šíleněji než ve spoustě profesionálních amerických filmů. Právě motorová vozidla a neuvěřitelné kaskadérské výkony s nimi se staly základem akčních scén ve všech dílech série.

Miller má cit pro natáčení strojů. Už v prvním díle věnuje řadu záběrů až fetišisticky zálibným pohledům na motorky a auta. Vzhledem k tomu, jak hrůzně jsou ve filmu zobrazené motorkářské gangy, je ale potřeba tuhle fascinaci brát s velkou rezervou. V dalších dílech ovšem se stejným citem zobrazuje auta, která vypadají jako staré vraky vytuněné nějakým sadistickým psychopatem do podoby vražedných strojů. Design pozdějších dílů Šíleného Maxe se stal základem dnešní postapo estetiky, kterou najdeme nejen v desítkách béčkových filmů, ale také třeba na kutilských fanouškovských akcích typu českého Junktownu. Miller a jeho tým si přitom dávají záležet na tom, aby futuristické stroje a stavby působily co nejautentičtěji – pracují s reálnými objekty, které obalují skutečným šrotem a odpadními materiály. To platí i pro Zběsilou cestu, o které její kostymérka Jenny Beavan píše, že hlavní inspirací byli lidé, kteří si vyrábějí oblečení z odpadků.

Tetralogie o Šíleném Maxovi vůbec bere postapokalyptickou budoucnost mnohem vážněji, než by se mohlo z jejích jednoduchých příběhů zdát. Různé vize toho, jak by svět po zhroucení civilizace mohl vypadat, jsou roztroušené především do množství vizuálních detailů nebo dílčích motivů ve vyprávění. Pseudonáboženská sekta ve Zběsilé cestě nám může připomenout fanatickou teroristickou organizaci Boko Haram, která získala velký vliv v Nigérii poté, co zde nedostatek vody způsobil civilizační kolaps. Pouštní krajina, kterou ve filmu vidíme, zase evokuje rozsáhlé vysychající oblasti v Kalifornii či Brazílii. Podobně třeba osada Bartertown z Šíleného Maxe a Dómu hromu je příkladem zvláštního mikrosvěta, který se určitým způsobem stará o vlastní přežití uvnitř nelítostné pustiny.

Z filmu Šílený Max: Zběsilá cesta

Jedním z nejzajímavějších detailů, které předjímají svět budoucnosti, je způsob, jakým scénáře pracují s jazykem postav. Na jednu stranu mají jejich promluvy záměrně zjednodušenou gramatiku, která naznačuje, že svět i jazyk zhrubnul a stal se přímočařejším. Zároveň ale dialogy ukazují, jak se se světem proměnil i jeho popis. Postavy používají neobvyklé metafory a řečové obraty, které ukazují, jak rozdílný je jejich vztah ke světu oproti našemu. Obzvlášť výrazná je tahle proměna u postav dětí. V Šíleném Maxovi 2 připomíná dětská postava s bumerangem spíš divocha než civilizovaného člověka. Druhá půlka Šíleného Maxe a Dómu hromu (kterou mimochodem hodně fanoušků kritizuje) nicméně podává svým způsobem velmi působivé a hluboké vyprávění o dětech, které zdědily zdevastovanou planetu a na jejích troskách budují společnost, pro kterou se ze staré zaniklé civilizace stal pouhý mýtus.

Projekce všech 4 dílů Šíleného Maxe snad ukáže, že tahle tetralogie není jen zaprášená filmová klasika, ale že je v mnoha ohledech dnes naopak aktuálnější a inspirativnější než kdy dříve.

Více o životě po globální apokalypse, zběsilých automobilových honičkách a nových mýtech o zhroucené civilizaci si poslechněte v novém díle Ektoplasmy.