Wildbirds & Peacedrums vydávají album Rivers: krása stíhá nádheru!
Tvorba nonkonformního dua Wildbirds and Peacedrums patří k nenápadným klenotům současné „jiné" hudby. Kapelu tvoří mladý manželský pár absolventů Gothenburské akademie Andreas Werliin a Miriam Wallentinová, který si vystačí pouze s bicí soupravou a vokálem. Nové album dvojice vám přiblíží náš redaktor Aleš Stuchlý.
Název předloňské debutové desky Heartcore nebyl jen slovní hříčkou na jedno použití, naopak, velmi se k hudbě dvojice Wildbirds & Peacedrums hodil: oba muzikanti tu ve dvanácti písních dokazovali, kolik čistých emocí se dá vydestilovat z úsporné hry na bicí a mimořádně ohebného hlasu.
Ať už jejich skladby stylově směřují k alternativnímu popu, jazzu, spirituálnímu folku, extatickému soulu či pohanskému blues, Wallentinové školený a metodou improvizace inspirovaný vokál nikdy nepotřebuje valné instrumentální „krytí". Po půvabné desce The Snake nám teď v pravidelné roční periodě švédská dvojice nabízí své třetí album Rivers, jež vzniklo sloučením dvou aktuálních EP Retina a Iris (ta se objevila v létě pouze ve formátu dvanáctipalcových vinylů).
Zatímco Retina přichází s novinkou v podobě velkolepého sborového zpěvu, skladbám z minialba Iris vévodí zvuk původem karibského bicího nástroje jménem steel pan (nebo chcete-li steel drum). Skladbám natočeným během jediného týdne v Reykjavíku se dostalo prvotřídní péče: pod dohledem elektronického vizionáře Bena Frosta, za aranžerské výpomoci islandské cellistky Hildur Gudnadóttir a s vokálním doprovodem reykjavíckého sboru Schola Cantorum se zrodila desítka skladeb, která ladně válcuje všechno, co jsme slyšeli např. od Björk za celou tuhle dekádu. Walllentinové zaklínadla se výtečně doplňují s chrámovými polohami sboru a dostávají nový dynamický rozměr díky rafinovaným kaskádám perkusivních zvuků.
V druhé půli alba (už bez chóru) Wallentinové zanícený projev a rytmický doprovod zbrušují formát písně na samou podstatu. Výsledek zvolených omezení ovšem vůbec nepůsobí extrémně či křečovitě, naopak: puristické kompozice vyznívají melodicky plně, přirozeně, vzdušně. Vůbec ne seversky - spíš jsou prodchnuty střídmým „tropickým" optimismem. Klíčem k tomuhle albu není jeho strohá estetika, nýbrž intuitivní a svobodná plavba důvtipně organizovaným prostorem.
Rivers je mihotavá, jemně plynoucí a nápaditá deska, s lesklou hladinou a nečekanou hloubkou; po autorské erozi ani památky...
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
