Wind River objevuje drsnou krajinu, v níž nebydlí štěstí
Ve svém režijním debutu se scenárista Taylor Sheridan opět vydává do pozapomenutého kouta Ameriky, který připomíná tíživou noční můru. Ačkoli je Wind River navenek atraktivním temným thrillerem, v jehož centru stojí nevyjasněná vražda, film si vybírá mnohem subtilnější téma smutku a smíření.
Málokterý autor se v americké kinematografii na pomezí indie a mainstreamu etabloval tak suverénně jako Taylor Sheridan. Jeho scénáře nesou výrazné literární kvality. Mají pečlivě formulované dialogy, úsporně, přitom jasně charakterizované figury, důsledně narušené kategorie dobra a zla. Jsou zde tíživě vyobrazené zapadlé části současné Ameriky, v nichž zákon ztratil vládu a běh věcí řídí pravidlo silnějšího predátora. Ve svých dvou dosavadních scénářích k filmům Sicario a Hell or High Water stvořil Sheridan zneklidňující pandán jižanské gotiky Cormaka McCarthyho.
Ve své režijní prvotině se z jihu přesouvá na sever Spojených států, do odlehlé části Wyomingu, kde ve zchátralé rezervaci Wind River přežívají zbytky indiánského kmene Arapahů. Vysušenou pustinu Texasu sice nahrazují nelítostné bílé pláně a mrazivé hory, vyznění nicméně zůstává podobné – rezervace Wind River je bohem zapomenutý, do sebe se hroutící kraj, v němž běžní lidé bojují o přežití a starosti městské civilizace se zdají být vzdálenou utopií. Když v závěru filmu jedna z postav vezme do ruky lifestylový magazín a odcituje první otázku trapného vztahového kvízu, je to jako hlas přicházející z jiné dimenze.
Wind River naplňuje a rozvíjí jednu z největších předností Sheridanova psaní. Vtáhne diváka do prostředí, které je drsné, nelítostné, přitom však poetické, protože pod ledovým krunýřem násilí a zoufalství tu stále přežívají alespoň zbytky hrdosti i hrdinství. V centru Wind River stojí detektivní zápletka – násilná smrt mladé indiánské dívky, která je nalezena znásilněná uprostřed wyomingských planin. Sheridan opět využívá ženskou protagonistku, agentku přicházející do neznámého prostředí zvenčí – působí tak jako lehce naivní a muži usměrňovaný zástupce spravedlnosti. Wind River je tak americkou kritikou občas napadáno za pasivní zobrazení žen. Podobně jako agentka Macerová v Sicariovi i Jane Bannerová ale vedle naivity ztělesňuje překvapivou houževnatost a morální nezkaženost, která projde v nepřátelské (převážně muži ovládané) krajině tvrdým testem.
Krajina mizejících žen
Téma násilí na ženách je hybným motivem filmu, který se více než žánrovými atrakcemi zabývá smutkem a truchlením. Lidmi ponechanými na pospas, připravenými o půdu pod nohama i tradice, o vyhlídku na smysluplnou budoucnost. Wind River je tak místem zlomených existencí, drogových závislostí i každodenních útěků před realitou. Hrdina filmu, profesionální stopař Cory Lambert, je nachází při osamoceném lovu a v divočině, kterou se pohybuje jako bílý přízrak. Do pátrání se zapojí nejen díky schopnosti číst stopy ve sněhu, ale především proto, že se sám nedokáže vypořádat s tragickou smrtí dcery.
Wind River je sice film zasazený do současnosti, ale dojem zvláštního bezčasí zesílí ve chvíli, kdy se na místo zločinu nemůže dostavit kompletní forenzní tým FBI. Při absenci hi-tech metod se z Wind River stává moderní verze westernu, v němž postavy nacházejí všechny odpovědi ve zmrzlém ledovém krunýři a v téměř obřadních promluvách. Odtud se bere ona zvláštní směsice sociálního realismu a mimočasové melancholie, která film charakterizuje. Sheridan s důrazem na váhu slov i obrazů krajiny připravuje půdu pro zdrcující poslední dějství, jehož vrcholem není skličující retrospektiva ani brutální přestřelka, ale poslední dialog o smutku, zapomnění, smíření a nemožnosti změnit pořádek světa.
Právě literární mistrovství ve stavbě promluv a důraz na precizně formulované myšlenky patří k nejsilnějším stránkám filmu. Je znát, že se po režijní stránce občas Sheridan teprve učí vyprávět obrazem a apokalyptické virtuozity Sicaria Denise Villeneuva nedosahuje. O to lépe však vyniknou zdánlivě obyčejné, ztišené scény, dechberoucí herectví Jeremyho Rennera, který brilantně spojuje hrubost lovce a křehkost kořisti vlastních vnitřních démonů.
Taylor Sheridan vytvořil svéráznou žánrovou odpověď na Místo u moře Kennetha Lonergana. Před akcí a vyšetřováním upřednostnil bolestnou melancholii a nemožnost úniku před vzpomínkami na tragické události. Vznikl strhující a podmanivý portrét krajiny, v níž už dávno nebydlí štěstí.
Hodnocení: 90 %
Wind River
Taylor Sheridan, USA, 2017, 110 min.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
