Wolves in the Throne Room: Vlci na Hrad!
Nestává se často, aby kapela z poměrně extrémního metalového podzemí dosáhla uznání mimo své výsostné území. Nicméně výjimky existují. Jednou z nich je i v podstatě rodinná smečka Wolves in the Throne Room z Olympie v americkém státě Washington. Jejich aktuální čtvrtá řadovka Celestial Lineage, která vyšla 13. září u Southern Lord, sbírá vysoká hodnocení v nadšeneckých fanzinech i seriózním tisku.
Black metalová odnož extrémní hudby zůstává i v novém miléniu stále poněkud periferní oblastí, málo známou mainstreamovějšímu světu – a tedy často tímto světem přezíranou. Přesto se v posledních letech několika výrazným jménům podařilo prorazit z uzavřeného undergroundu. Mluvím hlavně o vlně amerických kapel a projektů jako Liturgy, Nachtmysium, Krallice, Xasthur, Leviathan nebo právě Wolves in the Throne Room. Pro všechny v zásadě platí, že původní formuli dotaženou do svérázné dokonalosti skandinávskými hudebními radikály v devadesátých letech experimentálně obohacují o další rozměry a posouvají směrem k novému publiku. Posledně zmínění mají navíc z hlediska médií k dobru atraktivní příběh - bratři Nathan a Aaron Weaverovi, kteří za pomoci hostujících vokalistů vydávají a vystupují jako WITTR, jsou vyhraněnými ekologisty a žijí o samotě na polorozpadlé farmě poblíž washingtonské Olympie, kde tvrdošíjně uskutečňují svou trvale udržitelnou utopii.
U WITTR se tak prolínají misantropické a všeobecně negativní kořeny severského black metalu se silnou ekologicko-duchovní vizí, úsilím o nalezení svého místa a smyslu existence v materialistickém světě. Zdobné stříkance umělé krve a ohnilé pentagramy nahradila přírodně-okultní mystika a zájem o biodynamické zemědělství. Je to ostatně lepší než vypalování kostelů, případně vraždění spoluhráčů. V rámci žánru, pro nějž jsou typické spíš studiové projekty, je zajímavá i orientace WITTR na živé hraní, se zvláštní zálibou v netradičních místech, nejlíp osvětlených pouze plápolajícím ohněm. Od roku 2006 vydali čtyři řadovky; po debutu Diadem of 12 Stars podepsali smlouvu se Southern Lord a jejich následující tři desky produkoval známý Randall Dunn, který pracoval s legendami jako Sunn o))) nebo Earth. Alba Two Hunters (2007), Black Cascade (2009) a aktuální Celestial Lineage tvoří čerstvě uzavřenou trilogii. WITTR ohlásili, že to je poslední deska, kterou nahráli v Dunnově seattleském studiu Aleph, a není známo, co bude následovat.
Celestial Lineage zatím poprvé porušuje kánon čtyř rozmáchlých kompozic na jedno album. Takových tu najdeme pět – plus dvě kratší intermezza, při kterých má posluchač možnost trochu vydýchat nářez, který se na něj valí z regulérních skladeb. Svým jemným vokálem (stejně jako na albu Two Hunters) přispívá Jessika Kenney, jinak hostující na deskách Asva, Sunn o))) nebo Eyvinda Kanga. Po poněkud únavném předchozím počinu přicházejí opět WITTR se svou nejsilnější zbraní: atmosférou hustou tak, že by Rákosníček zešedivěl. Burzumovsky syčivý kytarový sound, neúprosný dvojkopák a hrdelní chropot ponurými odstíny dobarvují i symfonicky znějící syntezátorové plochy, přeslechnout se ovšem nedají silné emotivní melodie a pečlivá práce s gradací.
Celestial Lineage je sice syrové metalové album, ale pocity z jeho poslechu jsou víc než libé. Pod vyzývavě strašidelnou škraboškou se skrývá pozoruhodný a uspokojivý zážitek. Pokud by mělo jít o poslední nahrávku WITTR, jak se spekuluje, je to tečka skutečně důstojná.
Koncertní formu WITTR a pódiovou podobu jejich aktuální desky můžete zanedlouho prověřit na vlastní oči a uši – 14. listopadu zahrají v pražském klubu 007.
Nejposlouchanější
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
