Yemi A.D.: Jako dítě jsem chtěl být první český „černý“ prezident
Kanye West oblečený v bílém saku vstává od velkého prostřeného stolu uprostřed tovární haly, pomalu dojde k bílému pianinu a začne vyťukávat první tóny megahitu Runaway. Kolem rappera se seběhne houf štíhlých baletek v černých sukních a jejich tanec provází celý krátký film, který na YouTube vidělo přes čtyřicet milionů lidí. Autorem choreografie byl tehdy sedmadvacetiletý Yemi A.D., rodák z Liberce, který si tím otevřel dveře do nejvyšších pater světového showbusinessu.
„Ještě dneska z toho mám husí kůži. Byl to skvělý zážitek. Potkali jsme se tehdy s Kanyem v Praze, nevěděl jsem ještě ani pořádně, co je zač. Udělal jsem choreografii a on mě obejmul a řekl mi: ‚Jó, to je skvělý, takhle jsem si to představoval.‘ Týden na to mi zavolal, ať za ním přijedu do Los Angeles vymyslet vystoupení na předávání cen MTV a festival Coachella, a pak jsme jeli dál a dál. Následovaly desítky castingů po celé Americe od Milwaukee až po New Orleans,“ vzpomíná na rok 2010 rodák ze severočeského Liberce. S Westem nakonec odjel celé světové turné. „Zároveň je to stigma, protože všude, kam přijdete, se ptají na Kanyeho Westa. Má fanoušky opravdu po celém světě,“ dodává Yemi, choreograf, režisér, tanečník a moderátor.
Začátek a konec v Esu
Barevná polarita klipu Runaway jako by shrnovala provokativní poslání Westovy tvorby, v níž cíleně obrací stereotypní role a často tematizuje rasismus a vykořisťování černošské kultury. Není náhoda, že všechny tančící baletky mají světlou barvu pleti a osazenstvo velkého stolu ve večerních robách, které se jimi nechává bavit, je zase kompletně černošské. Westovu touhu vyvolávat ve společnosti „energii“ kontroverzemi si ostatně Yemi vyzkoušel, když si ve Spojených státech oblékl bomber s nášivkou vlajky Konfederace, který od rappera dostal jako dárek.
„Lidé se na mě hodně divně dívali a pak jsem ji půjčil kamarádovi, kterého kvůli tomu zmlátili,“ popsal zážitky s merchandisingem k albu Yeezus. Jako dítě si Yemi přál být prvním českým „černým“ prezidentem, na což vzpomíná s velkým pobavením. „Zjistil jsem, o čem je politika, a taky jsem přišel na to, že pozitivní přínos může mít člověk i úplně jinými aktivitami,“ krčí s úsměvem rameny. V nedávném rozhovoru Jany Cíglerové pro časopis Mladé fronty Dnes s názvem Jsou Češi rasisti? se Yemi A.D. k údajné české nesnášenlivosti otevřeně vyjádřil poprvé. Vzpomínal v něm taky na svoje televizní začátky v hitparádě Eso, kde se setkal nejen s nenávistnými komentáři diváků kvůli svému vzhledu, poděděném po nigerijském otci, ale také přímo se šikanou na pracovišti – kvůli své sexuální orientaci.
„Šikanoval mě dramaturg. Když mě brali, tak nevěděli, že jsem gay, a pak se na to přišlo. Kolegové se vůči mně začali vymezovat, začali mi nadávat během natáčení a já jsem z toho začal být nemocný. Nakonec, když už to nešlo vydržet, jsem se vydal za programovou ředitelkou Líbou Šmuclerovou. Byla první člověk, který se mě zastal. Všechno si prověřila a nakonec celý tým rozpustila,“ popisuje nepříjemnou dobu před patnácti lety.
V USA je „blackface“ jako u nás hákový kříž
Sebevědomí si napravil při spolupráci s MTV Europe, kde úspěšně prošel všemi koly náročných castingů. „Když jsem viděl, jak se ke mně chovají v Londýně, tak jsem si řekl ‚super, máš na to, a je čas jít zase dál‘.“ Na Novu se nakonec vrátil loni kvůli show Tvoje tvář má známý hlas, kterou každý týden sledují dva miliony lidí. Před pár týdny skončila třetí řada, kde Yemi se svým týmem vymýšlel choreografie pro soutěžící, kteří zpěvem, tancem a také fyzickou proměnou napodobují především zahraniční umělce. I tady se uplatňuje česká kreativita, podle Yemiho pro nás tolik typická. Jednou z nejoblíbenějších disciplín je imitace černošských zpěváků a zpěvaček.
V první řadě se objevil Petr Rychlý jako Louis Armstrong, následovala Hana Holišová jako Beyoncé, David Gránský zazpíval v převleku Niny Simone a Martin Dejdar se trochu marně pokusil napodobit současnou r’n’b hvězdu The Weeknd. Vtip je v tom, že se čeští baviči nechají od maskéra kompletně nastříkat i do patřičně tmavého odstínu. Ve Spojených státech by něco takového vyvolalo všeobecné pohoršení, asi jako kdyby se celé osazenstvo pořadu rozhodlo v přímém přenosu nadávat černochům do „negrů“. I za tento pořad tedy dostal Yemi rozhořčenou zpětnou vazbu od některých diváků, tentokrát ale z úplně jiných pozic.
Přihlaste se k odběru podcastu pořadu Kompot!
„Psalo mi pár lidí na facebook – zvláště tedy těch černých –, jestli mi to jako ‚bratrovi‘ nevadí, že se tam takhle barví. Dokonce jsem produkci doporučil jednu černou zpěvačku do pořadu, ale řekli mi, že je jednodušší nabarvit bělošku na černošku než naopak. Proto si myslím, že tam žádný Asiat nebo černoška ještě nevystoupili,“ říká a dodává, že nejdůležitější ze všeho je kontext. „Vyrůstal jsem jako mulat v Liberci a zvykl jsem si dělat si z různých věcí srandu. Ve Spojených státech se tomu ale nikdo nesměje. Podle mě není problém to, že v České republice se někdo namaluje za černocha, nemáme tu historii, tady neumíraly tisíce lidí na lodích, nebyli bičováni ani zotročeni. Nejde o to, co děláte, ale proč to děláte,“ vysvětluje a dodává, že je samozřejmě důležité znát společenské pozadí i těch fenoménů, které se nás netýkají, jako je právě „blackface“. „V Evropě máme jiná témata. Kdyby se v Tvoje tvář má známý hlas objevily hákové kříže, byl by to problém, který všichni cítíme.“
Každý rok novou profesi
Dnes se pětatřicetiletý Yemi A.D živí nejen taneční školou, režírováním a choreografií, ale také pořádáním eventů. Se svou agenturou JAD Productions organizuje události pro velké firmy. Čeká ho taky už druhý ročník vlastního festivalu pro generaci Y s názvem Ynspirology. „Ynspirology je samostatná platforma na YouTube, ale pak existuje i urbanistický festival Ynspirology Festival, který se koná 24. a 25. června v Praze na Zličíně. Čekáme, že ho letos navštíví asi sedm tisíc lidí, proto jsme ho rozdělili do dvou dnů, abychom se tam nemačkali,“ říká ředitel projektu, který propojuje outdoorové aktivity s těmi interaktivními. „Máme tam čtyři zóny – Spirit, Fit, Girls a Digital, vystupují tam známí youtubeři nebo hudebníci jako Mike Spirit a Dara Rolins. Inspirace není o tom, že vysvětlujeme nebo mentorujeme, ale necháváme si lidi hrát a oni se inspirují navzájem. Když youtuber místo her na počítači vyzkouší venku překážky na parkuru, jeho fanoušci to vidí a jdou to zkusit taky,“ upřesňuje myšlenku za akcí, která je určena především pro mileniály.
„Neznamená to, že tam nemohou přijít lidé starší, ale nebudou třeba všemu rozumět, protože tahle generace má specifický styl zábavy a komunikace právě proto, že je generací internetovou. Mě samotného fascinuje, jsem taky její součástí, byť patřím k těm starším.“ I proto si prý na své nejoblíbenější sociální síti Instagram vymyslel nové povolání – „milennial ambasador“. Experimentování se zaměstnáním je totiž podle Yemiho další zvláštní rys současné mladé generace. „Každý rok si musíš vymyslet jednu novou profesi. Dřív se předávaly povolání z otce na syna, dnes si člověk za svůj život vyzkouší hned několik.“
Mezi mileniály v různých částech zeměkoule vidí díky svým zahraničním pracovním zkušenostem velké rozdíly. „Praha je pořád vlastně takové předměstí světa a úroveň internetového obsahu je u nás víc bulvární a pořád docela nízká. Potřebujeme prostě víc času, ale věřím, že taky dorosteme,“ vysvětluje. Být pozadu ale není vždy negativum, jak dokazují teroristické útoky ve velkých evropských městech, naposledy v Manchesteru během koncertu Ariany Grande, kde po sebevražedném atentátu zemřelo dvaadvacet převážně mladých lidí.
„Něco podobného jsem zažil na turné s Kanye Westem, když jsme přijeli do Norska. Těsně předtím na jednom menším ostrově střílel Anders Breivik. V takové chvíli jsou omezení obrovská. Jedete s několika kamiony, jejich kontrola najednou trvá déle, nepovolí vám pyrotechniku. Když jsme byli na festivalu v Maroku, tak nám taky zakázali spoustu věcí, protože se konal během začátku arabského jara. V Británii jsem nedávno zažil kontrolu v klubu, kde mě nejprve kompletně prohledali, pak mi vyfotili obličej a naskenovali si ho do systému. Můžeme být rádi, že žijeme v České republice, protože nebezpečí je tu o poznání méně.“ Sám uspořádal okolo dvou tisíc akcí, které se odehrály v klidu. „Jde hlavně o to, nepodcenit lidskou sílu,“ říká a klepe u toho na dřevo.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
