Young Widows: Mládí pryč a k lehkosti daleko

Young Widows se na svém třetím albu posunuli ještě dál od hardcorově agresivního zvuku bývalých Breather Resist, na jejichž troskách vznikli, než na předchozích dvou deskách. Zvolnili na tempu, natáhli stopáže, nechali v kompozicích rozehrát i pauzy a prostory „mezi", noise ještě víc ustoupil chladně atmosférickým kytarám, poháněným masivní post-punkovou rytmikou. A intenzivně se zaměřili na zvukové detaily jednotlivých vrstev, které se v temných odstínech přelévají jedna přes druhou a třetí přes čtvrtou.

Album In and Out of Youth and Lightness by mohlo být tím, čemu se hezky anglicky říká výstižným slovem slowburner, tedy věcí, ke které se musíte (přes případné počáteční obtíže) postupně prokousat, abyste ji plně ocenili. To je v pořádku a nejlepší desky bývají ty, které mají čím překvapit ještě dlouho potom, co si myslíte, že je znáte do poslední noty. Jenže tady je to prokousávání vážně docela těžké. Jednotlivé kousky jsou si hodně podobné náladou, zvukem i tím, že postrádají výrazné melodické nápady nebo obměny postupů, které by je od sebe zásadněji odlišily. Výjimky se samozřejmě najdou, tříminutová hříčka Right in the End načichlá blues nebo hypnotická Lean on the Ghost s ženským vokálem utkví.

Young Widows - In and Out of Youth and Lightness|foto: Temporary Residence Limited

Ve výsledku mi současná poloha Young Widows připadá dost jednotvárná, nezáživná a navíc odvozená. Tohle známe tam-od-těch, tohle dělali v Británii už před víc než dvaceti lety a možná líp... Tenhle pocit ve mně ještě posiluje aktuální video k singlu Future Heart: paranoidní úprk nocí před neznámou hrozbou, krev z očí, nosu a uší, kruhy pod očima jako monokly, ruce v chirurgických rukavicích sešívající z kusů masa úhledné srdíčko... Prvoplánové atributy, které už jsme viděli mnohokrát a které dneska podobně jako starý dobrák Freddy Krueger z Elm Street vyděsí jen málokoho.