Z citlivého kluka v otravného narcise. Drake se na albu Scorpion ocitl ve stínu ničivého diss tracku

6. červenec 2018
Drake

Kanadský rapper Drake byl roky nezastavitelná hitová mašina a mistr vlastního brandingu. Image všemocného a zároveň zranitelného kluka ale pořádně pocuchala prohraná rapová válka s Pushou T, když na povrch vyplynuly některé neznámé informace z Drakeova soukromí. Albová novinka Scorpion naplno ukazuje rapperovu narcistní tvář, kterou jsme dosud nechtěli vidět.

Popoví interpreti dnes potřebují silný příběh, aby si je fanoušci mohli snadno definovat. Adele je plnoštíhlá holka z dělnické třídy, které nikdo nevěřil, že se může stát hvězdou, zatímco jižanská dáma Beyoncé tvrdě pracovala, aby překonala rasovou bariéru. Poslední roky nicméně aspirativní historky v popu nahrazují příběhy narcisů, kterým svět ubližuje a od posluchačů žádají především soucit. Diskografie Taylor Swift je plná hořkých odplat v podobě písňových vzkazů milencům, kteří jí zlomili srdce. Podobným příběhem disponoval i kanadský rapper Drake, největší hiphopová hvězda posledních pěti let. Na svých multiplatinových deskách vystupoval jako citlivý kluk, kterého ale občas zraní nějaká holka a on se s tím musí vyrovnávat. Drake tak narušil stereotyp rappera jako machistického svalovce a tím dokázal přitáhnout demografické skupiny, které se o jeho žánr předtím nezajímaly. S jeho novým albem Scorpion se ale roky budovaná image začíná drolit.

Drake – Scorpion

Na konci května ještě zažíval Drake skvělé časy. V americké Top 10 měl tři skladby a dvě další čekaly na nižších příčkách. Když pak Drake v diss tracku Duppy Freestyle odrazil útoky Pushy T z alba Daytona, vypadalo to, že na cestě k dalším streamovacím rekordům nečekají žádná nebezpečí. Jenže pak Pusha kontroval dalším trackem Story of Adidon, ostrým a chladným jako čepel katany, v němž prozradil, že Drake skrývá před světem dítě zplozené s pornoherečkou a že se ho chystá ukázat v reklamní kampani na boty.

V rapových bitvách je dovoleno vše, tohle byl ale hodně silný kalibr a na Drakeovu kariéru to může mít smrtící dopad. V současném popu jsou fanoušci zvyklí na prorůstání osobního života hvězd a jejich kariéry a Drake se z citlivého kluka stal doslova přes noc psancem.

Na atak už neodpověděl, a kdykoliv se na nové desce Scorpion pokouší vysvětlit okolnosti svého utajovaného otcovství, zamotává se do dalších pochybností. „Otcovství mu nepomohlo dospět, ať už jsme v roce 2011, nebo 2018, pořád tu máme před sebou stejného kluka: úzkostného, kalkulujícího a posedlého sebou samým,“ konstatoval v recenzi Pitchfork.

Drake byl poslední roky nezastavitelný a s každou deskou posouval své vlastní prodejní a streamovací rekordy. Pro zajímavost třeba jeden – v historii amerického žebříčku neměl nikdo tolik hitů v první stovce jako on, po vydání nové desky jich bude k číslu 160. Jenže desky jako Views či loňský „playlist“ More Life působily dojmem nesmyslně nafouknutých projektů, které byly dlouhé právě jen proto, aby stvrdily jeho dominanci na streamovacích službách. Scorpion je dokonce technicky dvojalbum – dvacet pět tracků je rozdělených do dvou „stran“ alba. První má být čistě rapová, na druhé Drake víc zpívá. Ani jedno není nic nového, obě polohy střídá už roky, na novince k nim ale už nepřidává nic navíc. Utahaných devadesát minut skrývá ve svých vnitřnostech slušné EP, a jestli byl Drake v minulosti mistrem využívání lokálních žánrových mutací, na Scorpion se do životadárných infuzí pouští jen v hitu Nice For What, který těží z energie neworleanského stylu bounce, na nějž chytře roubuje samply Lauryn Hill.

I díky zástupu různorodých hitů a jeho schopnosti vytahovat z regionálních scén to nejzajímavější bylo poměrně snadné být na Drakeově straně, i když svůj potenciál rozmělňoval na dlouhých dekách. Na Scorpion je to už skoro nemožné. V I’m Upset žehrá na výšku vyměřených alimentů, v God’s Plan odmítá dvaatřicetiletý muž milostné vyznání ženy slovy: „Mám rád jen svou postel a mámu.“ V závěrečné skladbě March 14 to chvíli vypadá na pokání, pak ale přijde absurdní verš, v němž se holedbá drahým oblečením, které svému synovi koupil. „Tvoje máma říká, že rosteš hrozně rychle a už ti nepadne / ale sakra, víš, stejně jsem ti ho musel dát, chápeš.“ Je to jako okno do duše narcise, jenž se potřebuje nesmyslnými gesty neustále utvrzovat o své dobrotě.

Uživatelé Spotify chtějí vrátit peníze, nechtějí poslouchat tolik Drakeových tracků

Drake

Kanadský rapper Drake minulý pátek vydal své nové album Scorpion. Už v sobotu nastřádali uživatelé streamovací služby Spotify tolik přehrání nového dvojalba, že by vydala za 882 let nepřetržitého proudu hudby.

Víc než cokoliv jiného připomíná člověka z kresleného vtipu, který nedávno otiskl The New Yorker. V něm jeden muž u stolu říká druhému: „Ale dost už jsem ti vyprávěl o sobě. Teď mi řekni o mně něco ty.“ Vydání alba Scorpion na Apple Music doprovodil v popisu bizarní text vyjmenovávající urážky, které se na Drakea valí z internetu: Drake dělá pop, Drake je herec, Drake dělá hudbu pro holky. Není těžké si domyslet, že autorem slov je sám rapper, který je konstantně posedlý útoky na svoji osobu a je rád, když ho někdo polituje. Vlastně tím dobře vystihl stav mysli dnešních teenagerů, jejichž identita je v éře sociálních sítí pod neustálým útokem. Každý jsme se někdy cítili zranění a Drakeův plačtivý rap dával rozhřešení, že v tom nejsme sami.

Jenže proč ho ještě vůbec litovat? Drake ve zkoušce charakteru definitivně ukázal tvář otravného narcise, který má na prvním místě sám sebe. Pro jeho image kluka se srdcem na pravém místě to bude mít nejspíš zničující dopad, Pushův diss track totiž pořádně zatřásl uvěřitelností jeho příběhu, a nic není v dnešním popu větší devizou. A fakt, že očekávaná novinka Scorpion je Drakeovo nejhorší album, jeho problémům nejspíš také nepomáhá.

Drake – Scorpion (OVO/Universal, 2018)
Hodnocení: 40 %

 

Spustit audio
  • Hudba
  • Recenze