Za to, že Čína nespolupracuje v kosmickém výzkumu, může i Západ, tvrdí analytik Nikola Schmidt

27. červen 2019
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Nikola Schmidt

„Hrozba je nevyhnutelná, pokud si její nevyhnutelnost připustíme,“ popisuje bezpečnostní analytik Nikola Schmidt riziko, které by mohlo vyvolat vyloučení některých zemí z vesmírných projektů. Čína se po odmítnutí spolupráce na kosmické stanici ISS rozhodla pro vlastní kosmický program a její výzkum Měsíce vnímají některé americké kruhy jako nebezpečí. „Pokud by Čína začala první, což znamená, že sebere na Měsíci regolit a prodá ho, půjde o precedent,“ tvrdí analytik.

Soutěživost ve výzkumu sluneční soustavy by byla samozřejmě příjemná v tom smyslu, že státy s tradiční inklinací k vlastní výjimečnosti, jako je Čína, Rusko a USA, vzájemnou konkurencí pomohou pokroku. Nicméně pokud jde o Čínu a její vesmírný program, vše je důsledkem toho, že Čína byla třikrát odmítnuta z účasti na práci na ISS stanici. Když se to stalo počtvrté, rozhodla se, že si rozjede svůj vlastní kosmický program. Takže žádná spolupráce mezi USA a Čínou neprobíhá.

Odmítnutí, to je rok 2011. Dnes se píše 2019. Jak Čína postupovala, když přišla o možnost podílet se na vývoji technologií pro ISS?

Čína tradičně krade technologie na internetu, to není žádné tajemství. To je v podstatě celý problém kolem Huawei a dalších technologických firem. Nicméně Čína tím několikerým odmítnutím participace na ISS svůj výzkum kosmu a technologií významně prohloubila a je legitimní předpokládat, že spoustu technologií vyvinula sama.

Nikola Schmidt je výzkumným pracovníkem Fakulty sociálních věd UK a Ústavu mezinárodních vztahů. Ve svém výzkumu se zaměřuje na vztah technologií a mezinárodních vztahů. V současnosti vede výzkumný projekt planetární obrany a těžby asteroidů na FSV UK a aktivně se zasazuje za prohloubení vědecké diplomacie v České republice. Vystudoval sociologii na UK, mezinárodní vztahy na Metropolitní univerzitě a doktorát z mezinárodních vztahů se specializací na bezpečnostní studia získal na FSV UK. Během studií absolvoval pobyty např. na pařížském Sciences Po nebo na Mezinárodní vesmírné univerzitě v USA, kde se zúčastnil projektu planetární obrany, spolufinancovaného agenturami NASA a ESA.

Čína plánuje i vlastní vesmírnou stanici. Dá se taky předpokládat, že čínská stanice putující kolem celého světa bude nepřehlédnutelným politickým symbolem. Jak říká poradce NASA John Logsdon, „jde o demonstraci síly nové globální supervelmoci“.

John používá tradičně silné výrazy. Lidé kolem Johna Longsdona se obávají jakéhokoliv signifikantního kroku velmoci, jako je Čína. Bojí se, že by mohla demonstrovat své dovednosti tím, že přistane na odvrácené straně Měsíce a třeba tam i něco vytěží. To je samozřejmě v současné době z hlediska mezinárodního práva legální oříšek. Spojené státy si to do jisté míry interpretují tak, že to legální je, ale Čína se k tomu zatím nevyjadřuje. Takže pokud by Čína začala první, což znamená, že sebere regolit (pozn. red.: měsíční hornina) a prodá ho, půjde o precedent. To jsou přesně ty typy kroků, které budou mít významný dopad. Pokud jde o čínskou kosmickou stanici, tak ta bude výrazně menší než ISS, a to znatelným způsobem. Půjde o pár modulů s několika lidmi.

Dá se u čínského programu rozlišit, jestli jde o civilní, nebo vojenské zadání?

To se nedalo rozlišit nikdy. I americký raketoplán navržený jako civilní se pak rozšiřoval, aby mohl vozit velké vojenské satelity. A to byl jeden z hlavních hřebíčků do rakve jeho rentability. Pokud jde o čínský vesmírný program, tak předpokládat, že ten program není líznutý bezpečnostní tematikou, by bylo asi naivní.

Mezinárodní vesmírná stanice (ISS) nad Brazílií

Jak jsou na tom ostatní asijské země v porovnání s Čínou?

Japonsko bylo díky své poválečné historii samozřejmě přirozeně součástí i technologického vývoje západního světa. To se dnes samozřejmě projevuje i na jejich současné technologické úrovni. Japonské mise Hajabusa a Hajabusa 2 jsou historicky fundamentální úspěchy. U Hajabusa 2 ještě uvidíme, ale už i ta vypadá na úspěch. Pokud jde o Indii, tak tam ta situace je bližší Číně. Nedávno vyslali testovací satelit, který obratem za pár týdnů sestřelili. Byl jsem přítomen jedné diskusi ve Washingtonu, kdy viděli v podobném jednání riziko pro bezpečnost v kosmu. Pak si vzal slovo indický konzul a prakticky půlhodinu vysvětloval pozici Indie. Prakticky to ale není nic jiného než demonstrace síly – taky máme ty technologie, nestřílejte na nás! Je potřeba se na jednání dívat v určitém lokálním geopolitickém kontextu vzhledem ke konfliktu s Pákistánem. Je to tradiční politické téma a ostatní jim řeknou: Ty, ty, ty, a teď nám pomozte ten nepořádek uklidit. A oni řeknou, že to celé nadesignovali tak, aby smetí spadlo do čtyř let. Ale nějaké kousky samozřejmě letěly jinam a budou padat dalších patnáct, dvacet let. Když zasáhnou mezinárodní vesmírnou stanici, a to není nereálné, bude to zajímavá situace.  

Dnes nežijeme ve světě, kde bychom ten potenciální oblak smetí ztratili, naopak se celá světová komunita zaměřuje na detekce smetí vzniklého sestřelem. Máme velmi přesná data, kde jsou jednotlivé kousky. A když narazí, a dokážu si velmi dobře představit, že narazí do ISS, tak z toho bude velká mezinárodní pře, která skončí u mezinárodního soudu. Samozřejmě pokud ty dvě strany nějaký uznávají. V současnosti mne překvapuje, že státy, které investovaly do civilního vesmírného výzkumu, začaly zbrojit. I v Čechách jsou lidé, kteří mají tendenci se bavit o tom, že hrozba konfliktu je nevyhnutelná. Ale ono je to naopak. Ta hrozba je nevyhnutelná, pokud si její nevyhnutelnost připustíme. Samozřejmě že pokud se druhá strana rozhodne něco dělat, tak to nezměníme tím, že si budeme přát, aby to nedělala. My samozřejmě můžeme konferencemi přispívat k lepšímu způsobu globálního vládnutí, než je utvrzování se v tom, že jsou hrozby ve vesmíru nevyhnutelné.

Do jaké míry má čínský vědecký program vědeckou nebo naopak vojenskou náplň? Jací jsou další významní hráči v oblasti zbrojení ve vesmíru a jak regulovat těžbu surovin mimo naši planetu? I o tom si redaktor ČRo Radek Kříž povídal s bezpečnostním analytikem Nikolou Schmidtem. Poslechněte si celý záznam rozhovoru.

V průběhu května a června Radio Wave přináší volnou minisérii rozhovorů s českými vědci a vědkyněmi. Debatovat budeme o závodech v dobývání vesmíru, hledání života za hranicemi naší planety i politických a ekonomických souvislostech kosmického výzkumu.

autor: Radek Kříž
Spustit audio