Záchranář na cestách: Maminka mi říkala, ať se soustředím na jednu věc. Jdu úplně opačnou cestou

Hasič a zdravotník Marek Balicki aka Záchranář na cestách se v květnu 2016 vydal směrem na východ se skládacím kolem. Stopoval, jezdil vlakem i autobusem. Navštívil kavkazské i středoasijské země, pak zamířil do Koreje a Japonska. V každé projeté zemi navštívil záchranářské a hasičské stanice a vyměňoval si s místními nášivky, v Rusku, Mongolsku, na Novém Zélandu a jinde. Pak se na Filipínách stal instruktorem freedivingu a postavil si malou loď, se kterou plul mezi filipínskými ostrovy. Pak pokračoval na Nový Zéland. Těsně po svém návratu přišel do Casablanky, která podle jeho slov v podobě jednoho konkrétního rozhovoru částečně byla u počátků jeho vlastního cestování. V rozhovoru vypráví například o tom, jaké to bylo v Turkmenistánu na hranicích anebo při stíhačce s japonskou policií.

Nejnebezpečnější jsem pro sebe jen já sám

„Moje profese je deformace. Sedám do autobusu a vybírám nejbezpečnější místo, snažím se myslet na všechny okolnosti. Nejhorší to je, když cítím zodpovědnost ještě za někoho jiného. Ale nejnebezpečnější jsem pro sebe jen já sám,“ říká Marek Balicki o své profesi ve vztahu k cestování. „Maminka mi vždycky říkala, ať se soustředím na jednu věc. Já jí celý život dokazuju opak. Střídám cestovatelské styly, chci mít se vším osobní zkušenost.“ Stopování, skládací kolo i veřejná doprava jako dopravní prostředky, ale i potápění, stavba lodi, úprava auta, aby bylo obytné. Krátký výčet toho, co za svou cestu zvládl, jeho slova dokazuje. 

Jak Marek Balicki přiznává, trpěl na cestách samotou, většinou když se někde zastavil na delší dobu. Ale samota a množství času, kdy na cestách (nejen na kole) nad sebou může člověk přemýšlet, jsou sice past, ale zároveň velká možnost sebepoznání. Jeho cesta bude brzy pokračovat. Můžete ji sledovat tady.