Zakáží nedemokratické země zpěv jako v Pyšné princezně? Novináři šíří hudbou zprávy

14. březen 2018
03620675.jpeg

Pustíte si playlist na oblíbené streamovací službě, a místo přívalu hudebních novinek dostanete zprávy ze světa i z vaší země. Ve zpívané podobě.

Projekt The Uncensored Playlist, který vymyslela německá pobočka organizace Reportéři bez hranic, se takto snaží obejít cenzuru v několika zemích. Zprávy připravují místní reportéři. Aby se ale vyhnuli postihu, jsou jejich jména uváděna pod pseudonymy. Mezinárodní podoba zpívaného zpravodajství je v angličtině.
Playlist se zprávami si mohou pustit v Číně, Egyptě, Thajsku, Uzbekistánu a Vietnamu na službách Spotify, Deezer a Apple Music. O zhudebnění se starají lokální umělci. Reportéři bez hranic do projektu zapojili také několik novinářů a bloggerů, kteří byli nuceni odejít kvůli své práci do exilu. Zprávu jsme převzali z hudebního magazínu Pitchfork.

Podívejte se taky na Nejsme občané světa. Od technooptimismu k fragmentaci internetu.

Spustit audio
  • Když se o záměru vytvořit přírodní rezervaci ví dlouho dopředu, průmysl často stihne přírodu zničit

    20. září 2018
    Phoenixské ostrovy a jejich fauna

    Zřizování přírodních rezervací musí probíhat rychle. Jinak lidé stihnou přírodu zničit.

    K těmto závěrům došel vědecký tým z Kalifornské univerzity, který zkoumal, jak se lidé chovají v oblastech, o nichž se ví, že budou v brzké době vyhlášeny za chráněná území. Jako příklad uvádí mořskou rezervaci vyhlášenou uprostřed Tichého oceánu Republikou Kiribati. Ve chvíli, kdy se vědělo, že okolí Phoenixských ostrovů bude na začátku roku 2015 prohlášeno za chráněné území, kde bude pod ochranou zóna při hladině i na mořském dně a kde bude zcela zakázán komerční rybolov, tak do oblasti, která je pětkrát větší než Česká republika, houfně zamířily komerční rybářské lodě. Ve velmi krátké době dokázaly z vody vylovit takové množství ryb, jako by tu lovily rok a půl nepřetržitě a bez jakýchkoliv omezení. Důsledkem je, že v rezervaci nyní nebují bohatý podmořský život, ale naopak jí čekají dlouhá léta pomalé rekonvalescence. Plundrování přírody se ale netýká jen moří. Vědci připomínají situaci z roku 1973, kdy byl ve Spojených státech vyhlášen zákon na ochranu ohrožených druhů. Těsně před jeho přijetím došlo v Severní Karolíně k masovému kácení stromů. Majitelé pozemků se totiž raději v předstihu zbavili stromů, než aby si nechali svá vlastnická práva omezit zákonem na ochranu přírody. Výzkumníci tedy doporučují, aby se proces vyhlašování přírodních rezervací výrazně zkrátil, protože jinak lidé stihnou na přírodě napáchat těžko odstranitelné škody.

  • Řetězec nabízí parfém, který páchne jako zkažené mléko. Chce tak bojovat s plýtváním potravin

    20. září 2018
    Řetězec nabízí parfém, který páchne jako zkažené mléko

    Švédská společnost Coop začala nabízet vůni Old Milk, která páchne jako zkažené mléko. Chce tak zákazníky při vyhazování jídla naučit spoléhat se více na své smysly než na datum spotřeby.

    Studie švédské agentury pro ochranu životního prostředí prokázala, že 30 procent potravinového odpadu ve Švédsku tvoří ty, které jsou stále ještě jedlé. K boji proti tomuto plýtvání se proto rozhodl švédský potravinový řetězec Coop a vyvinul sprej, který páchne jako zkažené mléko. Chce prý zákazníkům pomoct „pochopit rozdíl mezi pitným a zkaženým mlékem“. Doufá, že tak lidi přiměje k tomu, aby jídlo očichali a ochutnali předtím, než ho vyhodí. Řetězec chce Švédy naučit, aby nespoléhali pouze na datum spotřeby uvedené na obalu. Není to poprvé, co se Coop angažuje v boji proti plýtvání potravin. V minulých letech společnost spolupracovala například s organizacemi, které jídlo s prošlou záruční lhůtou poskytují neziskovým organizacím. Spolupracuje také se známým kuchařem Paulem Svenssonem na vytváření receptů využívajících zbytky. Coop získal za svůj přínos v oblasti udržitelného rozvoje ve Švédsku řadu ocenění. Tento rok se například stal nejzelenější společností v zemi. Vzorky parfému nabízí zdarma na své webové stránce.

  • „Araba jsem nikdy neviděl.“ Izraelci navštěvují ve virtuální realitě domov Palestinců

    20. září 2018
    Izraelci navštěvují ve virtuální realitě domov Palestinců

    Umělecká výstava v Jeruzalémě dává návštěvníkům možnost navštívit domov palestinské a židovské rodiny za pomocí brýlí pro virtuální realitu.

    Instalace ukazuje, jak vedle sebe žijí sousedé, kteří se nikdy nepotkali. Projekt umělce Daniela Landau nese název Návštěvníci a jde o místnost rozdělenou na dvě poloviny. Jedna strana je vyzdobena jako domov židovské rodiny, druhá představuje dům palestinský. Pomocí brýlí pro virtuální realitu si mohou návštěvníci domovy obou rodin prohlédnout a zároveň si poslechnout jejich příběhy. Izraelci a Palestinci nebyli nikdy více fyzicky odloučeni, než jsou dnes. Izrael od palestinských území odděluje betonová zeď a stát zakazuje svým občanům tato místa navštěvovat. Dokonce i ve městech, kde obě komunity žijí pospolu, dochází jen vzácně k navazování vztahů mezi sousedy. Dvě rodiny, které Landau pro svůj projekt přesvědčil, žijí jen desítky metrů od sebe, nikdy se ale nesetkaly. Jsou totiž odříznuti zdí, která rozděluje západní břeh Jordánu. Expozici navštívilo za uplynulý měsíc více než 200 000 lidí, řekl pro web Guardian Landau, který do muzea často chodí, aby si vyslechl odezvu návštěvníků. „První reakcí, kterou slýchám, je: ,Nikdy jsem nebyl v domě Arabů. Nikdy jsem Araby nepotkal. Jsem překvapen, když vidím, jak je pro ně rodina důležitá.‘“ Jeho přáním prý je, aby se ve vzájemných vztazích objevilo více empatie a vzájemný respekt. A to nejen mezi Židy a Palestinci, ale také mezi aškenázskými Židy, kteří do Izraele emigrovali z Evropy, a Mizrachim, pocházejícími z arabských zemí. „Je to dobrý způsob, jak vyzvat ostatní, aby uvěřili míru,“ řekl o výstavě pětapadesátiletý Palestinec Raji Sebteen, jehož domov si návštěvníci mohou na výstavě prohlédnout.

  • Národní park ve Washingtonu bojuje s agresivními kamzíky, kteří si oblíbili lidský pot a moč

    20. září 2018
    Kamzík bělák

    Návštěvníkům Olympijského národního parku ve státě Washington asi 160 kilometrů od Seattlu se v posledních dnech naskytl neobvyklý pohled. Nad jejich hlavami se vznášeli kamzíci běláci, které helikoptéry odvážely za hranice parku.

    Píše o tom deník Telegraph. Přemnožená zvířata si oblíbila chuť soli z lidského potu a moči a napadala turisty užívající si krásy zdejší přírody. Nejtragičtější případ se odehrál v roce 2010, kdy skoro 170kilový samec smrtelně zranil třiašedesátiletého muže. Kamzíci také poškozují zdejší vegetaci a půdu. Vedení parku se tak rozhodlo zvířata přemístit do národního parku Severní Kaskády, který je jejich přirozeným prostředím. Do oblasti dnešního Olympijského národního parku se totiž kamzíci dostali teprve asi před 100 lety a dnes jich zde žije více než 700. Pracovníci parku odchytávají kamzíky pomocí uspávacích šipek a sítí, poté jim zavážou oči a zavěsí je na vrtulníky. Do konce září by takto chtěli přesunout aspoň 100 zvířat, celkem by se mělo do Severních Kaskád přestěhovat zhruba 375 kusů. Uvažuje se také o odstřelu několika dalších stovek kamzíků, proti tomu ale protestují ochránci zvířat, kteří takové řešení považují za nehumánní. Vedení parku také požádalo turisty, aby nemočili podél cest a nedělali z nich „jedno dlouhé slané lízátko“, které zvířata láká.

    Podívejte se taky na V New Jersey uniklo z jatek na 75 koz a ovcí. Chtěl jim pomoct kozí Spartakus, který utekl už vloni.

  • Bert a Ernie byli inspirování homosexuálním vztahem scenáristy Sezame, otevři se

    19. září 2018
    Bert a Ernie ze seriálu Sezame, otevři se

    Scenárista pořadu pro děti Sezame, otevři se Mark Saltzman řekl v rozhovoru pro web Queerty, že se u postav Ernieho a Berta tu a tam inspiroval svým vlastním celoživotním vztahem s partnerem Arnoldem Glassmanem. Připustil, že někdy o postavách přemýšlel jako o homosexuálním páru.

    Saltzman, který za svou práci na dětském pořadu získal sedm cen Emmy, řekl, že v době, kdy začal pracovat na Sezame, otevři se byl už ve vztahu s Glassmanem a „nevěděl, jak jinak napsat“ postavy Berta a Ernieho než jako „zamilovaný pár“. Řekl také, že dynamika vztahu mezi dvěma loutkami a jejich charakteristiky často připomínaly jeho vlastní partnerství. Sebe přirovnává k rozpustilému Erniemu, jeho partner se pak prý podobal pořádkumilovnému Bertovi. V reakci na rozhovor se objevila řada článků, podle kterých Saltzman potvrdil spekulace, že loutky Ernieho a Berta jsou homosexuální orientace. K těmto tvrzením se proto později vyjádřil i oficiální twitterový účet Sezame, otevři se, aby dezinterpretaci vyvrátil. „Jak jsme vždy říkali, Bert a Ernie jsou nejlepší přátelé. Byli vytvořeni, aby předškolní děti naučili, že lidé mohou být dobrými přáteli i s těmi, kteří jsou velmi odlišní. Přestože jsou identifikováni jako mužské postavy a mají mnoho lidských vlastností, jsou to loutky a nemají žádnou sexuální orientaci.“

  • Freaks v Hollywoodu. Jak se dotýká natáčení zohyzděných herců, vám ukáže film Chained for Life

    19. září 2018
    Z filmu Chained for Life

    Filmová hvězda Mabel se rozhodne vzít roli v artovém hororu, ve kterém s ní účinkuje muž s výraznými deformacemi obličeje. Vyšel první trailer na film, který přinese zneklidnění nejen své hlavní postavě.

    „Jako filmař s obličejovou vadou jsem se nikdy nesetkal na plátně se zkušeností podobnou té mojí… Chained for Life je mou odpovědí na to, jak jsou zohyzdění lidé zobrazováni ve filmu prakticky v celé jeho historii (např. ve Freaks, Sloním muži, (Ne)obyčejném klukovi),“ tvrdí režisér snímku Aaron Schimberg. „Zároveň ale film klade i otázku, zda všechny tady ty filmové portréty nepůsobí opačně, totiž že na nás takto lidé pak nahlížejí i ve skutečnosti.“ Role „od přírody jemného“ Rosenthala se zhostil Adam Pearson, který se objevil v indie sci-fi Under the Skin a i v osobním životě usiluje o to, prosadit se v audiovizuálním průmyslu. Jedním z jeho cílů je právě prolomit tabu týkající se vystupování lidí s různými projevy tělesných deformací na veřejnosti mimo pole kuriozit. Snad k tomu v dobrém přispěje i Schimbergův film, který sám režisér označuje za komedii či satiru. Recenzent serveru IndiWire Eric Kohn hovoří o tom, že snímek Chained for Life se vyznačuje „výjimečnou nejednoznačností mnoha scén, která otevírá otázky pídící se po skutečné povaze filmové tvorby jako takové a po tom, zda od některé úrovně tělesná exhibice nedosahuje už spíš exploativního extrému“.

  • Starosta španělské Pontevedry zbavil centrum aut už před dvaceti lety, jeho město prý vzkvétá

    19. září 2018
    Starosta španělské Pontevedry zbavil centrum aut už před dvaceti lety, jeho město prý vzkvétá

    Miguel Anxo Fernández Lores je starostou galicijského města Pontevedra od roku 1999. Jeho filozofie je jednoduchá: to, že vlastníte auto, vám nedává právo obsadit veřejný prostor. Historické centrum jeho města je proto už skoro dvě desetiletí bez motorových vozidel.

    Lores se stal starostou po 12 letech v opozici a již první měsíc v úřadu zbavil aut historickou část města o rozloze asi 300 000 čtverečních metrů. „Historické centrum bylo mrtvé,“ řekl pro web Guardian. „Bylo tam spousta drog, bylo plné aut. Bylo to město v úpadku, znečištěné a se spoustou dopravních nehod. Stagnovalo to tu. Většina lidí, kteří měli možnost odejít, odešla. Zpočátku jsme přemýšleli nad zlepšením podmínek dopravy, ale nemohli jsme přijít s funkčním plánem. Místo toho jsme se proto rozhodli dát veřejný prostor zpátky obyvatelům města a zbavit ho aut.“ I v dalších částech města zásadním způsobem změnil fungování automobilové dopravy, například nahrazením parkovacích míst v širším centru podzemními parkovišti, snížením maximální rychlosti a nahrazením semaforů kruhovými objezdy. Výhody jsou četné. Na ulicích, kde při dopravních nehodách v letech 1996 až 2006 zahynulo 30 lidí, zemřeli v následujících deseti letech jen tři a od roku 2009 nikdo. Výrazně se také snížily emise ve vzduchu, a zatímco jiná města v regionu se postupně zmenšují, do centra Pontevedry přibylo 12 000 nových obyvatel. Změna se ale pochopitelně neobešla bez kritiky. Stížnosti se týkají hlavně toho, že nová nařízení vedla k přetížení dopravy v periferních oblastech města a ve městě je nedostatek parkovacích míst. Obyvatelé se ale většinou shodnou, že změna městu prospěla.

  • Kešky pomáhají ochráncům přírody. Hledače ukrytých schránek přivádí do míst, která potřebují ušlapat

    19. září 2018
    Geocaching

    Ekologické sdružení Calla a Oldřich Nedvěd z Přírodovědecké fakulty Jihočeské univerzity již třetím rokem umisťují kešky do vybraných pískoven v jižních Čechách. Mají pomoct s ochranou ohrožených rostlin a živočichů. 

    „Opuštěné pískovny poskytují útočiště druhům, které v dnešní krajině nenacházejí vhodná stanoviště. Často jde o druhy vázané na živinami chudá místa, jako jsou písčiny, suché trávníky, rašeliniště nebo drobné tůně. Takové plochy však rychle zarůstají a ohrožené organismy z nich mizejí. Proto je ochránci přírody často uměle narušují, což stojí čas a peníze,“ cituje web Ekolist Jiřího Řehounka, který má v Calle projekt na starosti. Geocaching má přilákat návštěvníky do těchto zajímavých míst a zajistit tak právě potřebné narušování povrchu. Kešky už ekologové umístili třeba v Pískovně Lžín na Soběslavsku nebo v pískovně Hroznějovice na Českobudějovicku. Důležité je prý dobře zvážit umístění kešky a vzít v potaz i to, odkud k ní návštěvníci budou chodit. Nejlepší umístění je na svazích, kde geocacheři zajistí jeho dlouhodobé narušování. Biologové vybrané pískovny pravidelně sledují a podle dosavadních zjištění by prý geocaching mohl při ochraně vzácných stanovišť skutečně najít své uplatnění

  • Dětská písnička děsila po nocích ženu z města Ipswich, šlo o poplašné zařízení

    18. září 2018
    Strašidelná hračka - horor - panenka

    Strašidelný a nevysvětlitelný zpěv dětské říkanky It’s Raining, It’s Pouring děsil po nocích ženu z anglického města Ipswich. Po několik měsíců se zpěv vracel téměř každý den.

    „Poprvé když jsem to slyšela, byla to ta nejstrašidelnější věc, co jsem zažila. Projel mnou mráz a začalo mi být špatně,“ řekla žena, která si nepřála být jmenována. Začala prý pochybovat, jestli nemá halucinace. V pondělí před půlnocí začala písnička prý hrát „každé dvě až tři minuty“. Žena se proto konečně rozhodla, že zavolá na městskou radu se stížností. Úředník, který stížnost prošetřoval, následně zjistil, že zvuk vychází z reproduktorů na nedalekém pozemku. Jednalo se o poplašné zařízení, které mělo odradit potenciální zloděje. Zařízení se mělo spouštět, pouze pokud zaznamenalo pohyb na pozemku. Na jedné z kamer, která ho střežila, se ale ubytoval pavouk. Pokaždé když se pohyboval před kamerou, spustil se poplašný systém. Mluvčí městské rady se ženě za děsivou zkušenost omluvil. Hlasitost alarmu byla posléze snížena tak, aby byl slyšet pouze na pozemku.