„Zákony jsou v pořádku, soudy je špatně aplikují,“ říká advokátka o byznysu exekutorů

4. září 2014
Exekuce (ilustrační foto)

Alena Vlachová zastupuje zadlužené děti z dětských domovů. Původně si myslela, že dětské dluhy jsou problém, který vzniká jen ve výjimečných případech. Dětských dlužníků je však v České republice kolem 150 000, Vlachová proto založila projekt Děti bez dluhů a nezletilé klienty zastupuje zadarmo. V rozhovoru jsme mluvili o tzv. exekutorském byznysu – navyšování dlužných částek za pokuty do mnohonásobných částek.

Nejen děti z dětských domovů dostává práce některých exekutorů do bludného kruhu dluhů a chudoby.

Zastupujete zadarmo zadlužené děti, jak často jsou důvodem dluhu nezaplacené pokuty za MHD?
Setkávám se pouze se dvěma případy, jeden z nich jsou nezaplacené poplatky za komunální odpad a pak právě exekuce kvůli nezaplaceným pokutám. Převažují exekuce za MHD, je to závažnější problém, protože to jsou vyšší částky.

Jak může částka z původní sumy tisíc korun narůst?
Setkávám se s případy ještě z doby, kdy platila přísudková vyhláška, kterou pak ústavní soud zrušil. Díky ní docházelo k případům vymáhacího byznysu, kdy nejde ani tak o to vymoct pokutu, ale náhradu nákladů řízení. Ta dosahovala přibližně osmi tisíc korun v nalézacím řízení a potom v exekuci se k tomu znovu přidávala náhrada nákladů oprávněného, což už většinou nebyl dopravní podnik, ale nějaká vymahačská firma, která od něho odkoupila pohledávky, plus náklady exekutora, které si exekutor stanoví paušální částkou většinou v minimální výši sedm a půl tisíce korun. To je podle vyhlášky, která upravuje odměny exekutorů.

Čtěte také

Jak vysoké částky mohou být?
Mám případy dětí, u kterých je vymáháno šedesát i sto tisíc korun, jsou to případy dětí, které neměly ani co jíst. Když jsou pak zletilé a najdou si nějakou práci, přijde exekutor a vymáhá po nich třeba sto tisíc, což je pro ně naprosto likvidační a demotivující k tomu, aby se snažily normálním způsobem fungovat.

03051333.jpeg

Jak to, že se legislativa vychýlila takovým způsobem, že je exekutorský byznys vůbec možný?
Jsem přesvědčená o tom, že to není chyba legislativy, u nás se všechno svaluje na údajně nedokonalou legislativu. Já ale problém vidím v tom, jakým způsobem jsou zákony aplikovány, exekutorský byznys by vůbec nebyl možný bez toho, aby soudy rozhodovaly naprosto mechanicky a formalisticky, a bez toho, aby se zamyslely nad každým konkrétním případem. Pokud by to dělaly, tak by v žádném případě byznys s pohledávkami nebyl možný. I z judikatury ústavního soudu vím, že různé soudy se k tomu stavěly dost rozdílně.

Například okresní soud v Ústí nad Labem v momentě, kdy mu přišlo mnoho stejných žalob na pohledávky původně dopravního podniku, ze kterých bylo patrné, že jde hlavně o to, aby soud přiznal náhradu nákladů řízení, si dal tu práci, že odůvodnil, proč tomu žalobci žádnou náhradu řízení nepřizná. Odůvodnil, že v tomhle případě se nejedná o právní pomoc, na kterou by ten žalobce potřeboval služby advokáta, protože jde jenom o administrativní činnost, kdy se mechanicky kopíruje neustále to stejné podání, jen se vyměňuje datum a údaje obžalovaného.

03179772.jpeg

Jak ten případ dopadl?
Ten soud tedy žádnou náhradu nákladů žalobci nepřiznal, žalobce podal ústavní stížnost a ústavní soud to odmítl a potvrdil, že takový postup není v rozporu s právem na spravedlivý proces. Vedle toho se ještě vyvinula judikatura ústavního soudu, která jasně řekla, že v těchto případech nelze přiznávat vyšší náhradu nákladů, než činí jednonásobek žalované částky.
Takže soudy měly vodítko, jak postupovat, některé to ale přesto nerespektovaly a setrvale přiznávaly žalobcům plnou náhradu nákladů. Já si říkám, proč to ti soudci dělali, proč se neřídili judikaturou ústavního soudu – jestli ji neznali, nebo znali a bylo jim to jedno, nebo ještě měli další důvody, o kterých se mi ani nechce spekulovat.

Byla takových soudů většina?
Předpokládám, že ano, žádná taková statistika nejspíš neexistuje, tak to nemohu říct s určitostí, ale v případech, se kterými jsem se já setkala, všichni soudci přiznali tomu žalobci vždycky plnou náhradu nákladů řízení. Setkala jsem se i s případy soudců, kteří nedbali ani na to, že cituji nálezy ústavního soudu, a neřídili se jimi. Musela jsem se znovu odvolávat dál a dál.

03200183.jpeg

Každopádně Ministerstvo spravedlnosti teď novelizovalo advokátní tarif, podle kterého si advokáti přiznávají náhradu nákladů řízení, a to pro řízení zahájená po 1. červenci 2014 – náhrada nákladů řízení byla snížena a omezena jednonásobkem žalované částky. Zatím ale neproběhla žádná změna ve vztahu k exekutorům, ti si stále účtují svoji minimální paušální odměnu, která vychází asi na sedm a půl tisíce, zřejmě je lobby exekutorů silnější než lobby advokátů.

Neprospělo by v některých případech použití institutu oddlužení?
Nemyslím si, protože tím bychom souhlasili s tím, že je v pořádku, že ten dluh vznikl. Něco jiného je, když si dospělí lidé berou úvěry, které nejsou schopni splácet, stejně tak pokuty, pokud je člověk dospělý, tak nemá jezdit načerno, pokud už pokutu dostane, tak ji má zaplatit. Musím říct, že v případě dospělých s tím nemám žádný problém, dospělý má řadu možností a příležitostí a času, aby šel pokutu zaplatit, něco jiného je ale dítě.

I pokud by se jednalo o chudého člověka, který musí splácet mnohem vyšší dluhy, než si nadělal, a drží ho to pod hranicí chudoby?
V těch případech jsem samozřejmě pro oddlužení, existují právní poradny, občanská sdružení, která dávají lidem informace o tom, co mohou dělat a jak podat návrh na oddlužení. V případě dětí je to ale opravdu jiný případ, dítě soud neobesílá, žádné předvolání nedostane, přesto na něm zůstává ten problém. Tohle mi vadí, případy, kdy se zadlužují dospělí, mi nevadí. Kdybych zastupovala v takovém případě dospělého, tak to pro něho nebude zadarmo, dospělý člověk má možnost, jak se o sebe postarat – na rozdíl od dítěte, v tom vidím ten rozdíl a tu nespravedlnost vůči dětem.

Více na detibezdluhu.cz.

Spustit audio
autor: Táňa Zabloudilová