Zapomeňte na Metallicu s orchestrem, smyčce v temné a tvrdé hudbě mohou mít své smysluplné místo

24. březen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Martina Bertoni

Když se Warren Ellis chystal se svou kapelou Dirty Three vystoupit na barcelonském festivalu Primavera, vypadal jako seriózní starší pán. Jeho košile byla sice lehce extravagantní, ale pečlivě zapnutá až ke krku a v ruce držel naleštěné housle. Že z nich na konci koncertu zbydou jen třísky, v tu chvíli asi napadlo jen málokoho. Celkový intenzivní zážitek, zakončený skokem s nástrojem mezi lidi, velmi dobře demonstruje, jak netradičním způsobem se dá se smyčci pracovat.

Dirty Three v Modelářích tentokrát reprezentovali jen jednu z mnoha podob, podobně divoce, i když zcela v jiném kontextu, pracují s houslemi a violou totiž třeba Remains of the Day nebo Flogging Molly.

Ti první smyčci podtrhují epičnost tzv. portlandského crustu, který vždy stál na temné atmosféře, a stávají se tak velmi snadno identifikovatelnými vedle svých kolegů z Tragedy nebo From Ashes Rise. Oproti tomu Flogging Molly, hrající irský punk, pracují s houslemi v tradičnějším pojetí vycházejícím primárně z lidové hudby zeleného ostrova.

S temnou hudbou hodně ladí i violoncello – poslední roky znamenaly vzestup jak pro Helen Money (která kromě sólové tvorby spolupracovala třeba s Russian Circles i Mono) či Hildur Guðnadóttir, která výrazně promluvila do zvuku poslední desky Sunn O))) a samozřejmě vystřelila díky autorským soundtrackům k seriálu Černobyl či filmu Joker.

Stále více je slyšet též o berlínské skladatelce Martině Bertoni, jejíž cello hraje zásadní roli na společných deskách Teha Tearda a Blixy Bargelda. Jeho možnosti zkoumá na aktuálním hypnotickém albu Music for Empty Flats.

Jakou podobu mohou mít smyčce v tvrdé hudbě a jaká jsou úskalí spojení metalu a symfonického orchestru? A budou někdy hrát Dimmu Borgir v oblecích a symfonici ve warpaintech? Dozvíte se v Modelářích.

Spustit audio