Záporní hrdinové filmové fronty

30. květen 2014

Hlavní hrdina a jeho krásná partnerka zahýbají do postranní uličky. Je noc a právě se vracejí z premiéry nového filmu. Ulička je špatně osvětlená a k tomu se ještě dělá mlha. Akorát když jsou ponořeni do rozpravy o psychologickém efektu samotného filmu, ozve se z jednoho ponurého vchodu podivný zvuk. Dvojice je stále ponořená do rozpravy a právě se dohodli, že film byl natočen až moc naturalisticky. V tu chvíli se z vchodu vynoří tři postavy. Už na první pohled je jasné, že jejich povaha je více než záporná. Aby ne - vždyť mají potrhané oblečení, řetězy jako nějací lucifeři a hlavně mají na hlavě vyčesané kohouty.

A to není všechno, v jejich rukách se objevil nůž a koktající mluvou žádají peníze a ještě chtějí pošpinit čest partnerky hlavního hrdiny. Naštěstí hlavní hrdina pár údery tyto zlosyny sráží k zemi a ještě k tomu stačí několikrát polibkem uklidnit svoji krásku. Je dobojováno. Tři výtržníci leží bezmocně na zemi a partnerská dvojice odchází do sebe zavěšená dál ke svému domovu. Ještě malé ohlédnutí a vtipná poznámka hrdiny na směšné oblečení tří padouchů.

Asi každému to došlo. Jde o jednu z mnohých scén, tolikrát použitou nejen v americkém filmu převážně v osmdesátých letech. Ty nejhorší padouchy ulice zde zosobňují přívrženci punku. Natáčíte sci-fi film a potřebujete v něm vesmírné piráty? Stačí navléknout na již popsané padouchy stříbrné oblečení a máte cybernetického zloducha jako vyšitého. A co mají vlastně všechno společné: kohouta na hlavě, šílené oblečení, ošklivost a samozřejmě hloupost. Na těchto základech můžete násilníka z ulice stavět. Jak jednoduché!

00036954.jpeg

"Ještě že náš Karlík chodí na diskotéku a má vždycky zastrčené tričko do kalhot", řekne si maminka po každém shlédnutí takovéto filmové scény a tatínek jenom přitakává : "Ten náš kluk se oproti nim umí taky porvat. Jako minule. Jak se porval s Édou na zábavce. Celá ves si o tom povídala. To není žádné ořezávátko jako tamti ." Bohužel i takhle může působit na lidi filmové vykreslení pouliční kriminality. Proč, ale právě přívržencům punku byla určena hlavní role pouličních násilníků a zlodějů. Je to tím, že jsou doopravdy takoví ?

Hned na začátku je nutné poznamenat, že punkáči doopravdy nejsou pouliční zlodějíčci a určitě nepatří k agresivní části společnosti. Proč si je ale vybral např. filmový průmysl k zosobnění toho zlého, co vás může na ulici potkat? Většina (a většinou amerických) filmů se snaží divákovi ulehčit jeho roli už ve vizualizaci představitelů filmu. Hlavní hrdina musí být krásný, vtipný muž, zatímco záporný představitel filmu už musí být na první pohled poznat. No asi každý uzná, že vedle ?plastické? hvězdy vypadá Johny Rotten (zpěvák Sex Pistols) jako ten největší zlosyn a to se ještě na maminku neusmál z televize svými zkaženými zuby. Je to daň za netypický zevnějšek, ale určitě né za skutečné činy. Málo kdo by přece čekal, že slušně oblečený "good boy" může někoho okrást, zatímco tomu trhanovi z ulice to přeci přímo čiší z očí. Na druhou stranu stejným problémem si prošli i motorkáři. K tomu musím poznamenat, že v jednom filmu šel scénárista dál. Vytvořil tu nejzápornější postavu ze všech. Punkáče na motorce. Abych se přiznal, tato scéna mě srazila na kolena. Tomu hold říkám punkrock.

00036957.jpeg

Punk, který vzniknl v druhé polovině sedmdesátých let, už od začátku provokoval zevnějškem svých přívrženců. Punk ale nevzniknul tím, že si nějaká kapela postavila "kohouty" na hlavě. Naopak se dá říct, že většina kapel měla účesy o něco praktičtější a tuto vymoženost spíš na sebe vzali samotní fanoušci. K těm známým kapelám, které byly spojeny s vyčesenými kohouty na hlavě, patřily např. na začátku osmdesátých let Exploited a nebo v devadesátých letech Rancid a Total Chaos. Kdo se přece jen více zajímal o punk jako o hnutí samotné, určitě ví, že punk není jenom netradiční vzhled jeho přívrženců a "tříakordový rokec". Je to hnutí, které společně se svojí odrůdou hardcoru během více než dvaceti lety své existence velmi ovlivnilo novodobou kulturu, módu a i myšlení mladých lidí. Nezávislé labely nebo vydávání fanzinů, je jenom malá část z věcí, které převzaly ostatní hudební směry. Podle přívrženců hc a neopunku se dnes obléká a svůj zevnějšek upravuje velká část současné mládeže (mikiny s kapucou, jednobarevné plátěné botasky, kapsáče, rozcuchané a popřípadě i nabarvené vlasy). Vzhledem k tomu, že většina jeho stoupenců se řadí k bojovníkům za lidská či zvířecí práva a nebo se vyznačují pacifismem, si je nedovedu moc představit, jak okrádají a nebo znásilňují pod rouškou tmy pokojné občany města.

00036963.jpeg

Naštěstí se doby mění. Jestliže ještě na začátku devadesátých let každá punková hudební kompilace obsahovala na svém obalu vysvětlující řádky, že punk není žádné zlo společnosti, tak na konci téhož desetiletí (asi díky mediálnímu úspěchu popunku) je normální potkávat mladé lidi s různou barvou na vlasech, s náušnicí v nose a s trochu neupraveným zevnějškem. I samotné filmy berou současnou mládež v potaz. A tak například americký horor "Fakulta" doprovází hudba poppunkových Offspring a zápornou roli tam nehraje punker, ale nějaká vesmírná obluda. Ve filmu pro americkou mládež "Modré stužky" zase tu zápornou roli dostali ideální hoši (good boys), zatímco samotní punkáči mají k hlavním hrdinům o hodně blíž.

Ale divák se nemusí bát. Doba, kdy kladný hrdina bude mít postavené zelené vlasy k nebesům, je v nedohlednu. Jak by k tomu přišel ten Karlík s pečlivě zastrčenou košilí do kalhot a zlatým řetízkem na krku? Přeci nebude jeho vizáž spojovaná s nějakým pouličním kriminálníkem. To ať zůstane tomu sousedovic vejlupkovi s tím kohoutem na hlavě. Vždyť tomu to přímo čiší z očí.

autor: jirkam
Spustit audio