Zařekli jste se, že nebudete jako rodiče? Chování i myšlení jsme okopírovali a nevíme o tom
„Je fajn, když si zažijeme ve vztahu k rodičům zamilovanost, zklamání a lásku. To, že s druhým člověkem mohu být, mít ho ráda, zároveň realisticky vnímat, jaký skutečně je,“ říká v Balancu psychiatrička a psychoterapeutka Dana Holubová. Máma a táta nám dají do života výbavu, která slouží i překáží. Mnoho věcí se naučíme nevědomě a nevíme, kde se naše chování bere a že by mohlo být jiné. Odpoutat se od rodičů může být náročné pro ně i pro děti.
„Někdy se mění i rodiče a naše potřeby naplní později. Třeba to dříve nemohli udělat kvůli okolnostem. Ale často je potřeba naplnit nedostatky jinde.“ Pokud se o sebe dokážeme postarat a zaplnit deficity z dětství u přátel, partnerů nebo v terapii, tak nás následky nemusí tolik tížit. Má to samozřejmě míru, zejména v partnerských vztazích. Partneři nejsou rodiče, i když jsou někdy trochu matkou, otcem nebo i dítětem. Dosycováním potřeb se nesmí vztah zahltit, jinak bude pravděpodobně fungovat jen dočasně.
„Když má někdo na sebe vysoké nároky, nejčastěji to neznamená, že měl přísné rodiče. Ale že rodiče měli přísné nároky sami na sebe.“ Ve vztazích máme vědomou a nevědomou část. Dítě se neučí pouze tím, že mu řeknete, co má dělat. Ale i tím, že napodobuje chování rodičů. Možná jsme si slíbili, že chování, které nám v dětství nebo v dospívání vadilo, nebudeme opakovat. Za pár let se ale přistihneme, že děláme úplně to samé jako máma nebo táta, dokonce jsme okopírovali i gesta.
„Ve společnosti chybí přechodové rituály. Potřebujeme separaci, nejen my od rodičů, ale i rodiče od nás.“ Může to dělat problém i rodičům, třeba proto, že jejich život bez dětí není naplněný. Nebo dítě slouží jako náhradní partner, má roli, kterou by zastávat nemělo, a rodič se ho nechce vzdát.
Celý rozhovor o vztahu k rodičům, pošramocené výchově a separaci si poslechněte v novém Balancu.
Dana Holubová doporučuje k tématu knihy:
Henry Cloud, John Townsend: Prosím Tě, mami
Guy Corneau: Chybějící otec, chybující syn
Verena Kast: Otcové-dcery, matky-synové
Související
-
„Hodně zjistíte ze vztahu klient–terapeut, takže jde i o to, jak se cítím já,“ říká psychoanalytička
O tom jak se dá díky terapii naučit žít s úzkostnou poruchou pociťovanou od dětství, jste mohli poslouchat ve čtvrtém dílu podcastu Moje terapie.
