„Zaručený způsob, jak se stát k*eténem, je málo spát,“ říká autor dvou knih o k*eténech

4. říjen 2017
„Nedostatek spánku vám špatnou náladu způsobí spolehlivě, takže možná by lidi měli tvítovat jedině, když prokáží, že spali tři dny po sobě alespoň 8 hodin.“

„S k*etény se musíte snažit mít co nejmenší kontakt,“ říká Robert Sutton, profesor psychologie ze Standfordovy univerzity, autor knihy The No Asshole Rule (K*eténům vstup zakázán) a nově The Asshole Survival Guide (Jak přežít mezi k*etény). Svůj objekt zájmu definuje jako lidi, kteří na nás neberou ohledy, vyvolávají v nás pocit, že nic neznamenáme. „Jsou to ti, kteří nás nutí cítit se jako kus hadru a užívají si to.“ Rozpoznat, kdo je skutečný k*etén a kdo se tak jen někdy chová, může být podle Suttona těžké. Ještě těžší může být zjištění, že k*etén jste vy sami.

„Dělat, jako že se nic neděje, když se někdo chová jako k*etén, pomůže vždycky,“ vyslovuje Sutton ultimátní radu v rozhovoru na webu Vox. Ve své první publikaci na toto téma, The No Asshole Rule, se zaměřil na to, jak jednat s k*etény na organizační úrovni, zatímco v nové knize popisuje jak s nimi vycházet při interpersonálním jednání. „Pokud máte k*eténa za šéfa, za kamaráda, nebo za kolegu, mohla by se vám taková knížka hodit,“ píše politolog a autor Voxu Sean Illing. Podle Suttona je vyhýbání se k*eténům „umění, nikoli věda.“ Jeho kniha má ambice vás ho naučit.

Vývoj, který ke knize vedl, má prý intelektuální logiku, říká Sutton na otázku, jak se stane, že profesor ze Stanfordu stráví tolik času přemýšlením o k*eténech. Jeho cesta vedla skrze zájem o roli emocí v pracovním a praktickém všednodenním životě. „Dokonce mám za sebou etnografickou práci, kdy jsem se vydával za vymahače plateb za telefon, s k*etény jsem se tehdy potýkal celé dny. A taky jsem součástí univerzitní katedry, kam jsme k*eténům zakázali vstup a skutečně jsme tohle pravidlo vymáhali.“ Když za Suttonem v roce 2003 přišel kamarád z Harvard Business Review s prosbou, aby přispěl do čísla o „přelomových myšlenkách“, nahodil Sutton téma k*eténů, kteří jsou „přítomní už od úsvitu lidstva“, s poznámkou, že by to časopis stejně nevytiskl. Časopis však text vytisknul a Sutton dostal obratem neuvěřitelné množství emailů. „Mohlo to souviset i s tím, že rok 2004 byl významným obdobím k*eténů. Tehdy byla válka v Iráku, v kinech promítali film Fahrenheit 9/11 a Poslední pokušení Krista od Mela Gibsona,“ komentuje Sutton.

Technologie prý na rozšíření debilního chování mají taky svůj podíl, lidé prý mají větší tendenci chovat se jako k*eténi pokud s vámi neudržují oční kontakt

„Zájem na tom, aby se začal věnovat práci na No Asshole Rule byl tedy dostatečný, kniha se stala bestsellerem,“ píše New York Magazine. Od té doby se prý akademický zájem o k*etény notně zvýšil. „Zažívá skutečný rozkvět,“ tvrdí Sutton. „Profesor Geoffrey Nunberg vydal Ascent of the A-Word (Vzestup slova na A), Aaron James napsal Assholes: A Theory (K*eténi: Teorie) a to zdaleka nezmiňuji všechny.“

Suttonovo základní poselství zní: naučte se k*etény rozpoznávat a promyslete si, jak na jejich chování budete reagovat, vaším cílem by mělo být se jim co nejvíc vyhýbat. „Musíte znát sami sebe, nelhat si a spoléhat se na své blízké, aby vám řekli, když se chováte jako k*etén. Když jsou tak hodní, že vám to řeknou, poslouchejte je.“ Na otázku „co když je k*etén vedoucím u vás v práci“ má Sutton možná až příliš jednoduchou odpověď: „musíte odtamtud vypadnout.“ Pokud se rozhodnete nevypadnout, čeká vás nevyhnutelné rozhodování: Budete se vzpouzet a bojovat nebo šikanu vydržíte? „Ať už se rozhodnete jakkoliv, s k*eténem byste se měli bavit co nejmíň, v knize pro to nabízím různé strategie.“

Spolu s Illingem věnují chvíli také známým osobnostem s pověstí kreténů, například Steveu Jobsovi. „Nemívají k*téni úspěšné kariéry?“ nadhazuje Illing. Podle Suttona pouze ve společnostech, kde se bojovat se všemi okolo vyplácí, většinou však potřebujete na úkolech spolupracovat s jinými. „Existuje spousta výzkumů, které dokazují, že lidem, kteří přispívají kolektivu, se dlouhodobě daří líp. Pokud hrajete „krátkou hru“, tak se vám být k*etén na chvíli vyplatí, ale myslím, že ve většině situací to nefunguje.“ Illing si následně vzpomíná i na příklad známého „k*eténa, kterého dohnalo vlastní k*eténství,“ bývalého šéfa Uberu Travise Kalanicka.

Z přebalu knihy The Asshole Survival Guide

O Suttonovi je řeč i v New York Magazine, který jej označuje jako vedoucího světového experta na k*etény. V textu z konce tohoto září dokonce uvádí, že se momentálně nacházíme ve vrcholném období k*eténů. „Problém bezohledného, shazovačného a jednoduše hnusného chování je horší než kdy jindy,“ říká autor právě vydaného The Asshole Survival Guide. Svoji tezi dokládá skandály Uberu nebo amerického Fox News a poukazuje na klesající kvalitu amerického politického diskurzu. „Všude vidíme divoce pobíhat k*etény. Jejich chování je vysoce nakažlivé.“ Podle Suttona je mnohem nakažlivější, než zacházení s lidmi s respektem.

Technologie prý na rozšíření debilního chování mají taky svůj podíl, lidé prý mají větší tendenci chovat se jako k*eténi pokud s vámi neudržují oční kontakt. Zároveň technologie přispěly k tomu, že se všechno zrychluje – uspěchanost a spánková deprivace jsou podle Suttona hlavními faktory, které k*eténské chování způsobují. „Nedostatek spánku vám špatnou náladu způsobí spolehlivě, takže možná by lidi měli tvítovat jedině, když prokáží, že spali tři dny po sobě alespoň 8 hodin.“

Sutton zmiňuje možnou souvislost jeho zájmu o k*etény s tím, že v posledních letech spoluzakládal program pro zaměstnance Silicon Valley. „Máme na svědomí hodně kluků, co si říká bros, ze kterých se k*eténi nevyhnutelně stávají.“ Zároveň i uznává, že dost k*eténů je i mezi doktory nebo finančníky. Svoji oblíbenou strategii pro nakládání s k*etény odkoukal od jednoho z kolegů. „Nemohl jsem pochopit, jak může být v jejich společnosti tak klidný, pak mi došlo, že když je někdo opravdu hnusný, přemýšlí jako vědec, který se specializuje na studium k*eténství. A když ho někdo štve, řekne si: Fascinující druh lidí! Mám opravdu štěstí, že s nimi přicházím do takto blízkého kontaktu…a je to zvláštní, částečně mezi ně sám patřím.“

Další články autora