Zasněná krajina ostravské Dream Factory
Industriální památková zóna Ostravy patří k nejpozoruhodnějším místům, které můžeme v České republice najít. Zub času se zakousl do mohutných konstrukcí a zchátralého zdiva dost hluboko, čímž dodal ocelovému městu tu správnou patinu a nezaměnitelnou atmosféru.
Letos podruhé se v areálu dolu Hlubina konal divadelní festival Dream Factory Ostrava, který místnímu publiku představil ve dvou dnech třináct představení českých i slovenských divadelních souborů. Mezi organizátory festivalu Dream Factory figurují mladí lidé s vůlí rozvíjet tradiční i alternativní divadelní kulturu v Ostravě a s cílem přivážet pozoruhodné divadlo, které chtějí začlenit ho do netradičního industriálního prostředí ostravských dolů. Ambice a filozofii Dream Factory přiblížil ředitel festivalu Tomáš Suchánek.
V Ostravě máme festival Spectaculo Interesse, což je festival loutkový, a pak tady máme OST-RA-VAR, to je festivalová přehlídka ostravských divadel určená přímo pro divadelníky, recenzenty a publicisty z celé republiky i ze zahraničí. Ale chybí nám tady přehlídka pro ostravské diváky. Tak se zrodil nápad a od loňska, kdy jsme připravovali jakýsi nultý ročník festivalu Dream Factory Ostrava, fungujeme a letos je to ročník druhý.
My jsme si na začátku řekli, že chceme do Ostravy přivážet kvalitní divadlo, to je naše dramaturgie. Není to festival, který je a priori určen pro prostor Hlubiny, je to divadelní festival, který měl probíhat ve všech prostorách ostravských divadel, tak jak to bylo loni. Letos jsme vůbec nevěděli, jak to bude s finanční podporou, takže jsme jednotlivé rezervace hracích prostor museli zrušit, protože jsme se až měsíc a půl před festivalem dozvěděli o částce, která nás zachránila. My jsme chtěli ten festival odlišit od ostatních festivalů, kam jezdíme. Ostrava, to je přesně to, co je spojeno s industriálem. Tak jsme si řekli, že nějaký off program by mohl probíhat v industriálních prostorách. Proč to ale nezaložit na tom, že by to byly minimálně dvě stejně vážící části. Jen ty finanční prostředky část v divadelních prostorách pro tento rok utlumily.
Industriální prostor již léta zavřeného dolu Hlubina tvoří fascinující dominantu moravskoslezské metropole. Opuštěné chátrající budovy, prázdné studené haly a nekonečný labyrint potrubí tvoří dokonalou kulisu k divadelním inscenacím, tradičním i experimentálně laděným. Letošní program zaplnily z velké části inscenace a umělci ověnčení nominacemi a oceněními nejvýznamnějších českých divadelních cen jako je Cena Alfréda Radoka nebo Ceny Thálie. První večer v dole Hlubina zahájila groteskně vulgární komedie Pornohvězdy pražského divadla NOD, vtipně glosující a karikující nechvalně proslulý porno průmysl.
Významnými hosty letošního ročníku byl i soubor pražského divadla Komedie, který sice neplánovaně, ale aktuálně, představil v době vypjatého volebního víkendu autorskou inscenaci Davida Jařaba Zajatci, kde téma korupce a arogance volených zástupců lidu dochází do přímé konfrontace s jedinci, jimž není lhostejné, co se kolem nich děje, a pro které přišel čas zabít si svého politika. Blíže o dramaturgické koncepci festivalu promluvila Zuzana Mildeová.
Letos jsme moc rádi, že jsme do Ostravy dostali divadlo Komedie. No dostali, vypadá to násilně, ale oni jsou moc rádi, že jsou tady a my jsme rádi, že nakonec přijeli. Divadlo Komedie je v Ostravě úplně poprvé. Další úroveň festivalu je ta, že chceme, aby tady byla přátelská atmosféra, aby ty soubory jenom nepřijely a hned neodjely a lidi tak neměli šanci se s nimi vůbec potkat. A proto se snažíme zvát soubory, které jsou si nějak blízké, které jsou naladěny na stejnou vlnu a možná i na podobnou vlnu jako diváci, kteří za nimi přijdou tady do industriálu. Zveme divadla, která známe, se kterými máme bližší vztah, a proto víme, že si je můžeme dovolit pozvat do tohoto prostředí. Docela často se stává, že soubory, které odsud odjíždějí, tak si ty prostory pochvalují a říkají, že příště něco vymyslí přesně do tohoto prostředí.
Na programu se objevila i inscenace Kauza Salome pražského A Studia Rubín. V moderní úpravě Petra Kolečka a v režii Daniela Špinara je stavěno téma hry do pozice sarkastického divadelního psychothrilleru karikujícího povrchnost a zvrácené lidské touhy pramenící z nudy a přebytku. Díky inscenaci Kauza Salome na festivalu hostovala ostravská rodačka Pavla Beretová, která je v současné době členkou činohry Národního divadla v Praze. V roli Salome, za níž byla nominována na Cenu Thálie, se postarala o vtipný i silný divácký zážitek.
Pavla Beretová
Mám hrozně ráda Ostravu, mám hrozně ráda divadlo a divadlo, které se dělá v Ostravě je výjimečné. Ostravské divadlo je mimo běžné divadelní dění, je to něco speciálního. Já jsem dělala uvaděčku u Bezručů, a tak jsem vzhlížela ke všem hercům - mám z té doby obrovské zážitky. Brala jsem to tak, že to není pro mě, že se na to můžu dívat a byla jsem za to šťastná. Pak přišla maturita a řekla jsem si, že to zkusím a měla jsem štěstí, že mě začala připravovat Dana Fialková z Arény. Díky ní jsem se dostala, najednou jsem byla na té škole, všichni se začali tvářit, že jsem herečka, byla jsem z toho hrozně v šoku a vlastně dodneška jsem. Já vždy, když sem přijedu, jsem z toho hrozně nervózní. Mám obavy, jestli to ty lidi vezmoui. Já si myslím, že ostravští diváci jsou přísní, že nenechají jen tak něco projít, ale když už se jim to líbí, tak to dají vědět.
Odvaha k experimentu a hledání nových výrazových forem nechybí mladému olomouckému souboru Divadla na cucky. Ve své tvorbě se soustřeďuje na současnou českou i světovou dramatiku, k jejímuž inscenování zve novou generaci nastupujících režisérů jako je Anna Petrželková, Jan Frič nebo Ján Mikuš. Staré průmyslové budovy dolu Hlubina byly výzvou i pro kmenového režiséra a uměleckého šéfa souboru Jana Žůrka, který rád objevuje nové performativní prostory. Na festival přivezli inscenaci Oblíbenci, příběh pěti vysokoškolských studentů tápajících v citových propadech, které si kompenzují nekonečnými večírky a nevázaným sexuálním životem.
Jan Žůrek
Oblíbenci jsou jeden z nejlehčích kusů, který máme a zároveň dramaturgicky vstřícných vůči tomu, že působíme na Univerzitě Palackého, kde máme zdarma k dispozici prostor. Chtěli jsme udělat inscenaci, která je ze studentského prostředí. My máme sál, který je hodně hluboký, kde využíváme strašně moc světel a tady jsme využili toho, že stačí prsknout jedno červené světlo na stěnu a udělá to výrazný efekt.
Jsme soubor, kde se setkávají amatérští herci s profesionály. Poslední dobou se nám vede dostávat se na prestižní festivaly. S inscenací Někdo přijde budeme hrát v Oslu a Tampere, takže se snažíme, aby ty věci byly přenosný. Koupili jsme stan - šapitó 10 x 15 metrů a inscenaci Vojcek, kterou teď chystá Ján Mikuš, budeme premiérovat v šapitó, takže budeme mít další scénu.
Festival Dream Factory Ostrava se stává novou tradicí, která ještě více zpestří, už tak dost bohatý divadelní život Ostravy. Do areálu dolu Hlubina přiváží divadelní tvorbu různých žánrů, od alternativy až po muzikál. Syrová industriální povaha tohoto místa vtiskne každému festivalovému představení neopakovatelnou atmosféru a novou tvář.
