Zdravotnický záchranář Dominik Horn: Výjezdy k duševně nemocným jsou častější, než by se zdálo

Posádka sanitky spěchá za pacientem
Posádka sanitky spěchá za pacientem

Řada lidí si záchranku spojuje s dopravními nehodami, resuscitacemi, infarkty nebo cévními mozkovými příhodami. Záchranáři však zasahují i u lidí s duševním onemocněním, a to častěji, než by se zdálo.

Podle zdravotnického záchranáře Dominika Horna jsou časté výjezdy zejména k pacientům s chronickým onemocněním, u nichž došlo ke zhoršení stavu. Chybí-li pacientovi náhled na to, že se jeho stav zhoršil, volají záchranku nezřídka jeho blízcí, kteří jsou schopni průběh nemoci rozpoznat. Záchranku si ale volají i lidé, kteří mají nutkavé myšlenky se zabít a chtějí pomoc. „Pro záchranáře je tato situace mnohem těžší než to, na co jsme vycvičeni. Jsme perfektně připraveni na oživování, resuscitace, zásah při hromadném neštěstí nebo porody, ale na tyto případy až tak dobře připraveni nejsme. Velkou roli v tom v tu chvíli hraje empatie a zkušenost,“ říká Dominik Horn.

Jana Poljaková v Diagnóze F: Když na dítě musíte zavolat sanitku a policii, nenávidí vás

03247319.png

V příběhu Jany Poljakové není o tragické zvraty nouze. Po nešťastných úmrtích manžela a později i syna při autonehodách začal mladší syn bláznit. Při první psychotické atace musel být hospitalizován několik měsíců. Po propuštění vysadil léky a ataka se vrátila. Jana Poljaková to všechno ustála, aktivně se zapojila do svépomocných organizací pro rodinné příslušníky duševně nemocných a o svůj příběh se podělila s posluchači Radia Wave v Diagnóze F.

Za zhoršením stavu pacienta s duševním onemocněním může být mimo jiné i vysazení léků. „Někdy lidé přestanou brát léky, protože mají pocit, že jim nějak vadí, že jim nepomáhají nebo že jim ubližují, a pak se ta nemoc může opět projevit ve své podstatě a ten člověk to sám nevnímá,“ popisuje souvislosti záchranář. Při výjezdu k agresivnímu pacientovi vysílá dispečink spolu se záchrankou i policii. U lidí s duševním onemocněním nebývá časté, že by byli agresivní vůči záchranářům. „Za svou praxi si žádný takový případ nevybavuji. Ti lidé můžou být agresivní vůči sobě nebo vůči někomu, kdo tam vůbec není,“ popisuje Dominik Horn. I s příjezdem policie se ale záchranáři nejdřív snaží s pacientem komunikovat. „Je důležité toho člověka nebalamutit a nesnažit se mu vnutit věci tak, jak je chceme my, a být pravdivý,“ říká Horn. „Pokud se bavíme o rozjeté psychóze, kdy kontakt s pacientem není možný, není s ním žádná domluva, tak je pak na místě pacifikace pacienta a následné farmakologické zklidnění, aby ten člověk neohrožoval sebe ani nikoho okolo. Takových případů je ale minimum,“ dodává záchranář.

Jaké to je, jezdit opakovaně ke stejnému člověku a tušit, že ani tentokrát to infarkt nebude a že potíže souvisí spíše s duševním onemocněním? Kdo může pacienta nasměrovat k psychiatrovi? A používá se ještě svěrací kazajka? Poslechněte si rozhovor se záchranářem Dominikem Hornem v Diagnóze F.

Jak vypadá převoz psychotického pacienta očima záchranáře? Jak časté jsou výjezdy k lidem s duševní nemocí a používá se ještě svěrací kazajka? Poslechněte si Diagnózu F!