Život v samotě a bez kořenů může vést k depresi i závislostem, říká psycholožka

K této specifické skupině klientů se Ivana Ballová dostala prostřednictvím vlastní podobné zkušenosti, když s manželem, který získal post evropského úředníka, vycestovala do Lucemburska a strávila tam téměř 13 let. „Osamělost bylo i mé téma. Přesně si pamatuji ten okamžik, kdy mi poprvé zazvonil telefon a bylo to číslo z Lucemburska, úplně mi poskočilo srdce radostí, že mi někdo zdejší volá,“ popisuje své začátky v cizí zemi Ivana Ballová.

Čtěte také

Velká stěhovací cesta z Moskvy do Prahy. Vladimir a Olga Merkulovovi vyměnili Rusko za tolerantní český přístup

Jinak se v cizí zemi zabydluje samotnému člověku a jinak rodině. Když tam někdo jede sám, má daleko více prostoru pro volnočasové aktivity, které může dělat třeba s kolegy z práce. Jestliže však jede s rodinou, může mít naopak větší tendence fungovat v její uzavřené bublině. Jistou možnost pro komunikaci s okolím pak skýtá komunita rodičů spolužáků dětí. „Maminka, se kterou jsem se potkávala na baletu našich dcer, mi vyprávěla, jak žije, a neomylně popisovala depresivní symptomatiku. Trvalo jí velmi dlouho, než si to přiznala a něco s tím začala dělat,“ vzpomíná psycholožka na setkání se ženou v podobné situaci, jako byla ona sama a v jaké jsou často i její klienti. Se samotou se každý člověk vyrovnává po svém, někdo ji může řešit i alkoholem či závislostním chováním, například na nakupování.

Ivana Ballová|foto: Tereza Kunderová

Lidé, kteří opustí svou zemi a přestěhují se jinam, si nesou podle psycholožky svoje kořeny s sebou a zároveň si vytvářejí kořeny nové v zemi, kde žijí. „Nejohroženější v této skupině lidí jsou děti, jejichž jeden rodič je právě třeba euroúředníkem a druhý svým způsobem osamělou zelenou vdovou,“ upozorňuje na specifickou situaci dětí vyrůstajících v evropském prostoru a přitom ne zcela vrůstajících do kultury, z níž pochází jejich rodiče a ve které reálně vyrůstají ony samy.