360º malby Milana Saláka

Milan Salák je nejen výtvarník, ale i kurátor, kritik a pedagog ateliéru intermediální konfrontace na VŠUP. Jeho tvorba soustavně přehodnocuje význam média malby a obrazu i jeho tradičního zarámování.

„V kontextu klasické malby on je nezařaditelný, protože přesahuje tradiční vymezení obrazu směrem spíš k reliéfu, jeho práce už dokonce mají vnitřní prostor. Avšak zároveň je tu zvláštní a důležitá rozvaha, meditace nebo reflexe smyslu zobrazení,“ vysvětluje Salákovu jedinečnost v českém výtvarném prostředí kurátor výstavy Karel Srp.

Dnes čtyřicetiletý autor, který se v mládí snažil dosáhnout především technického mistrovství v práci se štětcem, k tomu dodává: „Ve třech letech vám tleskaj, že jste udělal auto, co má dvě kolečka, na lidový škole vám tleskaj, že je hruška na talíři, na střední škole vám tleskaj, že se modelce vyvedený uhlem blejská zadek, a na vysoký škole vám pedagog zatleská, když dosahujete nějakejch kvalit, který on nárokuje ve vztahu k umění. Tak jsem uvažoval jako dvacetiletej.“ Později se ale Salák pustil jiným směrem, protože „závody“ o technickou dokonalost ho neuspokojovaly: „Zároveň jsem si uvědomoval, že když budete štětcem realitu pouze honit, tak ji maximálně jenom dohoníte, nikdy se nedostanete před ní.“ Ke své současné abstraktní poloze dospěl přes konceptuální uvažování o tom, co je obraz v dnešním umění i ve společnosti. „Takže ty obrazy jsou abstraktní, ale vlastně to pořád nevnímám jako abstraktní malbu,“ dodává Milan Salák.

„Řekl bych, že dneska dospěl do takové hodně radikální polohy, která se už skoro ztrácí na stěně. To je posun od maskování v přírodě k maskování ve městě. Najednou jako by si uvědomil, že žije v Praze, ve středu města, a potřeboval se maskovat ne někde vskrytu v křoví, v lese, ale najednou splývá s tím indiferentním prostředím města,“ vysvětluje Karel Srp Salákovu aktuální světle barevnou škálu. Zároveň zdůrazňuje, že každý z obrazů má svůj nenápadný, ale osobitý malířský rukopis.

Milan Salák, Bez názvu (obraz ze série 360°), akryl na plátně, 2012|foto: Hynek Alt

Diváka na první pohled zaujmou neobvyklé, asymetrické rámy obrazů. Milan Salák je ručně sestavuje někdy i ze stovek dřevěných částí, aby na ně pak pracně napínal plátna. Postupuje bez plánů či skic, takže dopředu neví, kam se bude dílo vyvíjet: „Ty obrazy mi rostou pod rukama a já nevim, jestli z toho bude skrček, nebo velkej obraz. Protože mě v tu chvíli zajímá zrovna ten moment toho segmentu rámu, na kterym pracuju. A samozřejmě že ta pracnost, respektive to prožití okamžiku obrysu je potom v kontrastu s tou nicotností nebo minimálností toho, co je na plátně posléze namalováno.“

Kurátor Karel Srp má pro Salákovu nutkavou snahu vzepřít se čtyřrohému, pravoúhlému formátu vysvětlení: „Je to dlouhodobá opozice, už z 20. století. K tomu se vyslovovali jak solitéři, tak umělecké skupiny, dokonce bylo hned několik hnutí, která se záporně vymezovala vůči ortogonální ploše. Ale myslím si, že Salák neustále hledá, že je to pro něj podnět k tomu, aby šel dál. Nikoli podnět k tomu, aby ustrnul u něčeho, co je dané a pevné.“

Malby Milana Saláka, které ohledávají celých 360º plochy, můžete ve druhém patře Staroměstské radnice v Praze vidět do 9. prosince.