„3D meč dobrou výstavu neudělá.“ Jaká jsou dnešní česká muzea? Vyplatí se do nich chodit?
„Česká muzea jsou na tom nejlépe za posledních 50 let,“ myslí si třeba kurátor a kritik Martin Vaněk. Oproti předchozím desetiletím se muzea a galerie daleko víc otevírají návštěvníkům, věnují se vzdělávání a fungují jako kulturní centra. K ideálu je ale ještě daleko, muzea bojují nepřekvapivě s nedostatkem peněz a řada z nich i s malým přehledem o tom, co se děje na světové scéně.
Letos slaví Národní muzeum 200 let od založení a chystá se na znovuotevření svých expozic. Nezájmu návštěvníků a nedostatečné podpory se nově opravená dominanta Václavského náměstí bát nemusí. Jak jsou na tom ale muzea a galerie v regionech? „Třeba Dům umění České Budějovice je vyloženě ostrovem pozitivní deviace a je příkladem, že v menších městech můžou muzea fungovat dokonce třeba i jako komunitní centra,“ říká Martin Vaněk. Snahu nebýt jen výstavním sálem, ale i živým kulturním centrem můžeme vidět na mnoha místech. „Určitě bych vypíchl i ostravskou Galerii Plato, která má velmi dobrý a pestrý program založený na vzdělávání.“
S omezenějšími prostředky se o totéž pokouší i v těch nejmenších muzeích. „Ne vždy je to možné, třeba ze skanzenu nemůžete kvůli přísným předpisům udělat otevřené kulturní centrum,“ vysvětluje historik a kurátor etnografických sbírek muzea v Kouřimi Ernest Fábik. „Nechceme tu ale mít mrtvé muzeum, takže se snažíme pořádat tu národopisné akce, lektorské pořady nebo akce pro děti. Na ty nejúspěšnější chodí až tisíce lidí.“
Praha má muzea, která se otevírají jen někdy. Vystavují lebky kyklopů i mumie
V zapadlém koutě pražského Nového Města jsou tři muzea, kam se většina lidí nejspíš nikdy nepodívá – muzeum Anatomického ústavu, Stomatologické muzeum a Hrdličkovo muzeum člověka. Ve sbírkách mají egyptské mumie, dětské kostry, naložené dvojhlavé koťátko i lebku skutečného kyklopa. Při výjimečných příležitostech, kdy se expozice otevřou, se před nimi tvoří i mnohahodinové fronty. Podívat jsme se šli i my.
K českým muzeím a galeriím mají ale odborníci i své výhrady. Martin Vaněk upozorňuje na špatnou údržbu – nepořádek, špatné popisky, nefungující videoprojekce. „Vypadá to jako detail, ale výsledný dojem to hodně kazí. Závažnější problém je, že nepočítám-li velké instituce, tak muzejníci a galeristé často nesledují dění v zahraničí a mají zbytečně malé sebevědomí.“ Inspirovat bychom se podle Vaňka mohli v mnoha evropských muzeích. „Doporučuji Van Abbemuseum v Eindhovenu, které velmi dobře reflektuje aktuální politické dění, nebo Museum Sztuki v Lodži, kde se nezabývají jen polským uměním, ale pracují ve středoevropském kontextu. Ani jedno ještě není v Česku běžné.“
„Českým specifikem jsou také mrzutí, jazykově nevybavení kustodi,“ myslí si zase redaktor časopisu Art+Antiques a bývalý muzejní pracovník Tomáš Klička. „Já se jim ani nedivím, často jsou najímaní přes centrální agentury a v té práci se necítí dobře. Je to systémová věc, která by se měla změnit.“ Klička si všímá ještě jedné věci, která je podle jeho slov velmi častá – muzea se prý za každou cenu snaží, aby v jejich expozicích byly nějaké interaktivní, audiovizuální prvky, které ale často bývají samoúčelné. „Teď jsem byl v Národním muzeu na výstavě Kelti, kde se můžete podívat na originál vzácného meče. A hned vedle něho máte jeho 3D simulaci, ta je ale úplně zbytečná.“
Kurátorku Národní galerie Radomíru Sedlákovou mrzí zase často nedostatečná architektonická podoba expozic. „Není to vina pracovníků muzeí, nýbrž nedostatečného financování, hlavně v malých muzeích na to samozřejmě není tolik peněz, kolik by bylo třeba.“ Sedláková ale zdůrazňuje, že se rozhodně vyplatí navštěvovat i malá, zapadlá muzea. Nedostatek financí na nich totiž díky obětavému nasazení jejich pracovníků není vidět. „Kupku tam asi neuvidíte, ale dozvíte se věci o daném konkrétním místě, ke kterým nemáte jinak šanci se dostat. A to mnohokrát v neočekávaně kvalitním a atraktivním provedení.“
Vyplatí se risknout návštěvu regionálních muzeí? Proč by měla muzea a galerie spolupracovat s architekty a co se povedlo Národní galerii nebo Moravské zemské galerii? Poslechněte si anketu.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
