40 let od smrti Bohuslava Reynka
Před 40 lety, 28. září 1971, zemřel vynikající český básník, překladatel a grafik Bohuslav Reynek. Tento autor několika básnických knih o nemnoha slovech, které jsou i ve své skromnosti intenzivní poetickou výpovědí, trávil část života rozkročen mezi francouzským Grenoblem a rodným Petrkovem u Německého, později Havlíčkova Brodu.
Bohuslav Reynek se narodil 31. května 1892 v Petrkově do statkářské rodiny. Na jihlavské reálce v něm učitel Max Eisler, pozdější docent dějin umění na vídeňské univerzitě, podnítil zájem o malířství a literaturu. Na otcovo přání začal Reynek v Praze studovat zemědělství, ale školu pro nezájem prakticky ihned opustil a vrátil se do Petrkova, kde pracoval na otcově statku. Podnikl taky první z mnoha cest do Francie a začal malovat a psát poezii, jeho první verše vyšly v roce 1914 v Moderní revui. V té době se Reynek seznámil s nepřehlédnutelnou literární osobností ze Staré Říše – vydavatelem a překladatelem Josefem Florianem. Renykovy překlady, původní poezie i grafiky vycházely v různých staroříšských edicích až do konce Florianova života.
Od roku 1923 podnikal Reynek každoroční cesty do francouzského Grenoblu. Tam poznal básnířku Suzanne Renaud, kterou si později vzal za ženu. Dalších deset let pobýval pravidelně půl roku ve Francii a půl roku v Petrkově, až po smrti svého otce zůstal trvale na rodném statku, kterého se ujal. Za okupace ho ale musel pronajmout Němcům a nakonec zcela opustit; s rodinou žili ve Staré Říši u dětí Josefa Floriana. Po válce se vrátili do Petrkova, ale po komunistickém převratu o statek znovu přišli a Reynek na něm byl pouze zaměstnán jako zemědělský dělník.
Od 30. let se Reynek pilně věnoval i grafice, pravidelně vystavoval ve Francii i v Čechách (i když u nás později mohl znovu publikovat výtvarné práce až v šedesátých letech). Posléze začala v jeho díle převažovat technika suché jehly a leptu nad uhlem a pastelem, krajinné motivy postupně ustupovaly námětům biblickým. Kromě básníků Halase, Holana nebo Diviše se přátelil s výtvarníky Josefem Čapkem, Vlastislavem Hofmanem a Jaroslavem Šerých.
Reynkovy první sbírky z dvacátých let (např. Rybí šupiny, Had na sněhu či Rty a zuby) ještě nesou patrný vliv expresionismu (kromě francouzských básníků Reynek hojně překládal právě německé expresionisty), v další básnické tvorbě po desetileté odmlce sílí role křesťanské spirituality (např. Setba samot, Pieta) vedoucí k hluboké pokoře a hledání krásy i v nejobyčejnějších faktech a projevech existence. Své knihy básní Podzimní motýli, Mráz v okně a Sníh na zápraží stihl Reynek vydat ještě na konci roku 1969. 28. září 1971 básník v rodném Petrkově umírá. Sazba jeho poslední sbírky Odlet vlaštovek byla ještě předtím rozmetána a kniha vyšla až po jeho smrti.
Básnická tvorba Bohuslava Reynka, která posmrtně vycházela v samizdatu nebo v exilu, se tak dočkala plného ocenění až po pádu komunismu, stejně jako jeho dílo výtvarné.
Nejposlouchanější
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
