Ahmed má hlad – Mečiarovi bychom nehráli…

Byla dřív idea toho, co hrajete, nebo skupina samotná? L - To sis nevybral tu nejlepší osobu, protože já jsem "služebně" druhá nejmladší. Š- Dřív byla kapela... Vize nebyla vůbec žádná, my jsme se prostě sešli a řekli jsme si: "Ty hraješ na kytaru a ty hraješ na to a ty umíš zpívat...zkusíme to ." Tak jsme se sešli a nejdříve jsme se dohodli, že budeme hrát ruský rock především jako skupina Kino... Pak jsme znali takovou makedonskou lidovou píseň Macedonia... A když jsme to tak nějak zahráli, přemýšleli jsme co dál a většinou přišly na řadu ruské nebo balkánské písně... Nikoho vůbec nenapadlo, že bychom mohli zkoušet třeba Led Zeppelin...

Podle čeho vybíráte repertoár ? Š- Podle toho, kdo s něčím přijde, s jakou písničkou a nakolik je schopen ji prosadit. Občas přijde třeba Mikuláš (Mikuláš Kroupa je klarinetista a jedna z vůdčích osob souboru – pozn. aut.) a řekne, že našel ve zpěvníku nějakou písničku, jsou k tomu tyhle sóla a tyhle akordy, pak to zahraje a nám se to zalíbí. A nebo přijde Honza Žemlička, že si koupil v Bulharsku kazetu a je tam prý pěkná písnička...

Dáváte si nějaká omezení - např. že srbské a cikánské ano, ale třeba řecké ne ? Š - Omezení nemáme žádná...resp.omezení jsme asi všichni. Tím, jaké nosíme sami od sebe písničky. A jak je vidět, tak ty písničky nepřesahují hranice východní Evropy. L - Všichni jsou asi determinovaní svým zaměřením... Š - Ty písničky ze Západu zná každej... Nám přijde zajímavější hrát písničky, které nikdo nezná.

V současné době u nás ale probíhá jakýsi boom world music... Š – (s lehkou ironií) Na tom boomu my se samozřejmě vezeme, na té vlně popularity Balkánu. Obávám se, že kdybychom hráli tohle před deseti lety, tak bychom asi neprorazili. A my s tím i počítáme, že ještě tak rok dva a pak se uvidí.

Mnozí z vás ale předtím působili v undergroundových kapelách. Jak jste se aklimatizovali "na Balkáně"? L - Já jsem asi odjakživa působila kontroverzním dojmem tím, že jsem si vždycky ráda zahulákala na nějakém večírku nějakou lidovku, kde na mě všichni koukali, že jsem z vesnice, ale mně tahle poloha připadá docela fajn. Takže jsem se odrazila od svých patnácti šestnácti let, kdy rozhodujícím kritériem bylo, kolik tam bude temných a mollových akordů a jestli tam budou ohně a jak moc to bude tajemné... Pak jsem nějak pochopila, že tudy cesta nevede...

Děláte jen převzatou tvorbu, nebo i vlastní? L - V podstatě se dá říci, že já tvořím podvrhy... (smích) Mám tendence do toho zasahovat - třeba najdu nějaký text, kus ho dopíšu, vymyslím melodii... Š - Převážnou většinu písní upravil Mikuláš. On to dělá tak, že má zpěvník z počátku minulého století. Tam najde nějaký motiv, který se mu líbí, třeba tři čtyři takty, rozvede ho, napíše dvojhlasy, připíše klarinetová sóla, která by se tam hodila. Takhle obohatil víc jak polovinu písní. Samo o sobě je to vlastně nudné - je tam melodie, která se pořád opakuje....

Takže netrváte na striktně původní interpretaci? Š - Naopak. Spíš je to jen pro inspiraci, ze které se vychází, a udělá se z toho něco jiného. Myslím, že třeba babičky, co to zpívaly před osmdesáti lety, by to asi ani nepoznaly. Navíc to, co je třeba napsané v balkánských tóninách, tak to Mikuláš převede do podoby pro našeho posluchače srozumitelnější... A na konečném aranžmá se vždycky podílí celá kapela.

Mluvili jsme o boomu téhle muziky, ale setkali jste se třeba i se zápornou reakcí? L - To se stalo teď nedávno v Kralupech., kde to bylo vyloženě zoufalé. Ty lidi tam asi přišli na nějakou zábavovku nebo na metal... Nedokážu odhadnout podle vizáže, kam je zařadit... Byli opravdu překvapení. V první půlce koncertu v podstatě nereagovali. A to je pak dost těžké hrát, když zatleská čtyřikrát jenom jedna osoba. Ale svým způsobem se je podařilo získat a v druhé polovině i tančili. S takovou reakcí jsme se ale setkali jenom jednou. Občas se nám ale dostává dost přezíravých reakcí od některých jiných muzikantů, třeba z kapel, se kterými hrajeme a které hrají třeba něco jiného. Š - Mám ale pocit, že my jsme v podstatě dost rozmazlená skupina - pro nás už je velký neúspěch, když se netancuje... Což je ovšem u naprosté většiny kapel, které hrají někde na malém městě, celkem běžné. Češi na neznámou kapelu prostě netancují. Když jsme třeba hráli na Moravě, tak tam jsou mnohem vřelejší posluchači. Víc se snaží tu hudbu pochopit a víc se odvážou a začnou dříve tancovat. V Čechách jsou odtažitější - spíš vyčkávají, co se bude dít...

V Praze jste již dost zavedení. Mimo Prahu hráváte hodně? L - Hodně. Vyjíždíme tak, že poslední měsíc byly v průměru dva koncerty týdně, což už je fyzicky na hranici snesitelnosti.... Š - ... když si vezmeme, že se tím neživíme...

A plánujete, že byste se tím někdy živili? L - (smích) To je otázka, kterou dostávám často... Š - Jak už jsem říkal, já si myslím, že ta balkánská vlna bude trvat ještě tak rok, takže je jasné, že to nemá budoucnost, čili nemá smysl něco takového plánovat...

Není to příliš skeptické? Opravdu si myslíte, že to bude trvat tak krátce? L - (ještě větší smích) Š - Uvidíme...

Co takhle nějaká konzerva? Znám spoustu skupin, které by si mohly nechat zdát i o poloviční návštěvnosti oproti té vaší, ale mají třeba dvě alba. Vy nic. L - Máme zatím jedno demo, podle mého názoru dost šeredné... Š - No na to, že to je z doby, kdy jsme začínali, je to docela dobrý.... L - ...ale stejně je to dost šeredný... Na začátku října by se zřejmě mělo točit cédéčko v ostravském rozhlase, což je velice dobré studio. Takže tam se to doufám podaří zakonzervovat v přijatelnějším stavu. Š - Na druhou stranu je Ahmed typická koncertní kapela, založená na komunikaci s publikem, na tom, aby zvala lidi k tanci. Nemyslím si, že by to byla kapela k tomu, aby si ji někdo pustil doma...

Dnešní koncert trval zhruba půldruhé hodiny... Na jak dlouho vůbec máte repertoár? Š - Něco přes půldruhé hodiny... L - ...spíš až dvě...

To ale musí být u téhle hudby energeticky dost vyčerpávající... L - (smích) Š - To je, ale přesto se vždycky opravdu rozjedeme až tak dvě tři písničky před koncem... L - Nejdůležitějším kritériem pro takovouhle muziku je výboj, který to vydává. A pokud lidi hrají napůl nebo bez nasazení, tak to může být sebelepší, ale je to mrtvě akademické. V Polsku jsem viděla spoustu skupin, které hrály technicky dost dobře, ale chybělo tam to nasazení, nic to ve mně nezanechalo. Já dost na tu emocionální stránku dám.

Cítíte spřízněnost s jinými soubory ? L - Jestliže budeme považovat spřízněnost Balkánu a klezmeru za obsahovou shodu, tak asi ta Klec... Ale já si myslím, že to je něco jiného... Š - Já myslím, že je podstatný, že skutečně nejsme dostatečně dobrý muzikanti. Což znamená, že si ty melodie musíme trošku zjednodušovat, abychom to vůbec byli schopni zahrát. Takže tím vzniká ten "bigbítový" základ a to je možná to, co odlišuje... Třeba takový Gothart - ti jsou schopni strašně složitých stupnic a rytmů... L - U nás na to není čas ...

Máte představu, kam až jste ochotni jít v "komercionalizaci" kapely? Docela dobře si dovedu představit, že vás někdo pozve na nějakou společenskou událost nebo na nějaký firemní večírek a dobře zaplatí... L - Hráli jsme třeba na zahájení festivalu Jeden svět/ One World v Ostravě, ale to s námi tematicky dost souvisí, nešlo o snobskou vernisáž... Š - Mně to nepřipadne pravděpodobný - zatím se to nestalo a ani do budoucna si nemyslím, že by nás to potkalo (toto přesvědčení mi zhruba 20 minut poté, co přišel zcela neznámý člověk z publika a požádal, jestli by mu skupina zahrála na svatbě, nepřipadne až tak opodstatněné...pozn. aut.) L - ...a kdyby se to stalo, tak to bude jen příležitost pořídit si nové ...zajímavé kroje... Jestli o něčem takovém víš, tak nám to dohoď - my si rádi přilepšíme (smích)... Ale Mečiarovi bychom nehráli...

Ahmed má hlad