Air: "Kýč? Nikoli, jen zesílení romantiky..."
V sobotu 12. prosince zahraje v pražském klubu Sasazu francouzské elektropopové duo Air, které má u nás za více jak deset let své existence solidní fanouškovskou základnu. S polovinou kapely, Jean-Benoît Dunckelem, si o současném francouzském elektropopu, hudebních kořenech a inspiracích i vývoji zvuku Air povídal náš redaktor Aleš Stuchlý.
NECHCETE ČÍST? POSLECHNĚTE SI CELÝ ROZHOVOR!
Co to pro vás znamená: dělat hudbu v roce 2009? Jak byste popsali zvuk Air na konci této eklektické dekády?
Náš aktuální zvuk je pokračováním toho, co jsme před lety načali. Čas pro mě nemá valný význam, nemyslím, že kapela je po pěti letech už stará. Hudba je něco, co vychází z vnitřku člověka, to běh doby neovlivňuje. Když bych měl dát příklad z klasické hudby: vemte si skladatele jako Luigi Nono, Maurice Ravel, Mozart nebo Beethoven, psali úžasnou muziku celý život. Prostě když máte kapacitu dělat hudbu celý život, jednoduše to děláte. Hudba kolem nás se prudce mění, ale my si jdeme svou vlastní cestou, na které se sem tam necháme inspirovat. Je to o neustálém vývoji - ten proces u Air ještě stále není dokončen.
Jméno vaší kapely je akronymem slov "Amour, Imagination, Reve", tedy "Láska, Imaginace, Sen". Vaše aktuální deska se jmenuje Love 2. Která z těchto veličin se k vaší evokativní hudbě hodí nejvíc?
Určitě láska, protože to je velká inspirace. Není nic lepšího než love song, když chcete někoho svést nebo jste někým sváděn. Když jste zamilován, máte v sobě tu zvláštní mocnou energii. I proto je láska startovní bod veškeré kreativity. Není dobré být dlouho v depresích.
Před časem jste napsali hudbu pro album 5:55 Charlotte Gainsbourgové, jak na tuhle spolupráci vzpomínáte? Je pro vás Charlottin otec, Serge Gainsbourg, stále tak velkou inspirací?
Ano, on je pro nás pořád velmi důležitou osobností. A co se spolupráce s Charlotte týče, hodně jsem se toho naučil. Je dobré zkusit si nahrávat s živou kapelou, museli jsme být schopni často nahrávat souběžně s bubeníkem. V té době jsem hodně poslouchal alba od Beatles, s nimiž se rozhodně nechci srovnávat, ale chci zdůraznit fakt, že bylo osvěžující nahrávat ve velkém kolektivu. A od té doby nahrávají i Air dohromady. Škoda jenom, že Charlotte nedala albu 5:55 moc velkou šanci, co se týče světové popularity, myslím, že se o něm mělo vědět mnohem víc.
Máte za sebou také studiovou kolaboraci s Beckem, který vám pomáhal s albem 10 000 HZ Legend. Jak fungovala chemie s králem postmoderny?
Bylo to skvělé, velká škola vidět Becka při práci. Musím říct, že milujeme jeho texty a především jeho hlas!
Jaký je váš obecný názor na současnou francouzskou hudbu?
Domnívám se, že francouzská hudba jde pořád kupředu, může se chlubit jmény jako jsou Justice, Vitalic nebo Sebastian Tellier. Francouzská hudba, to je především skvělá elektronika.
Myslíte si, že je nějaké specifikum v tom, že francouzské elektronické kapely dělají velice chytlavou muziku pohybující se na hraně kýče či "guilty pleasure", a přitom jsou velmi úspěšné u kritiky? Můžeme v tom vidět odraz nějaké tradice?
Víte, my jsme ve Francii silně inspirování nejen anglickým a americkým popem, velký vliv na nás má klasická hudba a také filmové soundtracky. Ty jsou pro nás svou atmosférou obzvlášť důležité. Koukáme se na hudbu z trochu jiného úhlu: to, na co vy nahlížíte jako na kýč, my vnímáme jen jako zesílení romantiky.
Dovedl byste nějak definovat cestu, kterou Air zvukově za těch skoro patnáct let existence urazili?
Jsme teď trošku...řekněme špinavější, občas i temnější. Posunuli jsme naše skladby trochu ponuřejším směrem, a to zhruba od doby, kdy jsme napsali hudbu k prvnímu filmu Sofie Coppolové Virgin Suicides (Sebevraždy panen, 2000). Snad jsme se stali i trochu progresivnějšími. Když o tom teď přemýšlím, chtěli bychom dělat hudbu pokud možno nadčasovou. Zrovna teď tu poslouchám Maurice Ravela a jeho Bolero, což je nejhranější francouzská skladba vůbec - je to vlastně univerzální hit, už desítky let, je to víc než jakýkoli moderní popový singl. Ale je důležité vědět, že Ravel zkomponoval také spoustu temné hudby. A i pro mě je důležité jít hlouběji a hlouběji a občas udělat nějakou temnější skladbu, na kterou od nás nejsou lidé třeba zvyklí. Takže při všem řečeném, je důležité nezříkat se pochmurnosti.
Jak teď vypadají vaše koncerty? Pořád ještě si užíváte přehrávání svých starých hitů?
Jistě, stále nás to těší! Na koncertech teď hrajeme takovou všehochuť: čtyři skladby z nové desky a také spoustu známých tracků z dřívějška, které naši fanoušci tak milují.
Nejposlouchanější
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka