Ale bylo to dobrý! Tomáš Poláček uvízl na stopu v Kongu. A s malárií skončil v marocké nemocnici

Tomáš Poláček už dřív stopoval do Číny nebo kolem světa a svoji výpravu do Afriky předem označil za poslední autostop svého života. Po příletu do jihoafrického Kapského Města se přesunul na Střelkový mys a vyrazil na sever. „V Namibii a JAR bylo nádherně a stopoval jsem velmi rychle. Lidé byli velmi milí a taky jsem se dostal na několik velkých, velmi bohatých farem. Jedna z nich měla 10 000 pštrosů, byl to rajský zážitek. Navíc mám rád poušť, takže mi vůbec nevadí, když v Namibii hodiny čekám a nikdo mě nebere,“ vypráví Tomáš Poláček o první etapě svojí cesty.

Po Kongu už mi bylo všechno jedno

Pak ale nedostal víza do Angoly a přes Zambii se přesunul do Demokratické republiky Kongo. „To opravdu nejsou jednoduché země. Nikomu nemůžu doporučit, aby tam jel. Vůči nepohodlí ve vedru na cestách bez asfaltu člověk po čase otupí, ale všude je plno checkpointů s ožralými a zfetovanými ozbrojenci, kteří nás každých 10 kilometrů strašně seřvali a byli opravdu zlí. Chtěli peníze. Kdo je neměl, tomu sebrali třeba boty,“ vypráví Tomáš Poláček v Casablance.

„Průměrná rychlost byla asi 7 kilometrů v hodině a z jezer, do kterých auta zapadala, jsme museli auta vytahovat poté, co jsme kýbly celé bahnité jezero vylili. Po Kongu už mi bylo všechno jedno.“

Malárie v Rabatu. Z malijského dovozu

Tomáš Poláček se vrátil z cesty stopem kolem světa: Potřebuju čas na rozmyšlenou, jestli to byl dobrý nápad

• Upravit
• Smazat

Autostopem kolem světa jel stopař a redaktor Tomáš Poláček. Namířil si to přes celé Rusko do Magadanu, pak přes Kamčatku na Aljašku a Amerikou na jih až do „argentinského konce světa“ Ushuaii. To vše chtěl podle původního plánu zvládnout za 70 dní.

Než Tomáš Poláček dostopoval přes Mauretánii a Západní Saharu do Maroka, skolila ho malárie. „Nejdřív jsem si myslel, že jde o chřipku, ale pak jsem začal mít zimnici a blouznit.“ Přes celou Mauretánii ale jel romantickým stopem s velbloudáři, ve velkém kamionu s asi patnácti jednohrbými zvířaty, která mířila na velbloudí trh. „Když jsem se v Rabatu pokoušel nastoupit do letadla, omdlel jsem. Opravdu jsem myslel, že to byl malarický šok a umírám.“ Tomáš Poláček také říká, že tuší, kde malárii, která má desetidenní inkubační dobu, dostal. „Bylo to v Bamaku. Je to to opravdu hnusné město plné smogu. K několika lidem jsem se tam zachoval ošklivě a seřval jsem je a myslím, že to je karma. Musel to být poslední tropický komár, který mě potkal.“