Tomáš Poláček se vrátil z cesty stopem kolem světa: Potřebuju čas na rozmyšlenou, jestli to byl dobrý nápad

Rusko, které tvořilo většinu (35 dní) první etapy jeho cesty, vidí Tomáš Poláček jako vřelou zemi se spoustou milých lidí. Odpočíval a užíval si u Bajkalského jezera, zúčastnil se oslavy jakutského nového roku, který popisuje jako směs techno party, poutě a tradičního šamanského setkání. Stopoval na „Cestě kostí“, kterou na východě SSSR kdysi zbudovali vězni gulagů. „První polovina mojí cesty – Rusko a Severní Amerika – byla skvělá, připadal jsem si jako na opravdové dovolené,“ říká Tomáš Poláček. „Přál bych si, aby byly dostupné levné letenky Praha–Bajkal. Zlepšilo by to vztah Čechů k Rusům,“ dodává.

O cestě psal blog už v jejím průběhu, fotografoval (takřka) všechny svoje řidiče a dával o sobě vědět i na Facebooku.

Severní Amerika byla překrásná a svou upraveností to byl někdy, jak Tomáš Poláček říká, úplný výsměch Rusku. „I tamější komáři jsou slabý odvar bestií, které jsem poznal na Sibiři.“ Při další cestě Amerikou směrem na jih mu ale začalo přituhovat. Už v Panamě, po náročném průjezdu především Mexikem mu docházely síly i čas a chtěl vyčerpaně cestu ukončit: „Na cestě s jedním z řidičů, který regulérně fetoval, aby zvládl tamější závody kamionů, jsem si byl jistý, že umřu. Můj otec zemřel jako spolujezdec, když mi bylo 5,5 roku. Mojí dceři je teď přesně tolik. Ocitl jsem se v takovém stresu, že už jsem se z něj potom nedokázal vyhrabat.“ Na hranicích Salvadoru se navíc přidaly úřední problémy s chybějícími razítky z předcházejících států.

Tomáš Poláček na stopu|foto: Tomáš Poláček

Nakonec s pomocí kolegů přebukoval letenku z Argentiny zpět do ČR na později a dojel až na mrazivý jih do Ohňové země a svoji misi trochu vyčerpaně splnil. „Třeba Ekvádor je možná jedna z nejkrásnějších zemí, které jsem viděl. A pořád místo ní vidím sebe už v dost shnilém stavu, špinavého a ve stresu.“ Dnes uvažuje o tom, jestli přes množství silných a nových zážitků neměl například cestu kolem světa rozdělit na dva díly. „Jsem zaměstnanec a otec dvou dětí, časový limit byl výsledek kompromisu vůči zaměstnavateli i rodině. Potřebuju teď ještě nějaký čas na to, abych si rozmyslel, jestli to všechno byl dobrý nápad,“ dodává bez hořkosti Tomáš Poláček.

Tomáš Poláček (* 1977) je novinář a cestovatel. První cesty stopem absolvoval do Rumunska, Turecka a do kavkazských zemí. Jako novinář Magazínu Mladé fronty jel v roce 2008 stopem do Pekingu na olympiádu a těsně po arabském jaru prostopoval 6000 km po Sahaře v severní Africe (v Egyptě, Tunisku a Libyi). V létě 2015, už jako redaktor magazínu Reportér, stopoval kolem světa.