Apparat – soundtrack k babímu létu

Sascha Ring je sice zakladatelem labelu s půvabným názvem Shitkatapult, své šesté album ale vydává u mnohem slavnější značky Mute. Ďáblova procházka v Ringově podání je příjemnou kolekcí hezkých, zasněných písní, ve kterých se obláčky vonných zvukových par vznášejí nad cukrkandlovými panoramaty. Dalším sladidlem je všudypřítomná harlekýnkovská nostalgie. Diabetici by se téhle desce rozhodně měli obloukem vyhnout.

Z Apparatových písní cítím stesk po 20 let starém žánru euro popu či eurodance: milovníci Sashy Ringa se možná urazí, podobnost jeho hudby se starými peckami kapel typu London Beat, D-Ream či cajdáků à la Twenty 4 Seven je ale neodbytná a nedokážu ji zahnat. Občas se vloudí i teutonští démoni Modern Talking. Neberte to jako urážku, spíš jako výraz údivu nad tím, kam se za tu dobu posunulo vnímání nezávislosti hudby. Vezměte si slovo indie, zkrácený tvar anglického adjektiva nezávislý: kdysi se tak označovala malá vydavatelství, dnes jde o módu se vší stádní závislostí a pevně danými pravidly jak vypadat, co hrát, co říkat. A žánry, na kterých jsme vyrůstali v 80. a 90. letech? Z hlavy tu popinu dostat nejde, tak je s ní zkrátka při tvorbě třeba počítat. Lze to dělat brutálními střihy a smyčkováním původního materiálu, jak dělávají zástupci takzvaného hypnagogického popu, nebo – jako Apparat – usilovat o zachycení mlhavých a zkreslených vzpomínek v intencích původní tvorby.

Apparat – The Devil’s Walk |foto: Mute Records

Apparat samozřejmě není bezduchým revivalem, z jeho hudby je cítit poučení triphopem a laptopovou elektronikou přelomu tisíciletí a především původní autorský vklad. Posluchač nad 20 let, tedy ten, který má za sebou nějakou historii změn vkusu a módních vln, ale bude jeho hudbu hodnotit prizmatem svého vztahu k výše uvedeným žánrům a jménům. Nebo tuhle chytristiku hodí za hlavu a zkusí se letně zamilovat. I když už začal podzim, rekordní teploty mají vydržet.