„Bála jsem se dělat rozhovory o sexu se ženami ve věku mojí mámy,“ říká íránská antropoložka

Antropoložku k výzkumu přivedla vlastní zkušenost. Mezníkem mezi dvěma generacemi, které Sharifi zkoumala, byla islámská revoluce, která proběhla roku 1979 v Íránu. Během ní padl režim šáha Muhammada Pahlavího a do čela země se dostal duchovní vůdce ajatolláh Chomejní. „Moje máma patří do generace 50. let. Ona vyrostla během vlády šáha, a když jí bylo 20, tak přišla islámská revoluce. Já jsem se narodila už po islámské revoluci. Vždycky jsem viděla a vnímala rozdíly mezi mojí a její skupinou přátel.“ Podle Nafiseh Sharifi přítelkyně matky na rozdíl od mladší generaci nikdy nemluvily o sexu. „Tak jsem se rozhodla tyto dvě generace zpracovávat ve své dizertaci.“ V rámci výzkumu udělala rozhovory se 40 ženami v každé generaci.

„Když se setká moje babička se svými kamarádkami, tak mají neustále nějaké sexuální narážky a vtipy. Občas si říkají tak explicitní sexuální detaily, že si říkám: Pane bože!“|foto:Český rozhlas

„Strašně jsem se bála dělat rozhovory se ženami ve věku mojí mámy. Pro její generaci je sex něco zvířecího, nehumánního, o čem se nemluví.“ K překvapení antropoložky ženy prahly po tom, se o sexu s někým bavit. „Ptaly se mě na sexuální uspokojení, na orgasmus, na všechno. Jedna žena mě požádala, abych jí nakreslila klitoris.“ Nafiseh Sharifi říká, že kdyby zpovídala generaci svojí babičky, bylo by to mnohem jednodušší. „Když se setká moje babička se svými kamarádkami, tak mají neustále nějaké sexuální narážky a vtipy. Občas si říkají tak explicitní sexuální detaily, že si říkám: Pane bože!“ Vnímání sexuality se u mladší generace hodně proměnilo. Důraz na panenství ale stále přetrvává, a to i v nevěřících rodinách. Svoboda rozhodovat o svém těle je ovlivněna i socioekonomickým postavením. „Když jste bohatá, můžete o svém těle rozhodovat svobodněji, protože je to pro vás jednodušší se vdát. Pro chudé dívky je právě to panenství jejich přednost,“ říká Nafiseh Sharifi.

U panenství existuje dvojí metr. U dívek je vyžadováno daleko více než u chlapců. Tato nerovnost funguje i u potěšení ze sexu. Náboženský zvyk Tamkin vyjadřuje ženskou submisivitu a dostupnost pro manžela, kdykoliv se mu zachce. Tím, že se íránské autority snažily povzbuzovat ženy, aby více uspokojovaly své muže, nezáměrně tím otevírají ženám obzory. „Já se nemusím jen položit, můžu být více aktivní, můžu dělat, co je mi příjemné. A není to ostuda, ani to není trapný.“ Podle antropoložky je to takový paradox, kdy náboženský diskurs ve skutečnosti může změnit život mladých dívek.

„Když jste bohatá, můžete o svém těle rozhodovat svobodněji, protože je to pro vás jednodušší se vdát. Pro chudé dívky je právě to panenství jejich přednost,“ říká Nafiseh Sharifi|foto:Archiv Nafiseh Sharifi

Na otázku, jestli se dá Korán a jiné náboženské texty reinterpretovat feministicky, odpovídá: „V Íránu bylo takové ženské hnutí před dvaceti lety po islámské revoluci. Ale stát jim potom zakázal činnost. Většina íránských aktivistek za ženská práva dnes sebe nedefinuje jako muslimské. Myslím, že to je škoda, kdyby zkusily reinterpretovat islámské texty a zákony, něco by mohly změnit. Já necítím feminismus jako boj žen proti mužům. Vnímám ho jako rovné příležitosti nebo zákony pro všechny. Ne jenom pro muže a ženy, ale i pro všechny náboženské skupiny nebo jakékoliv minority. To je pro mě feminismus.“

A jaké jsou její plány do budoucna? „Začala jsem se zajímat o muže a o maskulinitu. Chtěla bych zjistit, jak muži definují svou sexualitu a jak se vztahují ke svému tělu,“ dodává Nafiseh Sharifi.