Balancování kamenů je rybaření pro 21. století, tvrdí český balancer

03562329.png
03562329.png

Pokud na Facebooku zavítáte na stránku Gravity Glue, naleznete tam podezřelé fotky kamenů naskládaných na sebe, které velice pravděpodobně odepíšete jako obyčejnou fotomontáž. Ve skutečnosti se za tím skrývá mnohem víc. Všechny výtvory má totiž na svědomí jeden autor – Michael Grab. Kanaďan dovedl balancování kamenů k takové dokonalosti, že se jím bez obtíží uživí. Balancování kamenů je celosvětový fenomén, který před dvěma roky dorazil také k nám.

„Tomuhle já říkám ‚ikea-balanc‘. To zvládne úplně každý,“ ukazuje mi fotku jednoho svého výtvoru umělec Honza Macek. V současné době jsou u nás aktivní dva balanceři – on a Rudolf Novák. Oba tvoří na severu Čech v blízkosti Trutnova. K balancování kamenů je přivedl zmiňovaný Michael Grab. „Na základě jeho videa jsem začal balancovat. Kdybych viděl fotku, tak řeknu ‚Photoshop, nazdar‘. To je hodně častý, lidi říkají: ‚To je upravený, tomu nevěřím.‘ Já už balancuju tři roky, a když vidím ty jeho poslední věci, je to neskutečné. Kdybych neviděl to video, tak k té řece ten den nejdu a nezkusil bych to,“ popisuje Honza svoje první setkání s balancingem.

Čtěte také

Balancování kamenů je přitom aktivita, kterou lidé znali už od nepaměti. „Severský kmeny tím značily cestu. Jmenovalo se to ‚inukšuk‘, taková kamenná postava. Znamenalo to, že tudy můžeš jít nebo tady můžeš lovit,“ vysvětluje Macek. V 70. letech se začalo o stone balancingu mluvit v souvislosti se skotským umělcem Andym Goldsworthym, který se proslavil hypnotickým filmem Řeky a přílivy pojednávajícím právě o jeho aktivitách. Po jeho zhlédnutí může člověk snadno nabýt dojmu, že balancování je čiré šílenství. Honza Macek s tím víceméně souhlasí.

Čtěte také

„Ono to hraničí s obsesí. Já jsem to první dva měsíce měl stejně. Vyšel jsem z hospody, viděl jsem nějaké kameny a už jsem to skládal na sebe, nebo jsem přelezl plot a lidem na zahrádce jsem poskládal kameny. Člověk nemůže jinak,“ směje se.

Obvykle se balancuje v přírodě, kde je větší šance, že váš výtvor nikdo nepoboří. Kameny si člověk nebere s sebou, ale hledá je na místě, kde se rozhodne stavět. Hledání ideálních kamenů může profi balancerům bez problémů zabrat i hodiny. Samotné balancování může trvat od několika minut klidně do několika hodin. Životnost takového výtvoru je přitom obvykle velice krátká: „Řádově minuty, hodiny, někdy i dny. Zažil jsem ale, že balanc vydržel dva týdny. Vypozorovali jsme s Rudou, že přijdeš po 14 dnech na to místo, balanc tam ještě stojí. Ty si ubalíš cigárko, koukáš na to a on před tebou spadne. Jako kdyby na tebe čekal.“

03562735.jpeg

Stone balancing je zvláštní druh umění, který nevytrvá, takže v galeriích ho nepotkáte. Stejně tak se v něm prozatím nesoutěží. Jaký je tedy význam balancování? „Lidi to přirovnávají k meditaci. U balancování člověk nemůže dělat nic jiného než balancovat a nejlíp ještě přestat myslet na to balancování. Mně se stalo, že jsem to nemohl půl hodiny postavit, najednou jsem se probudil ze snu a ten kámen stál,“ popisuje Macek. Za pravdu mu dává i Michael Grab, který na svém webu píše, že balancing je pro něj každodenní meditační praktika.

03562731.jpeg

Honza vypozoroval z workshopů, které s kolegy uspořádali, že hodně zajímavé je balancování pro děti a také důchodce. „Občas přijdou důchodci nebo děti a začnou se ptát. Tak s nimi balancuješ, ukážeš jim nějaké grify a oni tomu úplně propadnou, staví tam s tebou dvě tři hodiny. Pak ty už jdeš domů a oni tam pořád balancují.“

Pokud byste chtěli balancování také vyzkoušet, pro začátečníky je ideální tzv. stocking, což je vlastně vrstvení plochých kamenů na sebe. Honza ale varuje, že pokud s tím jednou začnete, bude se vám jen velice těžko přestávat, protože stone balancing je podle jeho slov zatraceně návykový koníček. Druhou možností je zajet si na workshop a balancování si vyzkoušet s profíky z Land art & stone balancing CZ.