Barokní pop v areálu Zámku Troja? Oznamujeme opulentní večírky pořádané GHMP a Radiem Wave

V roce 2019 podal šestačtyřicetiletý Tony Finn žalobu proti společnosti British Bung Company. Tvrdil, že se během hádky se svým šéfem stal obětí sexismu. Jeho nadřízený Jamie King měl údajně během hádky poznámky o jeho plešatosti.

Podle tříčlenné komise pracovního soudu poznámka „překročila hranici.“ Podle ní argument, že poznámka nebyla sexistická, protože ženy mohou být taky plešaté, není dostatečný. Komentování mužské plešatosti na pracovišti se rovná poznámce o velikosti ženských prsou, vyplývá z nálezu. Podle deníku The Guardian přelomové rozhodnutí pracovního soudu vynesl tribunál složený ze tří holohlavých mužů.

Rozhodnutí odvolacího pracovního soudu bylo vyneseno v listopadu loňského roku, ale teprve nyní byl zveřejněn celý rozsudek.

Na prosinec plánuje Chris Brown koncert v Johannesburgru v Jihoafrické republice. Podařilo se mu vyprodat vstupenky na FNB Stadion, největší stadion v Africe, který má kapacitu víc než 94 000 míst. Poptávka byla tak velká, že pořadatelé přidali i druhý prosincový termín. Informoval o tom web Complex.

Někteří místní si ale zpěvákovo vystoupení kvůli jeho násilnické minulosti nepřejí. Organizace Women for Change proti vystoupení Chrise Browna sepsala petici. V současné době má víc než 20 000 podpisů.

„Když někdo jako Chris Brown dostane platformu v zemi, kde je míra násilí na lidech na krizové úrovni, vysílá to škodlivý signál - že sláva a moc převažují nad odpovědností,“ uvedla pro BBC Sabina Walterová, výkonná ředitelka organizace Women for Change, která se zasazuje o práva žen a dětí v Jihoafrické republice.

Míra vražd žen a násilí na základě pohlaví v Jihoafrické republice patří k nejvyšším na světě. Zhruba každých 12 minut je v zemi nahlášeno znásilnění a předpokládá se, že mnohem víc případů zůstává nezaznamenáno.

Nejznámějším případem Chrise Browna je domácí spor se zpěvačkou Rihannou z roku 2009. Brown, kterému tehdy bylo 19 let, se přiznal k napadení a byl odsouzen k pětileté podmínce, veřejně prospěšným pracím a poradenství v oblasti domácího násilí. Chrise Browna z násilí obvinily i další ženy – a muži. V roce 2019 ho policie zatkla v Paříži poté, co na něj 24letá žena podala trestní oznámení pro údajné znásilnění.

Důvěřiví Britové se ale nemuseli bát pohromy a mohli schovat deštníky, jednalo se totiž pouze o chybu v aplikaci, za kterou se britská veřejnoprávní stanice omluvila v přímém přenosu.

„Jsme si vědomi této chyby, kterou způsobila třetí strana dodávající data naší aplikaci. To má za následek, že naše aplikace i webové stránky špatně předpovídají hurikány nebo rychlost větru,“ uvedla BBC v prohlášení.

Ani za velkou louží ale podle serveru Euronews nemělo být lépe. Například obyvatelé New Yorku měli totiž počítat s 384 stupni celsia. Děsivá předpověď se přitom podle Euronews objevila v době, kdy Floridu pustošil hurikán Milton, při kterém podle serveru NBC News zemřelo nejméně 14 lidí.

Žena, jejíž identitu úřady nezveřejnily, nechávala zbytky jídla na zahradě více než 35 let. Tucet mývalů si na to zvykl a na zahradu se pro mls opakovaně vracel. A právě slovo tucet hraje podle amerického deníku New York Times v příběhu důležitou roli. Před několika týdny se totiž z tuctu staly desítky.

„Nějak se to v mývalově rozkřiklo a zvířata se hromadně vydala na zahradu v domnění, že tam na ně bude čekat jídlo,” řekl mluvčí šerifa okrsku Kitsap Kevin McCarty americké televizi 9News.

Nově příchozí mývalové se nashromáždili v okolí domu v městečku Poulsbo u hranic s Kanadou a vyžadovali jídlo. „Kdykoliv žena vyšla z domu, tak ji obklíčili a čekali, než jim něco hodí,” popsal dobromyslnou ženu mluvčí šerifa. Mývalů nakonec bylo až sto a jejich agresivita stoupala, vyděšená žena tak raději zavolala policii.

Odchytová služba si za odchyt jednoho mývala podle šerifa chtěla účtovat až 500 dolarů, tedy více než 11 tisíc korun. Když se žena poté obrátila na místní úřady, ty jí doporučily, aby mývaly zkrátka přestala krmit.

„Zdá se, že se mývalové pomalu odporoučeli, když už na ně žádné jídlo nečekalo, takže jsme rádi, že můžeme příběh uzavřít šťastným koncem,” uvedla Bridget Mire z washingtonského Úřadu pro rybolov a divokou přírodu.

Úřad poté uvedl, že žena sice neporušila žádný zákon, ale zvířatům mohla ublížit. Zvířata krmená lidmi totiž ztrácí přirozený strach a mohou být agresivní. Mývalové poblíž lidských sídel zase mohou například přenést nemoci na domestikovaná zvířata nebo dokonce lidi. Jídlo navíc může nalákat například medvědy nebo kojoty.

Nejrychlejší úbytek volně žijících zvířat a rostlin, a to v průměru o 93 procent, zaznamenaly v posledních padesáti letech podle letošní zprávy Living Planet Latinská Amerika a Karibik. Následuje Afrika se 76 procenty. V Evropě byl úbytek od roku 1970 pomalejší, a to v průměru o 35 procent.

Důvodem je podle vědců to, že Evropa nebo Severní Amerika zaznamenaly strmější úbytek zvířat a rostlin dávno před rokem 1970 a ostatní části světa je teď pouze dohánějí. Přední experti varují, že svět může v budoucnu zaznamenat ještě rychlejší úpadek divoké přírody, a to kvůli zrychlování globálního oteplování, devastaci Amazonského pralesa nebo tání ledovců.

„Jsme nebezpečně blízko bodu zvratu, pokud jde o úbytek přírody a změnu klimatu. Víme ale, že se příroda může zotavit, pokud bude mít příležitost a my budeme mít šanci s tím něco dělat,” řekl Matthew Gould z Londýnské zoologické společnosti.

Britský The Guardian připomíná, že žebříček Living Planet Index je tvořený porovnáním populačních trendů u skoro 35 tisíc živočichů z celého světa, ať už se jedná o savce, ryby, ptáky nebo plazy. V posledních letech se ale podle The Guardianu objevila i kritika tohoto žebříčku. Důvodem jsou nedůvěryhodné informace od úřadů z některých afrických nebo latinskoamerických zemí.

„Žebříček není dokonalý, ale dokud nebudeme mít k dispozici systematický odběr vzorků biologické rozmanitosti na celém světě, určitá forma takového výzkumu bude nadále nezbytná,” říká Hannah Wauchope z Edinburské univerzity.

Americká viceprezidentka Kamala Harris nosila kočičí mašle během své prezidentské kampaně celkem často; od srpnové Národní konference Demokratické strany až po její televizní prezidentskou debatu s Donaldem Trumpem. Naposledy si ji oblékla k rozhovoru s Billem Whitakerem v pořadu 60 minut. Pro Harris se prostě kočičí mašle stala politickým stejnokrojem. Názory na ni se však liší. Podle některých jde o symbol ženského osvobození, jiní ji zase vnímají jako zastaralou připomínku tlaku, kterému ženy na pracovištích čelí. Informuje o tom server CNN.

Kočičí mašle se poprvé do módy dostala v polovině století jako základ šatníku nové vlny pracujících žen. Mezi lety 1950 a 1970 se podíl vdaných žen ve věku 35 až 44 let na pracovní síle v USA zvýšil z 25 % na 46 %. Otázka, co by měly nosit, představovala skutečnou starost a pro některé i mezeru na trhu. Ve své velmi populární knize „Dámské šaty pro úspěch“, vydané v roce 1977, doporučil autor John T. Malloy halenky s vázáním ke krku jako uniformu pro ambiciózní ženy. Dodal, že by se měly nosit k sukňovým kostýmům, protože kalhoty nejsou vhodné do kanceláře.

Řada nově zaměstnaných žen v 70. a 80. letech s tím souhlasila a náhlá všudypřítomnost halenek s mašlí v kancelářích je upevnila jako symbol firemního feminismu druhé vlny. Dlouhý ocas košile Lavallière připomínal tradiční kravatu a spíš signalizoval asimilaci, aniž by předpokládal rovnocennost.

„Je to způsob, jak říct: ,Jsem profesionálka‘ a zjemnit to,“ řekla newyorská návrhářka dámských oděvů Nina McLemoreová televizi CNN v pořadu Zoom. „Pokud jste příliš ,mužná‘, pak jste vnímána jako hrozba,“ dodala McLemoreová, která oblékala političky od Hilary Clintonové a Elizabeth Warrenové po demokratickou poslankyni Maxine Watersovou a soudkyni Nejvyššího soudu Elenu Kaganovou.

Jednou ze studentek, které se do Španělska chystají, je i 23letá Lucie. Na pražské Filozofické fakultě právě dokončila obor překlad a tlumočení. „Ke Španělsku mám vztah úplně odmalička, moje mamka učí španělštinu a co si pamatuju, tak jsme tam jezdili každé léto na dovolenou. Sama jsem si pak vybrala španělštinu na gymplu a pokračovala jsem v ní i na vysoké škole.“ V letním semestru pojede do Malagy. Vybrala si tam předměty zaměřené na výzkum médií a publik v Evropě. „Mělo by to všechno být ve španělštině, což upřímně bude podle mě docela výzva. Pořád jsem si přece jen jistější v angličtině než ve španělštině,“ dodává.

Španělsko je podle Eurostatu nejatraktivnější destinací pro krátkodobé studium v zahraničí právě mezi evropskými studenty. Ve Španělsku v roce 2022 studovalo 11 % všech zahraničních studentů z Evropy. Informuje o tom server Euronews.

Evropští studenti taky tvoří téměř polovinu (43 %) všech zahraničních studentů. Přibližně 25 % přijelo do Evropy studovat z Asie a 17 % z Afriky. Podle údajů Eurostatu tvořili studenti z Asie 40 až 50 % všech zahraničních studentů na Kypru, v Irsku, Lotyšsku, Maďarsku a Finsku.

Jennifer (25) z Madagaskaru studovala na Sciences Po Paris ve Francii a jako studentka strávila jeden rok v zahraničí v Edinburgu. Měla „zájem vyzkoušet si britský vzdělávací systém“, město bylo „přátelské ke studentům“ a poplatky před brexitem byly „rozumné“, vysvětlila pro Euronews.

Magdaléna (23) jela během bakalářského studia na Erasmus dokonce dvakrát. „Jela jsem na Erasmus do Helsinek a byly to pro mě asi nejkrásnější měsíce v životě. V Praze studuji žurnalistiku, ale v Helsinkách jsem si zapsala i předměty z politologie,“ uvedla. Díky skvělým zkušenostem z tamní univerzity si hned po návratu do Prahy podala přihlášku na magisterský obor Mezinárodní vztahy, který nyní studuje.

Od roku 1998 do roku 2023 se na studium nebo stáž do zahraničí dostalo přes 411 tisíc českých účastníků, naopak do Česka jich zavítalo kolem 450 tisíc. Nejvíc do zahraničí vyjížděli studenti a pracovníci vysokých škol. Do roku 2023 se studenti vysokých škol zúčastnili 121 540 studijních pobytů a 22 628 praktických stáží. Vyplývá to z dat Domu zahraniční spolupráce (DZS).

Tyto výrobky, které se často vyrábějí z přísad, jako je sója nebo pšenice, tak zůstanou na pultech pod známými označeními – alespoň prozatím. Názory spotřebitelů v bruselském supermarketu se ale různí. Informoval o tom web Euronews.

„Mně to připadá rozporuplné, protože maso je třeba kuře,” řekla Maria Ana Silva, dvaadvacetiletá portugalská studentka. „Pokud jsou tyto výrobky rostlinného původu, měly by se jmenovat jinak.” Jeanne, devatenáctiletá studentka veteriny, naopak považuje současné označení za užitečné. „Většina receptů je na bázi masa, takže jako pro vegetariánku je pro mě snazší se jimi řídit, když jsou označené známými pojmy.”

Rozhodnutí soudu je v rozporu s předpisy ve Francii, kde zákony přijaté v letech 2022 a 2024 brání používání výrazů jako „steak,“ „řízek,” nebo „šunka” u výrobků rostlinného původu, připomíná web Euractiv.

Evropský soudní dvůr také nevylučuje, že členské státy přijmou vlastní opatření k zavedení legislativních pojmů a vyjasní, co je to „steak” nebo „svíčková“, což by jednotlivým vládám  mělo umožnit, aby názvy související s masem omezily pouze na výrobky s určitým složením.

Podle Evropské vegetariánské unie (EVU) by pokusy o právní vymezení těchto produktů mohly narušit jednotný trh kvůli „kulturním a jazykovým rozdílům.” „Párek v Německu by se mohl lišit od párku ve Francii,” uvádí EVU ve své zprávě.

Veganské a vegetariánské organizace považují verdikt Evropského soudního dvoru za krok kupředu. „Změna názvů by spotřebitele zmátla. Používání známých termínů navíc chrání jejich spotřebitelská práva,” uvedl Rafael Pinto z Evropské vegetariánské unie.

Přestože masný průmysl neočekává výrazné ekonomické dopady, zůstávají obavy z možného roztříštění trhu. Podle Paola Patruna z Evropského svazu zpracovatelů masa hrozí, že si jednotlivé země nastaví vlastní pravidla, což by mohlo vést k zmatkům a narušit jednotný evropský trh.

Jižní Rumunsko zažilo v posledních pěti letech čtyři období sucha. Místní farmáři tvrdí, že letošní rok byl nejhorší. V některých oblastech župy Buzau zpustošily týdny intenzivního vedra a nedostatku vláhy více než 90 procent kukuřice, informoval web Balkan Insight. Tato dlouhodobě nejpěstovanější obilnina v oblasti je na nedostatek vody zvlášť citlivá. Rostoucí teploty a stále častější sucha tak nutí farmáře zaměřit se na odolnější plodiny, jako je například slunečnice. 

Rumunsko je přitom jedním z největších vývozců kukuřice na světě. V roce 2022 vyvezlo kukuřici v hodnotě 1,7 miliardy eur a zemědělství tvoří celkově asi pět procent jeho HDP. Zaměstnává navíc přibližně 30 % obyvatelstva. Otázka, zda se zemědělský sektor dokáže přizpůsobit stále extrémnějším klimatickým podmínkám, je proto stále naléhavější.

Mnoho farmářů tak začíná přecházet na nové strategie, jak píše web Central European Times. Omezují pěstování kukuřice a u té zbývající zkouší nové metody uchování vlhkosti v půdě, například pomocí bezorebného pěstování.

V oblastech jako Oltenia, nejteplejším regionu Rumunska na hranicích s Bulharskem, se ale zdá, že spoléhat se na tradiční jarní plodiny, které musí přežít stále teplejší léto, už není možné. Desertifikace tam proměnila půdu na písečné duny, kterým se přezdívá „Oltenská Sahara“.

Důvody lze hledat nejen v oteplování, ale i v historii. V 60. a 70. letech docházelo v Rumunsku k masivnímu odlesňování ve prospěch zemědělství. Dnešní rozšiřování pouště je tak částečným důsledkem těchto kroků. Stromy tehdy udržovaly písek skrytý pod vrstvou mechu a dalších rostlin, které s příchodem zemědělství zmizely.

Rumunská vláda si proto vytyčila cíl zalesnit 56 000 hektarů do roku 2026. Odborníci ale upozorňují, že kromě finanční investice do obnovy lesů region potřebuje také komplexní strategii jak s erozí bojovat.