Barvy, pyramidy a klidně nevkus. Devadesátky v architektuře. Čím nás baví?

„Bylo to barevný, na hraně dobrého vkusu, materiály nebyly až tak kvalitní, celkově to bylo velmi zábavný a odrážela se v tom nově nabitá svoboda,“ uvažuje Petr Bureš nad architekturou 90. let. Natočili o ní podcast Mluvící objekty, kde představují některé stavby z té doby jako je hotel Atrium (dnes Hilton), Národní archiv na Chodovci nebo pyramidu GOJA Music Hall na Výstavišti. Jde ovšem v podcastu ukázat, jak něco vypadá? „Audio je cestou k imaginativnosti,“ myslí si Alžběta Žabová.

A jak vidí 90.léta dnešníma očima? „Spousta problémů, které dneska žijeme jako společnost i jako architekti, začala v 90. letech. Když máme dneska problém s turismem a krizí bydlení anebo se zaměstnáváním v architektuře, většina toho začala v 90. letech,“ říká Petr Bureš.

Alžběta a Petr jsou architekti a pracují ve studiu Amulet, mluvili jsme tedy o jejich projektech všech měřítek: od revitalizace aleje až po koupelnu. Pro Leichterův dům v Praze navrhli koupelnu se zlatým sloupem: „Trochu zlata ještě nikoho nezabilo,“ smějí se. To je prý taky jeden vzkaz, který si odnesli z 90. let.

Jaké se stavěly rodinné domy, jaké to měly ženy v architektuře a jak se povolovaly výškové stavby? Co všechno jsme zdědili z 90. let?