Básně mě probouzejí nad ránem. Vánoční Liberatura s Olgou Stehlíkovou vysílá z kavárny

Olina Stehlíková
Olina Stehlíková

Emil Hakl nám předloni přiznal, že chystá ještě pár knih a pak skočí pod tramvaj. Václav Kahuda u piva mluvil o tom, že kanape je jeho duševní soustruh. Letos jsme mezi svátky vyrazili ze studia do kavárny s básnířkou Olgou Stehlíkovou. A mluvili o psaní básní ve čtyři ráno a o dilematu „psát, či spát“.

Buď vstanu a zapíšu ji, anebo ne. Už nemám pocit, že se stane tragédie, když tu lampičku nerozsvítím,“ říká Olga o básních, které ji napadají nad ránem. Jindy na ně vlastně není čas. Má práci, dvě děti. Na básně by jí měly zbývat večery, ale ne vždycky je chce obětovat. „Mnohem radši se podívám na nějaký film,“ konstatuje básnířka, která přes svou lásku k večerním filmům stačila za poslední rok vydat tři knihy. Sbírku minimalistických textů Vejce, tak trochu parodickou knížku Za lyrický subjekt, kterou dala dohromady s Milanem Ohniskem pod pseudonymem Jaroslava Oválská, a nakonec kolekci básní Vykřičník jak stožár.

„Kanape je můj duševní soustruh.“ Liberatura vzala Václava Kahudu na vánoční pivo

Kahuda

Kapra se salátem a hory vánočního cukroví jsme stejně jako vloni zašli vytrávit do hospody. A k půllitru s námi tentokrát zasedl Václav Kahuda, kterému nedávno vyšla nová próza Bytost. Odehrává se v roce 2080 a vypráví o životě futuristického samotáře a knihomola. V hospodě jsme probrali dystopickou vizi Vánoc, informační přehlcenost i tvůrčí krize.

Ze které má největší radost? „To vůbec nevím, jak bych odpověděla. Z každé mám radost jiného druhu,“ vysvětluje Olga. „Co se týče knížky, kterou vydala naše (moje a Milana Ohniska) pseudonymní nejbližší přítelkyně Jaroslava Oválská, tak to je radost čistě tvůrčí. To byla obrovská zábava v trudných, depresivních dnech dnešního roku. Co se týče té poslední knížky, Vykřičníku, tak to je pro mě taková problematická kniha, protože původní záměr byl ji vydat spolu s Vejci, aby tam vznikl určitý kontrast. Teď obě visí ve vzduchoprázdnu, ale mám z nich radost taky. Mám pocit z nějaké dokončené životní etapy. Třeba už nikdy nic nenapíšu a ohromně se mi uleví.“

„Často si říkám, že jsem měla zůstat v literárním zákulisí,“ řekla nám v kavárně Fra Olga Stehlíková. Poslechněte si bilanční Liberaturu o literárních masových vrazích, o tom, jak se píšou kritiky na knihy kamarádů, i o lhaní dětem.