Bianca Bellová a nová dystopie. Po Jezeru přichází Mona, svědkyně světa zhrouceného válkou

Bianca Bellová
Bianca Bellová

Česká literatura posledních let nezná úspěšnější knihu, než byla novela Jezero. Příběh o putování chlapce Namiho světem, který se mění v pustinu, dodnes sbírá ceny po celé Evropě a čtou ho i v Japonsku. I v novince s názvem Mona se pročítáme světem, který se pomalu drolí, stejně jako zdi nemocnice, v níž se protagonistka Mona setkává s umírajícím vojákem Adamem.

„Zdálo se mi, že jsem v nějaké džungli v nemocnici, která se rozpadá, potí se tam a umírají ti pacienti. Přišlo mi to jako dobrá kulisa, kam umístit děj nějakého dalšího textu,“ vysvětluje Bellová inspiraci k nové knize, kterou ovšem rozepsala ještě před vznikem Jezera. „Je to příběh o takovém vyšinutém vztahu dvou lidí, kteří se v určitou dobu potkají na určitém místě, jinak by k sobě asi nenašli cestu.“ 

A také je to příběh o silné ženě, která si je vědoma svých práv a nebojí se za ně bojovat. Svět kolem ní se změnil, kdysi plný makronek, časem se rozpadl, pohltila ho válka, přišel o svobodu. Ženy se šátky na hlavě – a venku smí chodit jen s doprovodem. Napsala Bellová angažovanou knížku? A jak se od březnového článku Proč nejsem feministkou změnil její vztah k tomuto hnutí? 

Poslechněte si Liberaturu o nové knize Mona spisovatelky Biancy Bellové. Dozvíte se také, proč Jezero v Japonsku přirovnávají k Charlesi Bukowskému a Stephenu Kingovi nebo ve které zemi mají její knihu nejraději.