Bianca Bellová a nová dystopie. Po Jezeru přichází Mona, svědkyně světa zhrouceného válkou
Asi jsem napsala angažovanou knihu. Liberatura pročítá Monu, tíživé svědectví ze světa jedné silné ženy
Česká literatura posledních let nezná úspěšnější knihu, než byla novela Jezero. Příběh o putování chlapce Namiho světem, který se mění v pustinu, dodnes sbírá ceny po celé Evropě a čtou ho i v Japonsku. I v novince s názvem Mona se pročítáme světem, který se pomalu drolí, stejně jako zdi nemocnice, v níž se protagonistka Mona setkává s umírajícím vojákem Adamem.
„Zdálo se mi, že jsem v nějaké džungli v nemocnici, která se rozpadá, potí se tam a umírají ti pacienti. Přišlo mi to jako dobrá kulisa, kam umístit děj nějakého dalšího textu,“ vysvětluje Bellová inspiraci k nové knize, kterou ovšem rozepsala ještě před vznikem Jezera. „Je to příběh o takovém vyšinutém vztahu dvou lidí, kteří se v určitou dobu potkají na určitém místě, jinak by k sobě asi nenašli cestu.“
A také je to příběh o silné ženě, která si je vědoma svých práv a nebojí se za ně bojovat. Svět kolem ní se změnil, kdysi plný makronek, časem se rozpadl, pohltila ho válka, přišel o svobodu. Ženy se šátky na hlavě – a venku smí chodit jen s doprovodem. Napsala Bellová angažovanou knížku? A jak se od březnového článku Proč nejsem feministkou změnil její vztah k tomuto hnutí?
Poslechněte si Liberaturu o nové knize Mona spisovatelky Biancy Bellové. Dozvíte se také, proč Jezero v Japonsku přirovnávají k Charlesi Bukowskému a Stephenu Kingovi nebo ve které zemi mají její knihu nejraději.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
