Björk absolutním vrcholem festivalu Melt!
Jedenáctý ročník indietronického festivalu Melt! proběhnuvší u našich západních sousedů jako kdyby se letos nekonal v červenci, ale v dubnu. Počasí, které nad Železným městem vládlo prakticky po celý víkend, se totiž jinak než aprílovým nedá nazvat. Průtrže mračen se silným větrem a pořádnými blesky a hromy se střídaly s naopak téměř bezvětrnými chvílemi.
Během nich pro změnu pálilo slunce tak, že vábení chladivých vod průzračně čistého Gremminer Sea prostě nešlo odolat. A do toho se z pěti pódií valila na letos opět rekordní počet návštěvníků, který tentokrát už překonal magickou dvacetitisícovku, všehochuť stylů od minimalu a drum'n'bassu přes dubstep a elektro až po nemalou porci ostřejších i klidných kytar.
Nepřízeň počasí z Ferropolis postupně v betonem nedotčených místech vytvořila solidní bahenní lázeň, a v pátek i sobotu zapříčinila časový skluz na hlavní stagei. I přesto ale návštěvníci nenechali festival na holičkách a užívali si jednotlivé sety a koncerty naplno, jako by se nechumelilo. A našlo se i dost takových, které přitom před deštěm nechránily ani holínky ani pláštěnka. Jako kdyby lidé chtěli organizátorům vrátit jejich snahu učinit Melt! i v letošním roce zase o něco lepším a bezchybnějším festivalem. A to i přesto, že by se člověku mohlo zdát, že už snad ani není co zlepšovat. Lidé stojící za Meltem i tak přijdou každý rok s dalšími zdokonaleními a těmi není myšlen zdaleka jen line-up. Od laserů, ohňů a osvětlení celého areálu a obřích těžebních strojů, přes znovu o něco pestřejší stánkové jídelní menu až po posilnění shuttle basů rotujících mezi kempem a samotným areálem. I kvůli těmto zdánlivým maličkostem, které člověk často docení až posléze, je radost se do Železného města každý rok vracet.
A je radost sledovat, jak na rovných techno beatech odkojení Němci neuvěřitelně paří na dubstepové sety Caspy nebo Skreama, jak hltají vystoupení ženských osobností Kate Nash, Roisin Murphy a především Björk, nebo jak si užívají výborné koncerty rock'n'rollových Franz Ferdinand, altrockerů dEUS, indiekytarových Editors. Stejně jako je radost sledovat značně společensky unaveného Goldieho, který chudákovi Skreamovi během jeho hraní neustále rewinduje jednu pecku za druhou, shazuje z pódia svého MCho a poté sám stagedivuje do lidí s neustálým zlatým úsměvem od ucha k uchu. Je radost tancovat na prostorově i zvukově naprosto dokonale umístěné Redbull stagei ze všech čtyř stran ohraničené masivními reproduktory, je radost pozorovat východ slunce za hudební podpory z minimalové Big Wheel stage. Je radost udusávat písek na břehu jezera uprostřed noci s měsícem nad hlavou během výtečného elektro-techno-rave-disco setu Mr. Oiza a je radost prostě jen tak vychutnávat atmosféru tohohle festivalu, protože jestli má některý festival opravdu specifickou atmosféru, je to právě Melt!
A i když Modeselektor nesplnili očekávání, protože jestli nějak vypadá nevyužití potenciálu desek na vystoupení, tak přesně to tahle dvojice bohužel na Melt!u předvedla. A i když se několikrát v jedné chvíli překrývalo, jak už to na festivalech bývá, ne jedno ale hned několik vystoupení, které byste chtěli vidět, tak nedělní vyvrcholení v podobě koncertu Björk nechalo zapomenout na všechno špatné. Konečně se umoudřilo i počasí a i díky tomu zažilo železné město rekordní návštěvu na headlinera. A Björk nezklamala. Představila průřez celou svojí kariérou, takže kdo měl strach, že se bude hrát hlavně z aktuální nevydařené desky Volta, měl ho zbytečně. Zazněl hypnotizující Hunter. Zazněla výtečná mrazící Pagan Poetry s geniální koncovkou I love him. Mrazení v zádech by se ale dalo uvádět prakticky u každé písně, kterou ten večer Björk odzpívala bez sebemenšího zaváhání a s plným nasazením. A vlastně i u skladby, během které zrovna Björk na pódiu vůbec nebyla. To když desetičlenná dechová sekce famózně odehrála Overturu ze soundtracku k filmu Tanec v temnotách. Zazněla Jóga, která vás odnesla kamsi nad Gremminer Sea, kde vás nechala bezbranně levitovat, zazněly hitovky Army of Me, I Miss You, Triumph of a Heart a pak přišlo neskutečné finále v podobě trojice Wanderlust, Hyperballad a závěrečné Pluto. Sonické peklo tohohle elektronického úletu z desky Homogenic mělo v koncertní podobě neuvěřitelnou sílu. Až měl člověk strach, jestli se na něj nezačnou hroutit monumentální těžební stroje. Dvojitý kontrastní přídavek písní Anchor Song a Declare Independence pak už jen dokázal ten večer mnohokrát dokázané, a sice že Björk naživo stále umí. Takhle má vypadat opravdový vrchol festivalu.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
