Black Sabbath zasadili semínko, ze kterého vyrostl rozvětvený strom metalu
Syčení deště, zlověstné bouchání zvonů, podladěná kytara. Před 50 lety uslyšeli fanoušci poprvé hudbu, která působila jako z jiného světa: debutové album birminghamských Black Sabbath sice nebylo kdovíjak nadšeně přijaté u kritiky, zažehlo ale plamen metalu, který hoří dodnes. Proč jsou Black Sabbath jednou z nejdůležitějších kapel dvacátého století a kdo všechno je oddaně následoval? O tom jsem v Komplexu mluvil s publicistou a nadšeným fanouškem Honzou „Jobem“ Krejčou.
„Sabati měli v českém prostředí velmi specifické postavení,“ začal Job hned zkraje osobní vzpomínkou. „Vyrůstal jsem v 70. letech a už na základce jsem zjistil, že taková kapela existuje, protože po spolužácích kolovala taková propagandistická předělávka Iron Mana: ‚My jsme Sabati, utíkáme z Ruska nahatí.‘ Zajímalo mě, co jsou zač. Poprvé jsem slyšel Paranoid, když ale zase poslouchám ten otvírák z debutové desky, pořád je to strašná bomba. Přirovnal bych to k letu Američanů na Měsíc.“ Deska Paranoid, která stejně jako debut vyšla v roce 1970, už se pak dostala na první místo hitparády. „Miliony mladých lidí, kteří měli dlouhé vlasy a stejně jako kytarista Tony Iommi pracovali někde ve fabrice u strojů, měly najednou jasno, kdo jsou jejich noví idolové.“
Co přitáhlo k Black Sabbath davy fanoušků i mladých hudebníků? „Je v tom ten nekro a okultní nádech, ta ponurost britského venkova, kde v baráku hnije zapomenutá mrtvola. Obrovskou roli ale hraje i to, jakým způsobem Tony Iommi, soustružník, kterému chyběly dva prsty na ruce a nahrazoval si je plastem, dokáže vytvořit atmosféru v písničce. Od ohlušujícího zvuku po rychlou salvu svižné kytary, kterou potom převzali pankáči. Spoustě lidí tohle utkvělo v hlavě. Riffoví červi, kteří vám zůstanou v hlavě, ta kovová spona, která se vám zasekne do mozku. Tahle lobotomie přivedla spoustu lidí ke kytaře a nutila je cvičit právě tyhle dost obskurní věci.“
Kudy vedla cesta od prvních riffů birminghamské working class kapely k metalu, grungi nebo drone music? Poslechněte si celý Komplex s Honzou „Jobem“ Krejčou.
Playlist:
01 Black Sabbath – Black Sabbath (Vertigo, 1970)
02 Black Sabbath – N.I.B. (Vertigo, 1970)
03 Black Sabbath – Planet Caravan (Vertigo, 1970)
04 Melvins – Boris (Boner Records, 1991)
05 Sleep – Dragonaut (Earache Records, 1992)
06 Earth – A Bureaucratic Desire for Revenge Part 1 (Sub Pop, 1991)
07 Current 93 – Lucifer Over London (Durtro, 1999)
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka


Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka