Blbá nálada povolena. Bydlení v kolektivu nabízí pochopení a péči – když potlačíte ego
Aktuální díl série o bydlení Návštěvníci uráží velké vzdálenosti. A nejen proto, že jsme se na dobré bydlení ptali v odlehlém koutě Orlických hor. Pokusíme se totiž taky překlenout vzdálenost mezi spolubydlením a komunitním bydlením. Jak daleko to od sebe má parta kamarádů se společným obývákem a komunita lidí, která má společnou vizi? Možná ne tak moc, jak se na první pohled zdá.
Martina, Monika, Antonín, Rufí, Zdeňka a husky jménem Jarmusch. Ti všichni mě vítají v bytě v pražských Holešovicích. A to tu ještě chybí dvě další spolubydlící. Už tak mám pocit, že je nás tu spousta, že to tu žije a panuje tu dobrá nálada. Vidět po roce strádání tolik lidí pohromadě mě naplňuje energií a je zřejmé, že mí hostitelé to mají stejně. „Člověk tu není sám. Mám pocit, že se tu o mě vždycky postarají, když se něco stane,“ vysvětluje šestadvacetiletá Martina jednu z výhod spolubydlení.
„To, že bydlím ve spolubydlení, mě naučilo hrozně trpělivosti a pochopení,“ myslí si Martinina kamarádka Zdeňka. „Když například přijedu k našim, mám neustále potřebu je něco učit a vysvětlovat jim, že to, co teď řekli, šlo říct jinak. Asi jsme se tomu tady naučili. Myslím, že je důležité spolknout svoje ego a mít pochopení pro druhého.“ Všech pět kamarádů se shoduje na tom, že když se sejde dobrá parta, spolubydlení se překlene v něco hlubšího – v komunitu.
V Orlických horách, ve vsi Strážná nedaleko Lanškrouna stojí donedávna opuštěná budova školy. Teď v ní bydlí třináct mladých lidí, kteří nesdílí jen střechu nad hlavou, ale i společnou vizi. Dům Za břehem je komunita s léčebným záměrem, kde potkávám její první členy, psychologa Vojtu a výtvarnici Báru, které všichni říkají Bau.
„Vždycky jsem chtěla bydlet v komunitě,“ říká mi rodačka ze Zlína. „Když má jeden dílnu, má ji deset lidí. Když jeden uvaří, všichni se nají. Několikrát jsem zkoušela bydlet sama nebo třeba jen se třemi lidmi, ale vždycky mě to dovedlo zase k tomu, že mi dává smysl něco spolutvořit.“
Jaká pravidla platí v komunitě a jak se vůbec vytváří? Proč v Domě Za břehem nefunguje demokracie a daleko větší váhu má hlas, kterému na věci více záleží? V čem jsou si oba kolektivy podobné a jaký je vlastně potenciál bydlení ve skupině? Poslechněte si aktuální epizodu série Návštěvníci a podívejte se, jak se žije u Martiny a u Bau doma.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
