Bodná rána, která není vidět, ale způsobuje škody. Psychiatr Pöthe o traumatu

25. červenec 2023

Náročná situace, kterou neumíme pochopit ani zpracovat. Trauma může zasáhnout každého, u dětí dokonce mění vývoj mozku a formuje jejich osobnost na celý život. Nezřídka, ale většinou nevědomě, svá traumata předáváme dál. Někteří hledají mstu, jiní touží po moci a kontrole, aby se ochránili. Podle některých jde o základ pro většinu duševních poruch a onemocnění. Co je trauma a jak se léčí? Hostem Balancu je MUDr. Peter Pöthe, dětský psychoanalytický psychoterapeut a psychiatr.

Co je to trauma?

To je velmi široký pojem a je to v nějakém smyslu základ, řekl bych, devadesáti pěti procent onemocnění a poruch, kterými se zabývá psychiatrie, ale i jiné obory. Definic je mnoho. Slovo trauma pochází z řečtiny, znamená rána. Ale málo se, že je to bodná rána. Specifické poranění, které Řekové nazvali trauma.

Navenek není moc vidět, ale uvnitř způsobuje škody. Uvnitř je to krvácení, zničení, dejme tomu orgánů. Na povrchu se často hledá, co ta rána je, co ji způsobilo? Trauma může být něco, co zastaví psychický vývoj.

Můžeme si to představit jako bodnutí do duše? Nebo zranění duše?

Zranění, které ale může způsobit zkázu a zachovat ji. Můžeme zažít velmi nepříjemnou situaci. Můžeme být otřesení, můžeme být kvůli tomu smutní, ale fungujeme dál, po nějaké době žijeme jako před událostí. Trauma ale zásadně mění fungování mozku, protože vytváří situaci pro přežití. Ta je v mozku vytvořena na úkor center, která zajišťují vyšší funkce. Emoční prožívání, kognitivní funkce, plánování a tak dále. To znamená, že je to, jako kdyby se myslící mozek vypnul. Jako bychom se v evoluci vrátili o několik milionů let dozadu.

Čtěte také

Dal byste lidem, kteří jsou nebo byli zasaženi traumatem nějakou naději?

Určitě stojí za to vyhledat terapeuta v situaci, kdy mám podezření, že se mi děje něco nepříjemného a nerozumím tomu. Potom mluvit, mluvit, mluvit. S blízkými lidmi, dělat různé mindfulness meditace, číst knihy. Knihy jsou často o traumatech a umění je velmi léčivé. Je to způsob, jak se lidé s traumatem vyrovnávali. Začali si u ohně povídat o tom, co se jim přes den stalo a zpívali o tom. To je léčba, tím zabránili předávání traumatických zkušeností dál. Jak se říká, neodehrávali trauma v dalších vztazích.

Pokud mohu někomu říci, co hrozného se mi stalo a on dopoví například: „To je fakt hrozný, co ti udělali! Mně je to líto.“, pak mohu zážitek zpracovat, ale nemusím druhý den jít někoho zabít. To je vlastně historie lidstva.

Myslím, že historie lidstva je odehrávání traumat, která se nám dějí. Všimněte si: čím hůř se mají děti v určitých společenských situacích, tím se politika za několik generací horší. Existoval jeden doktor, nebyl to ani pediatr. Jmenoval se Schröder. Na konci devatenáctého století v Německu vydal knížku o výchově dětí. Dává návody, jak už po narození mají být trestané, jak se na ně rodiče nemají usmívat, jak jim mají způsobovat bolest, přivazovat k židli, odebírat jídlo. Dneska bychom to kvalifikovali jako čisté týrání. Představte si, že ta knížka byla vydaná v Německu padesátkrát a ovlivnila zřejmě generace, které pak zvolily Hitlera. To není náhoda, že traumatizované děti hledají totalitní řešení a předávají svoje trauma dál.

Poslechněte si celý rozhovor o traumatu a jeho léčbě.

autor: Petr Bouška
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

3x Karel Klostermann

Koupit

Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.