Bourání s architektem Skalickým: Hledat rovnováhu mezi specifiky a prefabrikátem

Sportovní hala 2070 Dolní Dobrouč, 2007-2009.jpg
Sportovní hala 2070 Dolní Dobrouč, 2007-2009.jpg
Architektura se často považuje za specifickou odpověď na zadání, místo a konkrétní potřeby. Architekti bývají skeptičtí ke všemu, co se opakuje, co je prefabrikováno, špatně snášejí katalogové rodinné domy a podobně. Alexandr Skalický se snaží nacházet mezi těmito póly rovnováhu.

„Obrátila se na nás firma, která chtěla stavět dřevěné domy. Přišlo mi, že těch katalogových domků už je dost. Napadlo mě vyvinout systém, ve kterém by domečky byly stavěny jako malé paneláky. Vymysleli jsme si prefabrikaci základních prvků, které usnadňují výrobu. Typický katalogový dům je vlastně individuální stavba v masovém rozšíření. Když si někdo koupí individuální projekt, tak stejně vyžaduje nějaké úpravy,“ říká Alexandr Skalický.

Se svým ateliérem navrhl řadu podobných systémů rodinných domů a dřevostaveb. Jedním z nich jsou modulové domky z dřevěných panelů, které jsou založeny na jednotné osnově a minimalizaci stavebních konstrukčních prvků. „Máme zájem, aby i ta opakovaná stavba měla určité parametry, a nebylo to jen pouhé masové rozšiřování výrobku.“

Revitalizace pivovaru 2100 Broumov, 2007

Většina architektů je v největších městech, v těch menších zjišťujeme, že to možná nejsou místa pro život a pro práci architekta. Alexandr Skalický však pracuje ve dvacetitisícovém Náchodě. „Za ta léta, co mám projektovou praxi, se situace změnila. V osmdesátých letech jsme dělali projekty po celé republice. Dnes je díky internetu možné i z Náchoda projektovat po celém světě.“

Skalický byl také korespondentem holandského časopisu A10, který se snažil mapovat architekturu po celé Evropě, tedy i na východě. „Když někdo píše o architektuře, tak musí mluvit o tom, co na první pohled není vidět. Je třeba vysvětlovat souvislosti, názory a prostředí,“ říká.

Architektura podle něj souvisí s celospolečenským myšlením. Záleží na stavebnících a investorech. Původní řešení je vždycky lepší a hodnotnější než převzatá věc, protože původní úvaha vychází z prostředí a z konstrukce. „Když z obrázku převezmete něco, co se vám líbí, v jiném prostředí to není ono. Kdyby to stavebníci vyžadovali, zvedla by se úroveň stavební kultury. Česká architektura se hodně orientovala na stavitelství ve Švýcarsku a Rakousku. Jenže švýcarský minimalismus je velmi nákladný a v českých podmínkách to nelze realizovat. Proto tyto české stavby nemají šanci obstát v mezinárodním měřítku. Pro nás by měla být vzorem architektura holandská. Ta totiž není založená na drahých materiálech, ale na myšlence,“ vysvětluje Skalický. Jeho sportovní hala v Dobrouči je podle něj ukázkou toho, jak se s poměrně nízkými náklady dá vytvořit zajímavá a výtvarně úspěšná stavba.

Centrum 2030 Náchod, 2001

„Mně vždycky přijde, že když chce někdo udělat něco pěkně, že je to typická vlastnost kýče. Prvoplánově to udělat pěkné. Stavby by měly mít výraz, emoce a atmosféru, je to o původním řešení, úvaze o stavbě a o prostředí,“ říká Skalický.

Poslechněte si celý rozhovor!