Budějovice budou Evropským městem kultury. Občané se obávají o osud zdejší prestižní galerie
České Budějovice získaly loni v létě titul Evropské hlavní město kultury 2028. Titul je udělován pod záštitou Evropské komise od roku 1985. Prestižní ocenění má podpořit rozvoj komunitních aktivit, exitující kulturní infrastruktury, ale i zviditelnit specifickou kulturu města. Šest let příprav vyvrcholí v roce 2028, kdy má město doslova rozkvést kulturou. Budějovice totiž vyhrály s odkazem na zemědělskou tradici města s programovým konceptem (PERMA)KULTURY.
Jedna věc je kulturní strategie a program týmu České Budějovice – Evropského hlavního město kultury 2028 (dále jen EHMK), druhá je však realita zastupitelské politiky. Investice do kulturní strategie spojené s titulem je v posledku rozhodnutím vedení města. Některé rozjeté projekty se začaly zadrhávat, jako třeba plánovaná rekonstrukce důležité galerijní instituce na náměstí Přemysla Otakara II. Domu umění, ve které sídlí Galerie současného umění a architektury.
Okamžitě se zformovala občanská iniciativa Dům umění nedáme, která svolala k 10. prosinci veřejné shromáždění na tomtéž náměstí. „Ta rekonstrukce je připravená. Jsou i další investice, které město koná, a jsou nezbytné. Pro rok 2025 může Dům umění na náměstí fungovat ještě bez rekonstrukce,“ vysvětluje pozici města primátorka Českých Budějovic Dagmar Škodová Parmová za ODS.
V čem je Galerie současného umění a architektury v Domě umění v Českých Budějovicích výjimečná? Proč je kultura v jihočeské metropoli spojená spíš s provizorními podmínkami a DYI přístupy? Co se často děje městům bývalého Východního bloku při získání titulu EHMK? Poslouchejte celou Vlnu.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
