Chci, abyste se zlobili, abyste byli smutní, abyste reagovali, říká norská reportérka Åsne Seierstad

Knihkupec z Kábulu je už nějaký čas nejčtenější kniha v Norsku, je to tak?

Ano, z těch novodobých ano. Kniha, kterou napsat bylo pro mě úplně nejtěžší, byla Jeden z nás, tu jsem hrozně obrečela. Ne že by afghánská tragédie byla menší, co se týče čísel, v první afghánské válce bylo zabito asi jeden a půl milionu lidí. Ale někdy, když píšete o obětech, o někom z nás, zdá se, že je nám to bližší, naše emoce jsou silnější. Takže jsem hodně přemýšlela o tom, jaký druh tragédií a obětí nás zajímá víc než jiné. Je to těžká otázka v době, kdy máme válku v Gaze, válku na Ukrajině, hladomor v Súdánu a Afghánistán, kde je polovina obyvatelstva zavřená ve svých domovech. Existuje spousta tragédií. Můj způsob, jak se s nimi vypořádat, je jít a ty příběhy získat a vyprávět, s těmi lidmi se poznat. Ukázat jim, že se zajímáme.

O postavě z nejnovější knihy Afghánci, o Bašírovi, je potřeba říct, že je to vrah a terorista. Cítila jste se s ním bezpečně?

Cítila jsem se dost bezpečně, protože to bylo právě hnutí Tálibán, kterému na mém bezpečí záleželo a které chce světu ukázat, že mají situaci pod kontrolou. Kdyby se mi něco stalo, byla by to pro Bašíra naprostá katastrofa. Přitom on je zároveň někdo, kdo by mě, kdybychom se potkali před pár lety, velmi pravděpodobně unesl a prodal. Ptala jsem se ho na to a on se smál a říkal, že to by se zřejmě stalo. Takže ano, je, je to rozhodně někdo, koho bychom nazvali špatným člověkem. Ale já o lidech, kteří jsou vlastně nepřátelé, píšu velmi často a často se snažím zjistit, jak to s nimi vlastně je.

Je pro vás těžké během práce nesoudit?

Odsuzuju Norsko a všechny chyby, které jsme udělali. Tu aroganci a ignoraci, když jsme si mysleli, že můžeme vnucovat naše hodnoty, náš systém a způsob života zemi, která prošla všemi těmi válkami. Ale když přijde na to soudit jinou kulturu, to je až příliš snadné. Já mám spíš v sobě tu zvědavou část. Když jsem psala o Breivikovi, byla jsem strašně naštvaná, to se mi stává málokdy. A říkala jsem si, že by si to měl přečíst, aby viděl, že zabíjel lidi, o kterých neměl ani tušení, jak moc jsou pro někoho drazí a kdo vlastně jsou. Tak tady jsem měla vztek a možná jsem i trochu soudila. Ale do psaní jsem ten hněv nedávala – chci, abyste se zlobili vy, čtenáři. Abyste se zlobili, abyste byli smutní, abyste to byli vy, kdo reaguje. Já se snažím vžít do jeho myšlení a na vás je přemýšlet o tom, jak může být někdo takhle krutý, co vlastně vedlo jeho kroky.

Poslechněte si celý rozhovor s reportérkou Åsne Seierstad.