Lidská práva i autentický jazyk mladých. Tyto knihy pod stromeček doporučuje Radio Wave

Petr Hanel: O hvězdách víš h*vno (tip od Jana Dlouhého)

Je to young adult román, taková Sex Education nebo Euphoria. Přál bych si, abych takovou knihu četl, když mi bylo náct. Hlavní hrdina je hodně emočně založený a tehdy by mi to pomohlo. Ústřední téma je navázání vztahu, první láska, sex. Ale je to hodně i o vztahu k rodičům, o prostředí, z jakého pocházíme. I o tom, jak na to zapomínáme a možná si to uvědomujeme, až když o to přijdeme.

Čtěte také

Když se šedesátiletá trans žena nechává „vojet“ beatem na ravu. Knížka McKenzie Wark konečně vyšla v češtině

McKenzie Wark: Raving (tip od Jana Dlouhého)

Myslím si, že je to super knížka pro všechny, kteří mají s ravem zkušenost. Je tam hrozně hezky popsané prostředí, ve kterém se raving pohybuje. McKenzie Wark je profesorka a transžena, která popisuje i svoji trans zkušenost na ravu, kde hledá svůj safe space. Lidem to dodá kontext i doporučení na další knihy a články. Možná to není tolik pro lidi, kteří na ravu nikdy nebyli, mohli by se trochu ztrácet. 

Claire Keegan: Na konci dne (tip od Evy Soukeníkové)

Soubor tří povídek, které na mezilidských vztazích ukazují širší společenské fenomény jako je misogynie nebo syndrom hodné holčičky. Irská spisovatelka Claire Keegan to dělá ale velmi nenásilným a přirozeným způsobem i jazykem. Její tvorba odkazuje na jiné mistry povídek jako Joyce, Čechov nebo Munro. Doporučuji pořídit v kombinaci s loňskou novelou Takové maličkosti od stejné autorky, která zase pracuje s temnou irskou historií tzv. Magdaleniných prádelen.

Dorota Ambrožová: Poslední léto (tip webeditorky Kláry Novákové)

Je to o dospívání mladé Hanky, o jejích emocích a pocitech s tím spojených. Oceňuji, jak je ta kniha napsaná. Mladí lidé se v knížce vyjadřují opravdu tak, jak se mladí vyjadřují v reálu. Nejsou tam jen naházené rádoby moderní, teenagerovské výrazy, kterými ve skutečnosti tato generace nemluví. Přečetla jsem to v létě na jeden zátah a moc se mi to líbilo.

Čtěte také

Hororový Otesánek. Máte se bát a být dojatí zároveň, říká Jonáš Zbořil o své první próze Flora

Jonáš Zbořil: Flora (tip od Evy Soukeníkové)

Novela Flora vypráví příběh Adama a Sáry, kteří v ne-místě zvaném Step najdou bytost, která není úplně člověk. Začnou se o ni ale starat ve starém zahradním domku jako o své vlastní dítě. Jde o lehce hororovou parafrázi Hrubínova Otesánka. Jonáš Zbořil s básnickým jazykem sobě vlastním vypráví dojemný příběh o rodičovství i nerodičovství s péčí, empatií a láskou. Doporučuji všem generacím i genderům.

Olga Wawracz: Komunitní rozměr (tip redaktora Ondřeje Šebestíka)

Sbírka Komunitní rozměr O. Wawracz je útlá sbírečka, má asi 50 stránek, básně jsou úsporné. Vybral jsem to asi proto, že pro mě není literatura jen hermeneutický svět textu, kde bych si imaginativně musel plout jako ve snech, je to pro mě aktivní provoz a žitá praxe. Práva Olga Wawracz vnímám ve veřejném prostoru i jako studentku a aktivistku, která má jasné názory. Se mnou to rezonuje. Ve sbírce najdete všechna témata současnosti, témata, která řeší generace Z. Jsou to duševní problémy, až paralýzy. Odehrává se to mezi zdmi, v bytě, často se tam hledá cesta ven, z bytu i paralýzy. Zároveň je tam i kontrastní emoce mladické prudkosti a brutálních návalů energie, které se musí investovat v něco grandiózního.

Jestli mám zemřít, ať je to příběh (tip redaktorky Sarah Abulkasim)

Sborník Jestli mám zemřít, ať je to příběh přináší pohled na jednu z nejpalčivějších lidskoprávních tragédií současnosti. Skrze osobní příběhy Palestinek žijících v Česku a Čechů s palestinskými kořeny otevírá prostor pro hlasy, které jsou v tuzemské debatě o palestinsko-izraelském konfliktu často opomíjeny. „Trochu jako deník doby, trochu jako společná terapie,“ říká úvod publikace, která si z festivalu Ji.hlava odvezla cenu za nejlepší dokumentární knihu roku. Kniha představuje naléhavou výzvu k otevřenému dialogu a vytváří cenný prostor pro porozumění těm, kteří čelí probíhající katastrofě tváří v tvář.

Čtěte také

Nejlepší filmy roku 2024 podle Radia Wave: Čas žít, čas umírat

Åsne Seierstad - Afghánci (tip šéfky programu Míši Sladké)

Dalo se to čekat a stalo se to zase, letos mi utrhla srdce norská reportérka Åsne Seierstad svou knihou Afghánci. Přináší z téhle země fantastické vyprávění skrz tří hlavních postavy, které věnovaly svůj čas, důvěru a spoustu osobních momentů. I když si ráda o sobě myslím, že ledacos o Afghánistánu vím, mockrát mi Åsne vyrazila dech. Její texty jsou plné barev, textur a intimních rodinných momentů, které bych nevěřila, že někdy uvidím takhle zblízka. A mám na knize Afghánci ráda ještě něco – už po několika stránkách vás znejistí v tom, kdo je tady zlý a hodný a co to vlastně znamená mít nálepku terorista.

Annie Ernaux – Mladík/Událost (tip dramaturga Martina Honce)

Stejně jako loni, kdy jsem nonstop četl romány Édouarda Louise, i letos jsem nejvíc času strávil s francouzskou literaturou, konkrétně s texty spisovatelky a laureátky Nobelovy ceny za literaturu Annie Ernaux. Její kniha Mladík/Událost sice vyšla v češtině o rok dřív, pro mě ale zůstává knihou roku 2024 i tak. Nečekal jsem, že formát deníku a útržkovitých zápisků někoho, koho jsem do té doby neznal, ve mně může vyvolat tak silné pocity. Ernaux umí i na krátké ploše čtenářstvu předat opravdové emoce, zážitek ze čtení je díky tomu pak vědomý a procítěný. A to někdy člověk potřebuje.

Bonus: Cena literární kritiky (tip z literárního světa od Evy a Jana)

Náš společný tip je spíš upozornění na to, že na tuzemské scéně vznikla nová literární cena. Tu založily literárně-kritické časopisy - A2, Host, Souvislosti, revue Prostor a Tvar. Těšíme se, že budou mít ceny Magnesia Litera třeba správného “konkurenta” a doufáme, že zavane kritický čerstvý vítr.