Burial skrývá identitu i na desce Untrue

Už strašně dlouho nevyšla žádná dobrá elektronická temnost. Na začátku devadesátých let jsme se všichni zbláznili do Massive Attack, Portishead a Trickyho. Nejdřív to dav jenom poslouchal, jenže pak ti z davu, již měli doma mašinky, zjistili, že je to docela snadné napodobit. Pořádně podladit perkuse, rozhoupat se v líném tempu, hrát jenom v moll a všechno pořádně rozostřit mohutným echem. Všichni jsme milovali trip hop, protože byl tak závažný a posmutnělý, a najednou všechny kapely na Free Mondays hrály stejně.

Burial - Untrue|foto: archiv

Nastaly roky balastu. Massive Attack a těch pár dalších, co ten trend nastartovali, začali dělat čím dál tím větší pauzy mezi deskami a dav, který je ze své podstaty přelétavý, se zase upnul na čerstvější tóny.

Po mnoha letech vychází opravdu skvělá deska, která je temná a elektronická a dost možná se vyrovná těm albům z let 1994, 1995, 1996. Je to deska, která s odstupem snoubí všechno, co jste už slyšeli, garage, dubstep, 2 step, triphopové plochy. Ale tak svěže, že se tomu nedá odolat. Rehabilituje milionkrát oposlouchané party bzukance a nutí vás se do nich zaposlouchat tak soustředěně, jako když vám je před skoro dvaceti lety naservíroval poprvé třeba Roni Size.

Burial není průkopník, snad ani experimentátor. Je to jen nový talent, který dokáže po víc jak deseti letech formulovat se stejnou grácií to samé, co před ním dokázali lidé jako 3D nebo Beth Gibbons. A stejně jako oni i Burian dokáže dojmout.

Takže pokud se zamilujete do Burianovy desky Untrue a bude vám líto, že toho neudělal víc, tak vězte, že označení debut, kterého se bůhví proč už tahle deska asi nezbaví, je naprosto nesmyslné. Burian má na kontě ještě další 3 EP, z nichž to první vyšlo už v roce 2005, předloni navíc vydal na Harddubu eponymní desku a do světa vypustil dokonalý set v rámci Breezblocku. Takže hledejte, shánějte a milujte Buriala, protože tohle není další přefouknutá bublina.