Bylo nám před revolucí líp? Nesmysl, vzkazuje Pavla Horáková v novém románu Okno na západ
Pavle Horákové, autorce románů Teorie podivnosti nebo Srdce Evropy, vychází na Velký knižní čtvrtek nová kniha. Jmenuje se Okno na západ a spisovatelka se v ní vrací do dob svého dětství a dospívání. O tom, že nemá ráda nostalgické tesknění po „starých dobrých časech“ přišla mluvit do podcastu Lit.
Nová kniha Pavly Horákové je silně prostoupená motivem paměti – osobní i kolektivní. „Když jsem knížku začala psát, postupně mi v hlavě začaly vyskakovat staré vzpomínky. Byly to věci, na které jsem 20 nebo 30 let vůbec nemyslela,“ říká autorka o svém románu, který zasadila do konce osmdesátých let minulého století.
I přes to, že spisovatelka často vzpomíná, sentiment či nostalgii ráda nemá. „Myslím si, že to není produktivní emoce. Mám pocit, že v tu chvíli se vzdávám vlastní energie, když se rochním v něčem, co bylo a už nebude,“ vysvětluje a dodává, že se kvůli rešerši pro knihu přihlásila do několika facebookových skupin, jako jsou například „Husákovy děti“ nebo „Retro ČS“. V nich uživatelé často nostalgicky vzpomínají na socialistické Československo.
Okno na západ je svým způsobem „vyvedením z omylu“, že by před sametovou revolucí bylo lépe. „Není po čem tesknit. Když někdo například vzpomíná, jak dobrý byl dříve chleba – nebyl. U nás v samoobsluze nikdy nebyl čerstvý, byl kyselý, nekřupal. A byl jenom jeden druh,“ dodává Pavla Horáková v rozhovoru.
Jak hodně ovlivnila práce v rozhlase styl psaní Pavly Horákové? Kde v dnešní turbulentní době hledá útěchu? A proč podle ní tuzemská literární scéna připomíná českou vesnici? Pusťte si podcast Lit s Honzou Dlouhým!
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor

Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.