Černobílý monitor, tlačítko turbo a desítky disket. Co obnášelo hraní her v minulém tisíciletí?
Jardovi s Lukášem je přes třicet, a protože je Šárka tentokrát ve studiu nechala o samotě, rozhodli se k nerušenému vzpomínání. Zejména na ty doby, kdy tráva možná nebyla zelenější, ale hraní her bylo výsadou několika vyvolených, jejichž rodiče z různých důvodů pořídili domů počítač, nebo taky výsadou hrát u kamarádů
Lukáš tak hned zkraje vytasil historku, kterak poprvé v životě viděl naživo počítač – bylo to dokonce na Slovensku a ještě před sametovou revolucí. Jarda posléze z jeho popisu identifikoval, že šlo pravděpodobně o ZX Spectrum. U Möwaldových doma se ale jako první objevila až 386ka a už tehdy s ní Jaromír nebyl příliš spokojený, poněvadž v časopisech vyčetl, že na ní většinu tehdejší herní produkce už stejně nerozběhne, i tak si ale vychutnával Vlak či Wolfensteina.
U Grygarových si ovšem pořídili už 286ku s tlačítkem turbo, které umělo měnit rychlost procesoru a tím i zpomalovat příliš rychlé pasáže v akčních hrách. Kromě monochromatického monitoru disponovala Lukášova domácnost v roce 1991 také monochromatickou grafickou kartou, s čímž většina herních vývojářů nepočítala a i klasický Prehistorik získával úplně novou vrstvu obtížnosti.
Formativní zážitek pro Lukáše představoval shoot 'em up Xenon 2, Jardův důvod, proč chodit domů, byl pak na prvním stupni simulátor zimních sportů Ski or Die a také Wolfenstein 3D, z něhož Lukáš pro změnu zvracel. Postupně se ale moderátorská dvojice probojovala téměř až do současnosti. Řeč dokonce došla i na první zážitky s konzolemi či na stavění vlastní počítačové sestavy.
Proč si Jarda nikdy pořádně nezahrál Dune II? Jak důležitý byl pro devadesátkové hráče příkazový řádek? Představoval systém Windows herní revoluci?
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.