Proč vzniká relativně málo recyklátu, když třídíme celkem dobře, jsem zjišťoval u ředitele České asociace odpadového hospodářství Petra Havelky. „V té žluté popelnici je velice široké spektrum plastových obalů – my jsme to počítali a je jich tam zhruba čtyřicet. Je velice obtížné zajistit na trhu s druhotnými surovinami zájem o všechny tyto druhy,“ vysvětluje Havelka. Problematické jsou hlavně plasty, protože papír se nám daří recyklovat z 95 %. Systém barevných popelnic EKO-KOM a obecné zapojení lidí do třídění odpadu jsou na dobré úrovni. Když jsem se ptal dětí na ulici asi tak z druhé třídy, jestli třídí odpad, všechny odpověděly, že ano, a dokázaly rychle vyjmenovat, co všechno se dá třídit. I tak nás ale čeká ještě hodně práce, abychom dosáhli na hodnoty, které si v polovině loňského roku předsevzala Evropská unie přijetím legislativního balíčku oběhového hospodářství. Členské země budou muset do roku 2035 snížit podíl skládkovaného komunálu na 10 % a naopak zvýšit navrácení materiálů do oběhu na 65 %. Hlavním předpokladem je pak prevence vzniku odpadu vůbec.
Organizace Greenpeace upozorňuje na to, že do roku 2050 může být ve světových mořích víc plastu než ryb. Jen v Tichém oceánu pluje plastový ostrov větší než Německo, Španělsko a Francie dohromady. Odpad se dostává do těl ryb a ptáků, a tím do celého potravinového řetězce. Reaguje Česko dostatečně na ekologickou hrozbu? V pořadu Přes čáru odpovídá ředitel Odboru odpadů z Ministerstva životního prostředí Jaromír Manhart a vedoucí programu Odpady v Hnutí DUHA Ivo Kropáček.
Na třídicí lince v Benátkách nad Jizerou, kam putuje separovaný odpad z obcí v okruhu zhruba 50 km, jsem se dozvěděl, že hodně starších lidí nevěří ve třídění odpadu. Myslí si, že po vytřídění do barevných kontejnerů jde odpad rovnou na skládku. „Vlastní třídění začíná oddělením tvrdých plastů, na lince pak pokračují fólií, kde oddělují barevnou a čirou, následují PET lahve čiré, modré, zelené a mix a na konci dělají duté obaly a kelímky od jogurtů,“ vyvrací mýtus vedoucí provozu linky Jaroslav Židlický. Po dotřídění a nakumulování jednodruhových plastů odpad začne nabývat na ekonomické hodnotě. Největší poptávka na trhu s druhotnými surovinami je po PET láhvích. V Česku se daří 8 z 10 vyrobených petek znovu využít. Určitá část odpadu ze žlutých kontejnerů ale na třídicí lince projede až na konec, kde propadne do zbytkového komunálu. Ten v Benátkách nad Jizerou drtí a odváží přednostně na energetické využití do cementáren. „Pokud vidíte projet PET láhev, tak je to většinou proto, že někteří výrobci ji potáhnou fólií. Tu fólii z PET láhve nedokážou zpracovatelé odstranit tak efektivně, aby se jim to vyplatilo třídit, takže to po nás nechtějí,“ vysvětluje Židlický.
Stejně tak dál nejde materiálově využít rozlámaný polystyren, mastné kelímky od jídla nebo síťky od brambor. Podobný příklad nerecyklovatelného obalu popsal Petr Havelka. Jde o plastovou láhev od mléčného nápoje potaženou PVC rukávcem, kam výrobce píše všechny informace o produktu. O samotnou láhev by zájem byl a v Česku vzniká čím dál víc firem, které se zpracováním druhotných surovin zabývají. Jenomže PVC rukávec recyklaci technicky znemožňuje. A tak je třeba se momentálně zaměřit na začátek životního cyklu výrobku. Výrobci by měli být legislativně motivováni obaly nejlépe vůbec nevyrábět, jako se o to pokouší některé obchody s bezobalovými strategiemi, nebo když už, tak vyrábět z takových plastů, které lze na konci životního cyklu výrobku znovu materiálově využít.
Jak velký podíl komunálního odpadu v Česku jde materiálově znovu využít? Po jakých plastech je poptávka na trhu a které naopak recyklovat nejdou? S čím počítá balíček oběhového hospodářství EU do roku 2035? Pusťte si celou reportáž.
