Česká avantgarda
V současné době žijeme obklopeni multimédii. Čteme noviny z počítačů, natáčíme videa telefonem a účastníme se koncertů v online přenosech. V galeriích obdivujeme multimediální umění a občas nostalgicky zavzpomínáme na doby, kdy měly věci denní potřeby většinou jen jednu funkci.
Jsme multimédii a jejich obsahy natolik zahlceni, že už nepřemýšlíme o jejich podstatě a původu. Kombinace hudby, obrazu a textu dnes už nikoho nepřekvapí a málokdo se zamyslí nad její formou, pokud ho zrovna nepraští přes nos svojí obsahovou blbostí nebo vulgárností. Ve svých počátcích přitom byla multimediální tvorba a komunikace vzrušujícím dobrodružstvím hledání nového smyslu světa a nových způsobů jeho uchopení a vyjádření.
Některé současné multimediální automatismy vám může ukázat v novém světle kniha, kterou vydala Filozofická fakulta UK. Heslář české avantgardy zachycuje estetické koncepty a umělecké postupy tvůrců první poloviny 20. století. Návrat k experimentům avantgardního umění znamená v českém kontextu zároveň setkání s většinou výjimečných umělců první republiky.
Slovo avantgarda původně znamená vojenský předvoj. V umělecké terminologii se užívá pro tvorbu, která ve své době působí objevně nebo průkopnicky. Jako „avantgardní umění“ je označovaná tvorba umělců, kteří v první polovině 20. století usilovali o takzvané „nové vidění“. To se odrazilo od odmítnutí impresionismu a postimpresionismu. Město namísto krajiny a vnitřní neklid individuality v anonymním davu proti idyle hry světla a barev v přírodě. Spiritualita, surrealismus, jazz, poetismus, erotika, exotismus. Kubistická revoluce proti zažitým představám o prostoru a jeho ztvárnění. Dadaistické osvobození vět, slov a nakonec i samotných písmen ze zažitých vazeb textu, syntaxe a abecedy.
V českém prostředí jsou s tímto vzrušujícím obdobím vznikání a rozmachu „nového vidění“ spojeni umělci jako Karel Teige, Richard Weiner, Ladislav Klíma, Vítězslav Nezval nebo Jakub Deml. Ačkoliv se zástupci avantgardy často sdružovali do skupin jako třeba Osma, Devětsil, Skupina surrealistů nebo Skupina 42, byl pro ně zásadní důraz na individualitu a její tvůrčí vyjádření. Experimentovali a hledali nové obsahy a formy napříč médii, která dříve fungovala odděleně. Malíři spolupracovali s básníky, hudebníky, fotografy nebo tanečníky. Výsostným příkladem jednoho z vrcholů multimediální tvorby české avantgardy je Teigeho zpracování Nezvalovy Abecedy. Kombinace poezie, typografie, fotografie a tance ukazuje písmena v asociacích jejich vizuální povahy. Tanečnice Milča Mayerová převedla Nezvalovo nové vidění písmen do pohybového výrazu, proměnila tanec na jakýsi metajazyk. Ten pak zachycený ve fotografiích Teige zkombinoval s minimalistickou krásou své typografie.
Obvykle bývá za začátek české avantgardy označován konec první světové války. Kniha Heslář české avantgardy posunuje její zrod do prvního desetiletí 20. století. Koncepty a postupy české avantgardy popisuje v mezinárodním kontextu až do roku 1958. Ultrafialové obrazy, exotismus, kubismus v literatuře, pásmo, anti-ornament a další hesla vás provedou napříč tvůrčími metodami v jejich vzájemné souhře a souvislosti.
Autory jednotlivých hesel jsou renomovaní odborníci jako například profesor Petr Bílek, literární historik Michal Bauer nebo kurátor Karel Císař. Texty jsou i přes svou odbornost srozumitelné a čtivé, se spoustou odkazů k dalšímu studiu a s velmi citlivě zvolenými citacemi. Grafika knihy je velmi čistá a jednoduchá a na první pohled upoutá obálka s prvním a posledním listem Teigeho Abecedy. Několikaleté úsilí Centra výzkumu české umělecké avantgardy na FF UK přineslo výjimečnou publikaci.
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
